Ethanova kajuta vypadala jako místnost jeho matky na planetě. Koneckonců nepotřeboval v ní nic jiného než postel, nějaký úložný prostor na své věci a stolek na odkládání. Útulná sice nebyla, ale na tom nezáleželo. Netrávil v ní téměř žádný čas.
Teď si však připadal jako v cele. Vojáci dveře zamknuli a on se zoufale začínal nudit. Se vzrůstající nudou se zvětšoval také jeho vztek. Připustil si, že možná jednal jako zbabělec a toho kluka měl prostě zlikvidovat hned, přesto mu reakce jeho mistra přišla přehnaná.
Vyskočil z postele, na které do té doby netrpělivě poposedával, a začal přecházet vedle ní. Pěstí jedné ruky bušil do dlaně druhé. Nespravedlnost, neúcta, blbost, pitomost... běželo mu hlavou takových věcí až si nakonec vlastně nebyl jistý, co cítí. Nenávist? Ta to nebyla. Ukřivdění? Ani to nebylo docela ono. Zkrátka toho cítil najednou tolik, že prostě nevěděl, co přesně to je. Věděl jediné. Cloumal jím ohromný vztek.
Dveře se náhle otevřely a do kajuty vstoupil lord Vader. Jeho mohutná postava zaplnila téměř polovinu místnosti a jakoby se už tak stísněný prostor stísnil ještě víc. Ethan mu stihl věnovat jediný pohled plný vzteku, a pak už tvrdě dopadl na kolena před svého mistra. Pokusil se vstát, ale neměl nejmenší šanci. Neřekl vůbec nic. Na mistra se nedíval. Spíše jakoby zkoumal detaily na jeho botách. Vlastně spíš vyčkával, co se bude dít. Kdyby se měl přiznat, cítil nejistotu. Ani ne tak strach, jako spíš onen nejistý pocit, kdy se v blízké době může stát cokoliv.
„Zklamal jsi mě, učedníku," promluvil Vader po dlouhém mlčení. „Myslel jsem, že skutečně víš, co chceš. Že sis vědom čemu ses upsal. A ty bys nechal žít takovou špínu..."
„Tu holku jste nechal!" odpověděl tak vzdorovitě, jak jen dokázal a konečně se narovnal, aby se mohl podívat svému mistrovi do očí.
"„Ta holka, jak říkáš, v sobě měla nenávist, strach a zlobu. A navíc velice dobře cítí sílu," odmlčel se. „Možná dokonce lépe, než ty sám."
Jestli mohlo Ethana něco ještě více rozdráždit, tak to bylo právě tohle. Uvědomoval si, že ho mistr pouze dráždí, ale sám moc dobře věděl, že s jeho Silou je něco špatně a tohle ponížení zabolelo víc, než jindy.
„No, možná je ta holka nakonec lepší než vy, mistře! Když tak skvěle cítí Sílu, skvěle bojuje a likviduje jednoho nepřítele impéria za druhým, možná bychom vás měli nahradit. Beztak vaše vedení kosí všechny bez rozdílu a vám je to úplně jedno. Jste prostě..."
Přestřelil. Vztek v něm překypěl natolik, že se jednoduše přestal ovládat. Nezáleželo mu na tom, co se stane, co řekne, nebo co udělá. Zapomněl však, proti komu stojí. Byť za normálních okolností byl v Síle silný, na Vadera neměl.
Ten ho teď uchopil jednou rukou za hrdlo a tvrdě ho přirazil ke zdi.
„Dobře si zapamatuj má slova, učedníku. Řeknu ti je totiž pouze jednou. Tvá omluva bude to nejmenší. Pokud mi ji přijdeš říct osobně, přijmu ji. Pokud tě přivede někdo jiný, pak omluva budou tvá poslední slova."
Co to mělo znamenat, to netušil. Jeho mozek nedokázal přemýšlet, protože se mu dostávalo stále méně a méně kyslíku až nakonec omdlel.
ČTEŠ
Spáry temnoty
Fanfiction"Ty jsi temný lord." Melinda se to všechno snažila pochopit. "Zradil jsi mě!" křikla náhle. "Mel, je mi to opravdu líto. Sem to zajít nikdy nemělo. Ale ty jsi nechtěla odejít. " Pohlédl jí zpříma do očí. Zračil se mu v nich upřímný smutek. "Zabij...
