The Divergent Girl [POZASTAVENO?]

Kapitola 53 - Za domem

Upozornění
Tento příběh jsem psala před třemi lety a za tu dobu se hodně změnilo. Nejen já a moje psaní, ale hlavně jsem postupně zapomněla všechny podrobnosti, které jsem měla o světě Divergence nastudované. Také jsem samozřejmě pozapomněla, kam přesně jsem s tímhle vším směřovala, takže pokud se následující reálie nebudou shodovat s těmi předchozími, tady máte vysvětlení.

Ruth trvá na tom, že se může vydat na cestu i s postřeleným ramenem, s čímž prudce nesouhlasí jak Jared a Jet, ale k Alexině překvapení Fang. Zatímco se všichni čtyři dohadují, vzdálí se Matt ven a Alex se rozhodne ho následovat. Stále jí dluží vysvětlení, kterého se jí včera nedostalo.

Najde ho sedět na trávě za domem. Opírá se o cihlovou stěnu se zavřenýma očima, nevšímající si svého okolí. Svým způsobem vypadá, jako by byl součástí toho všeho kolem sebe— jako by byl Mírumilovný. Alex ví, že není, ale napadá ji, že kdyby chtěl, byla by tohle pro něj jednou možnost.

Pokud frakce ještě budou.

Sedne si vedle něj a nadechne se vzduchu prosyceného vůní čerstvě posečené trávy a koz. Podívá se na něj a musí se zamyslet. Jak dlouho tu už je? Vypadá naprosto smířený s tímto prostředím, jako by tu byl odjakživa.

"Copak, sestřičko?" zeptá se, aniž by otevřel oči. "Chceš se na něco zeptat?"

"Ráda bych dostala vysvětlení," odpoví. "Co to má znamenat? Co tu děláš? A co se tu děje?"

Povzdechne si, jako by tuto otázku čekal. "Město se mění. Jeanine nesouhlasí s vládou Odevzdaných, tak se jich za nedobrovolné pomoci Neohrožených zbavila pod záminkou, že jsou toxickou stránkou naší společnosti. Stejně tak vnímá Divergentní— jako špínu za nehty, které se musí zbavit. Chce se jich zbavit, ale nejdřív je chce prozkoumat— v čem jsou jiní a tak dál. K tomu si jednu Divergentní už v podstatě vyhlédla, nějakou Tris tam od vás.

V Sečtělosti proti ní vznikla opoziční strana, která nejdřív požadovala zveřejnění jejích plánů, poté její odstoupení od funkce. V ten den, co proběhl útok na Odevzdanost, došlo i k čistce v řadách Sečtělých. Já jsem utekl a dorazil sem, kde jsem měl podle Ruth čekat na vás."

"Jak ses s Ruth dostal do kontaktu?" diví se Alex. "Nemohl jsi s ní nikdy mluvit."

"V ten den návštěv ji mamka oslovila." Matt se na ni stále ani nepodívá. "Asi se nějak znaly nebo tak něco. Mluvily v kódu, ale já ho rozluštil. Přinutil jsem mamku, aby mi dovolila účastnit se tohohle všeho."

"Kde je mamka vůbec? Říkal jsi, že utekla." 

Neodpoví.

"Mezi Odpadlíky? Kdo je ještě na naší straně, Upřímnost?"

"Alex." Matt se jí podívá zpříma do očí. "Máma neutekla. Zastřelili ji."

Alex na něj nevěřícně zírá. "P-počkej, vždyť jsi říkal—"

"Přesně proto jsem ti to říkat nechtěl," povzdechne si poraženě. "Rozhodilo tě to, že jo? Achjo, kéž bys nebyla tak zvědavá."

"Matte..." Chvíli vůbec neví, co by řekla. Pak se ale zarazí. "Proč to bereš tak s klidem?"

"To jen tak vypadám," namítne. "Jestli teď otevřu oči, začnu brečet. Víš, co je na tom ale to nejhorší? Táta tam stál a nic proti tomu neudělal. Ještě se mě snažil přesvědčit, že to bylo správné. Utekl jsem oknem pokoje a společně s pár dalšími, co se jim podařilo zdrhnout, jsme pláchli."

Alex sedí na místě, neschopna se pohnout nebo brečet. Ještě jí úplně nedošlo, co se stalo, význam Mattových slov. A možná bude ještě chvilku trvat, než k tomu dojde. Proto se rozhodla soustředit na to, co chápala— a to, že tím musí Matt strašně trpět. Chytila ho za ruku, protože ji nic lepšího nenapadlo, a chvíli ho jen tak držela, zatímco on se se zavřenýma očima opíral o stěnu a vdechoval okolní vzduch.

"Jestli tátu ještě někdy uvidím, zabiju ho," pronese Matt nakonec hrozivě a otevře oči. Podívá se na sestru a usměje se. "Půjdu se zeptat Ruth, jak na tom jsme."

"Dobře," kývne Alex nepřítomně. "Já tu ještě chvíli budu sedět."

Matt ji poplácá po rameni, pak se vyzdvihne na nohy a vrátí se zpět do domu, nechávající Alex samotnou v trávě. Je ráda, že odešel. Má v hlavě prázdno a potřebuje si srovnat myšlenky. Cože to Matt říkal? Máma je mrtvá. Kdo je mrtvý? Máma je mrtvá. Co se jí stalo? Zastřelili ji. Koho zastřelili? Mámu...

"Alex?" Z cyklících se myšlenek ji vyruší známý hlas. "Matt říkal, že mám jít za tebou."

Místo toho ale, aby se podívala vzhůru a pozdravila ho, drží hlavu skloněnou k zemi. Už na ni pomalu začíná doléhat tíha Mattových slov. Slyší, jak se k ní blíží jeho kroky. S každou vteřinou, která ubíhá, se k ní blíží pochopení toho, co její bratr říkal. Říkal—

Máma je mrtvá.

Rychle zamrká a podívá se vzhůru. "Copak je?"

Zarazí se, když vidí jeho výraz. Co se mu stalo? Vypadá, jako by ho někdo kopl do žaludku. "Plošinko, co se děje?"

"Co tím myslíš?"

"Ty to necítíš? Vždyť brečíš."

Špičkami prstů se dotkne své tváře. A skutečně— je mokrá. Pláče. Jakmile si to uvědomí, cítí bolestivé trhnutí ve své hrudi, které jí sebere vzduch z plic. Má pocit, že se dusí a nemůže proti tomu nic udělat. Jared si toho nejspíš všimne, protože v další chvíli už klečí vedle ní, drží její tváře ve svých dlaní a hledá v jejích očích odpověď.

"Alex, co se stalo?" ptá se měkce. Takhle jemného ho snad ještě nezažila. Bříška na jeho prstů na její kůži příjemně hřejí a celá jeho přítomnost jí je příjemná. Není mu však schopná odpovědět. Když otevře pusu a pokusí se o to, slova nahradí vzlyk a celá se začne třást.

"Šššt," tiší ji Jared jemně, hladí ji palci po tvářích a nespouští z ní oči. "Jsem tu s tebou."

"Zastřelili mámu," zašeptá Alex a opře se tváří o jeho hrudník. Podle napětí jeho těla soudí, že ho to zarazilo. Ví, že sám přišel o matku, ale možná proto jí on porozumí nejlépe. Chvíli mu trvá, než tuto informaci vsákne, ale jakmile se tak stane, pevně ji obejme a přitáhne si ji k sobě.

Neřekne jí, že je mu to líto. Nenamlouvá jí, že to bude dobré. Jen ji objímá, hladí po vlasech a nechává ji, aby brečela, co jí hrdlo ráčí. A to jí vyhovuje.

Neví, jak dlouho tam takhle sedí, v objetí, opřeni o zeď domu, ale nakonec jí slzy dojdou. Když si toho Jared všimne, pohladí ji po paži a políbí na čelo. Stále nic neříká, jako by čekal, až první promluví ona. Ale ona to neudělá— jen tam sedí, obmotaná jeho pažemi a nechává se chlácholit tlukotem jeho srdce, jako by nic jiného už neexistovalo.