Spáry temnoty

Část 1. - Úkol

„Ještě jednou. Soustřeď se! Síla!"

Zhluboka se nadechl. Vydechoval pomalu, klidně. Zavřel oči. Pevněji stiskl rukojeť meče a snažil se vycítit možné nebezpečí. Tréninková sonda poletovala mezi zrcadlovými sloupy. Jakmile oči otevřel, mátla ho svými odrazy. Chvíli si nebyl jistý, která je skutečná. Musel se soustředit a najít koncentraci. Záleželo jen na tréninku. Už se zdálo, že konečně dosáhl plného soustředění, když...

Mysl mu zahalila temnota. Postupně se rozjasňovala a on začal rozeznávat obrysy. Jeskyně. Neznámá, tajemná. Zaujala ho. Zatoužil ji spatřit na vlastní oči. Čím více se na ni soustředil, tím rychleji klesala jeho koncentrace. Nezvládl představu udržet a prudce procitl.

„Au!" sykl bolestí. Sonda ho bolestivě zasáhla do ramene. Zaskřípal zuby a zaťal volnou ruku v pěst. Křečovitěji sevřel meč. Vzápětí musel odrazit několik dalších střel. Jedna zbloudilá ho opět zasáhla. Usykl a zavrtěl hlavou. Nedokázal se soustředit. Myšlenky létaly jako splašené. Postupně se vynořovaly další a jemu konečně došlo, že pro tentokrát je s tréninkem konec.

Dovolil si několik hlubokých nádechů, než si prohrábl rukou krátce střižené vlasy. Kapičky potu mu stékaly za košili, přesto se sebou nemohl být spokojen. Zkusmo sáhl k natrženému místu na rameni. Cvičné sondy nezpůsobily vážné zranění, ale nepříjemné rozhodně ano. Slétl očima ke dveřím. Ani si nevšiml, že ho za pozorovacím sklem bedlivě sleduje jeho mistr. S výčitkami na něj pohlédl a neochotně k němu zamířil.

„Mistře..." kývl k němu hlavou. Meč zavěsil na opasek a snažil se zklidnit zběsilý dech.

„Učedníku, něco podobného jsem u tebe dlouho neviděl." Jeho hlas zněl podrážděně, vyčítavě.„Žádné spojení se Silou, mizerné soustředění. Zvládl by tě vyřídit i obyčejný padawan!"

Ethan spolkl jedovatou poznámku. Mistr měl pravdu. Takové jednání si zasloužil. Přesto to zabolelo. Zahanbeně se zadíval do země.

„Už se to nestane, mistře."

„Ve tvém zájmu věřím, že ne. Potřebuješ práci." Muž v černém brnění, vysoký a mohutný se na okamžik odmlčel. „Těžební závody na měsících Pulios neprodukují téměř žádné suroviny. Zaletíš tam a donutíš je, aby těžba pokračovala jako obvykle. Jejich suroviny jsou pro impérium důležité. Mohli bychom jinak přijít o značný vliv v Maarhské soustavě."

„Ano, mistře. Provedu." Mírně se uklonil a zamířil k odchodu.

„Ethane? Vynech z toho svou matku. Její vliv tě rozptyluje. To je ve tvém postavení nepřípustné!"

„Jistě, mistře."

Cesta do Maarhské soustavy trvala nepříjemně dlouho. Ihned po vynoření z hyperprostoru navíc na Ethana čekalo nemilé překvapení. Povstalcům se podařilo zmocnit několika stíhačů. Během krátké doby dokázali imperiální síly zaměstnat a napáchat velké škody. Závody na výrobu křižníků se v důsledku sabotáží zastavily.

Ethan na pozorovacím můstku nespokojeně svraštil obočí. Zhluboka se nadechl a sevřel ruce v pěsti.

Přistál v hangáru B7 a prudkým krokem zamířil na můstek. Černý plášť za ním vlál, vojáci uhýbali z cesty. Přestože hlavu držel zpříma, do obličeje mu nikdo neviděl. Nejen hluboká kápě zakrývala identitu učedníka temné strany.

Na můstku vládl zmatek. Důstojníci pobíhali z jedné strany na druhou a generál Birco, velitel křižníku, udílel rozkazy.

„Generále! Co se to tu děje?"