The Divergent Girl [POZASTAVENO?]

Kapitola 50 - Útočiště

Ani neví, jak dlouho vlakem jeli. Celou cestu strávili obskakováním Ruth, jíž postřelili do ramene a stále se neprobírala. Nejvíc na nervy z toho asi byl Jared - hned další v řadě byl Jet. Anne je v tomto oboru ale velmi zručná, takže ji během chvíle ošetřila a stabilizovala. Alex zůstala jen koukat.

Po výstupu z vlaku - nebudeme ho radši rozvádět - se nyní krčí na kraji lesa a obhlíží situaci. Fang a Anne je zavedli k jednomu domku, celkem daleko od ostatních Mírumilovných, s vlastním políčkem a stádem koz.

"Co tady vůbec děláme?" zeptá se Alex.

"Tady je naše útočiště," odpoví Anne. "Ale musíme nejdřív zjistit, jestli tu nejsou nějací... špehové."

A tak se Fang s Jetem zvednou a pomalu k domu dojdou. Zaklepou na dveře a chvíli se neděje nic. Pak se dveře rozrazí a ven se vyhrnou dvě malé děti - hnědovlasý chlapec kolem dvanácti a malá černovláska kolem šesti. Oba jsou oblečeni do červené a žluté. Povalí Fanga s nadšeným výskáním, než se vrhnou na Jeta a srazí k zemi i jeho.

"Koukám, že Dom a Nora jsou čilí jako vždy," usměje se Anne a vyleze z úkrytu.

Jared, s Ruth v náruči, se na Alex podívá. Vymění si několik pohledů, než se vydají za ostatními.

"Co se to tu sakra děje?" Ze dveří vyleze zamračená brunetka, asi kolem patnácti let, založí si ruce na prsou a propaluje návštěvníky pohledem. 

"No... přišli jsme na návštěvu," odvětí Anne s úsměvem. "Jak se vede, Emily?"

Emily si jen odfrkne. "Ty," ukáže na Jareda. "Vezmi svou sestru dovnitř. Uložíme ji."

Jared s Ruth v náruči ji bez odmlouvání následuje. Ve dveřích je vystřídá vysoký mladík s širokým úsměvem na tváři a rozpřáhne náruč, do které Anne skočí. Alex stojí na kraji téhle scény a připadá si velmi nemístně, jako by tu neměla být.

"Rád tě poznávám," obrátí se mladík ve dveřích k Alex a podle mírumilovných zvyklostí ji krátce obejme. "Jmenuji se Jonathan."

"Máte celkem velkou rodinu," zhodnotí Alex a pohledem přejede všechny děti venku.

"To jste ještě nepoznali všechny," zazubí se Jonathan. V očích i gestech se mu odráží Mírumilovnost. Tenhle kluk je Mírumilovný jak vyšitý.

"Kolik vás ještě je?" vykulí Alex oči.

"Ještě dva," zasměje se Jonathan. "Ačkoliv jeden z nás je tu jen... na skok."

"Na skok?" nechápe Alex.

Jonathan se obrátí k domu. "Babi!" zavolá. "Pojď se seznámit."

Ze dveří vyjde stará žena. Nehrbí se, jde zpříma jako pravítko. Je celkem nízká, tedy o trošku menší než Alex, což i tak je co říct. Stříbrné vlasy má stažené do drdolu a v hnědých očích se jí leskne inteligence a vyrovnanost. Když se na chvíli zastaví pronikavým pohledem na Alex, má dívka pocit, jako by jí viděla až do žaludku a odhalila všechny její tajemství. 

"Vidím, že jste se sem dostali bez problému," pronese sametovým hlasem k Alex. "Jsem Hestia Green."

"Alex Lynnwoodová," dostane ze sebe Alex.

"Já vím," kývne a mávne na ostatní. ""Pojďme dovnitř, tady je to nebezpečné."

Všichni zalezou dovnitř a Alex spatří posledního obyvatele domu. Zasekne se jí dech v krku při pohledu na blond vlasy a modré oči. Je vyšší, než když ho viděla naposledy, a také nějak... dospělejší. Alex otevře pusu, aby něco řekla, ale když jí z ní nic nevyjde, radši ji zavře.

"Ahoj, sestři," pozdraví ji Matthew s úsměvem. "Jak se máš?"

"Matte?!" vyhrkne Alex šokovaně. "Co tu... Co tu proboha děláš?"

"Svou práci," pokrčí Matt rameny.

"Jakou?" vyvalí Alex oči dnes již podruhé.

"Mým cílem je vaše bezpečí," pokrčí Matt rameny. "Navíc jsem uprchlík ze Sečtělosti. Nemám kam jít."

"Uprchlík?" zopakuje Alex a chytí ho za ramena. "Co tím myslíš?"

"V Sečtělosti existuje skupina lidí, kteří nesouhlasí s Jeanine," odpoví Matt stručně. "Během útoku na Odevzdanost jsme museli utéct, protože hledala zrádce a nás by vystopovala hned."

"A kdo ještě utekl?" zeptá se Alex a snaží se zpracovat informace, kterými ji Matt zahlcuje. 

"Máma, Cara, Dara, pár dalších," pokrčí Matt rameny.

Alex poskočí dech. "A co táta?" 

Matt se zamračeně podívá do země. "Ten tam zůstal." Poskočí mu hlas. "Věří, že Jeanine je na správné straně a že je třeba odstranit Divergentní."

Alex zděšeně couvne. "Jak -" 

"Zná se s Jeanine celý život," vyprskne Matt a zatne ruce v pěst. "Je to jeho sestřenice. Samozřejmě že jí věří."

"A to by se obrátil proti vlastní rodině?" vydechne Alex. "Kdyby byl někdo v rodině Divergentní -"

"Obrátil."

"Ale vždyť neví, že -"

"Ne, o tvojí Divergenci neví. Ale o mámině jo."

"Máma je Divergentní?!"

"Nenarodila ses Divergentní sama od sebe. Musíš mít genetickou dispozici."

Alex se nadechne k odpovědi, ale přeruší ji Jet. "Nerad vyrušuju - zní to důležitě - ale Alex, měla by ses umýt, převlíknout a jít si lehnout. Musíš být vyčerpaná."

Zdá se jí to, nebo se mu lehce klepe hlas? Možná je to ze strachu o Ruth. Alex vděčně přikývne a nechá se Emily nasměrovat do koupelny. Dívka jí podá ručník a mýdlo a nechá ji, aby se umyla. Pak jí podá čisté oblečení v barvách Mírumilovnosti a zavede ji do pokoje, kde bude spát. Má ho společný s Anne, Emily a Norou. Celou dobu nepromluví ani slovo, a tak se o konverzaci nesnaží ani Alex.

"Hele," promluví Emily, když jí stele postel. "Nic proti tobě nemám. Ale snažte se mi nezabít rodinu."

"Jak to myslíš?" nechápe Alex.

Emily k ní zamračeně zvedne zelené oči. "Jestli vás tu najdou, zabijou nás všechny. Proto se snažte dělat co nejmenší rozruch a hlavně brzo vypadněte."

Alex sleduje, jak Emily odejde a prudce za sebou zabouchne dveře. Hlavou jí probíhá spousta věcí. Opakuje si, co všechno jí dnes Matt řekl. Nechápe, jak je mohl otec zradit. Uvažuje, jaká Emily vůbec je - mírumilovně se nechová ani omylem. Neustále se jí v mysli ozývají poslední slova, která Emily řekla: Jestli vás tu najdou, zabijou nás všechny. Brzo vypadněte.

Jenže ona ani neví, co tu dělají a nechápe, co se venku děje. A ta, kdo ji sem zatáhla, je také v bezvědomí a postřelená. To bude asi trvat ještě dlouho, než odsud odejdou...

Brzo vypadněte.