Město ho přivítalo se všemi svými neuvěřitelnými možnostmi, ale také nebezpečími. Na poslední chvíli si všiml hlídky kontrolující každého, kdo chtěl do města vstoupit. Neměl nic, čím by se prokázal. Hlavně by se ani prokazovat nemusel. Plakáty visely téměř na každém rohu a jeho portrét tak už znala nejspíš většina galaxie.
Otázkou bylo, co dál. Když se nedostane do města, nedostane se ani k žádné lodi. Musel rychle něco vymyslet. Dřív, než si ho někdo všimne.
„Hej, mladej!" Prudce se otočil, ale nikde nikoho nespatřil. „Máš moc pěknej skútr." Ze tmy za ním vystoupili dva muži. V otrhaných šatech a s elektrobiči se pomalu blížili k němu.
Ethan sesedl a otočil se čelem k nim. Jediným rychlým pohledem se ujistil, že zbraň, kterou sebral únosci, kouká napůl z brašny a je připravena k použití. Vedle ní vyčuhoval také konec kovové tyče. Násilí chtěl ale použít až jako poslední možnost. Necelých dvě stě metrů před nimi stála kontrola. Jakýkoliv větší rozruch by přitáhl nechtěnou pozornost. Zvlášť ještě se zakázanou zbraní.
„Jo, a je taky můj," odpověděl a posunul si ruku tak, aby tyč mohl bleskově vytáhnout. Adrenalin se mu postupně rozléval tělem a smysly se pomalu zbystřovaly. Odhadoval oba muže a snažil se předpovědět jejich další kroky.
„Ne ale na dlouho, mladej," zasmál se chraplavě vyšší z obou mužů a šlehl po něm bičem. Ethan nečekal, vytáhl tyč a uskočil stranou. Po dopadu biče na zem to ošklivě zapraskalo. Ethan nepochyboval, že jestli ho tímhle zasáhnou, pravděpodobně ho to nezabije, ale rozhodně absolutně znehybní.
„Snad se s náma nechceš prát! A ještě s tím párátkem," vyprskl ten menší. Neodpověděl. Vyčkával a měřil si oba muže pohledem. Teď už neměl čas natáhnout se po zbrani. V duchu jen zalitoval, že sáhl vedle.
„Moc rád bych odtud odešel v klidu, ale asi takovou možnost mít nebudu," pronesl klidně. Dokonce se lehce uchechtl.
„Prej v klidu!" Další šlehnutí bičem a Ethan byl opět nucen odskočit. Přemýšlel. Neměl sám jen s kovovou tyčí šanci se k oběma přiblížit, aniž by dostal přímý zásah. Potřeboval něco, co ani jeden z těch dvou pobudů neměl. Sílu.
Rychle se rozhlédl a všiml si velké trubky trčící za oběma muži ze zdi. Soustředil se na ni.
„Hele, co to ten šmejd dělá?" Nečekaně vyvedl oba dva z míry natolik, že na něj nezaútočili. A to stačilo. Natáhl ruku a přitáhl ji k hrudi. Trubka následovala pohyb jeho ruky. I když ne tak úplně, jak zamýšlel. Chtěl jí trefit oba dva zároveň, ale nedostatečné soustředění způsobilo, že se ve vzduchu otočila a trefila jen jednoho z mužů. Ten zaúpěl bolestí a svezl se k zemi. Alespoň to ale stačilo, aby stihl přiskočit k druhému muži, který najednou nevěděl, co se děje a vší silou ho tyčí praštil přes bránici. Muž zavrávoral, ale neupadl. Naopak ho útok očividně velice rozčílil a šlehal proto po Ethanovi bičem, jak jen mohl. Ten sotva stačil uskakovat. Pak se muž náhle zarazil. Jakoby ho něco zasáhlo. Strnule chvíli hleděl před sebe a pak se bez známek života skácel k zemi.
Ihned pochopil, co se stalo. Jejich rvačka neunikla hlídce, která nedaleko kontrolovala všechny, kteří chtěli projít do města. Vypálili po útočníkovi s bičem a už mířili i na Ethana.
„Stůj! Ani se nehni, nebo do tebe nadělám díry!" Hlas vojáka se rozléhal ztichlou ulicí. Ethanovi hlavou běžela spousta myšlenek. Rozhodně ale nehodlal zůstat na místě a nechat se chytit.
Ke skútru už nemohl, to by hned chytil několik ran. Mohl jedině zmizet do postranní uličky, ze které se vynořili ti dva.
„Zahoď tu tyč a hezky v klidu ruce nad hlavu!"
ČTEŠ
Spáry temnoty
Fiksi Penggemar"Ty jsi temný lord." Melinda se to všechno snažila pochopit. "Zradil jsi mě!" křikla náhle. "Mel, je mi to opravdu líto. Sem to zajít nikdy nemělo. Ale ty jsi nechtěla odejít. " Pohlédl jí zpříma do očí. Zračil se mu v nich upřímný smutek. "Zabij...
