AYA:
,,Ann, neměla bych jet domů?"
,,Ještě jednou se zeptáš a dokopu tě tam," řekla už trochu naštvaně a já se jí nedivila dnes jsem byla strašná. Pořád jsem chtěla vědět zda nedělám chybu. Já si nemohla dovolit chyby. V žádném případě.
,,Už od toho, co jsem se dozvěděla, že jsem vyhrála přemýšlím nad jednou věcí," řekla jsem tiše a pokračovala. ,,Kde budu bydlet? Tady nebo doma?"
,,Myslím, že tady," řekla jistě Ann. ,,Bude se mi stýskat."
Já se zamračila, její přístup se mi vůbec nelíbil. ,,Mě taky. Nechtěla by jsi tu bydlet se mnou? Za chvíli nám končí škola a my máme před sebou celý život..."
Ann se usmála. ,,Já... Myslela, že chceš pryč...."
,,Ann, vím, že jsem k tobě nebylo moc milá, ale sblížili jsme se a to je to hlavní. Na minulosti nezáleží, před námi je jen budouctnost a teď tady přítomnost," řekla jsem a objala ji. ,,Jsi mé sluníčko. Už dlouho jsem se necítila, tak šťastná. Jsi jako moje setra, kterou jsem nikdy neměla. Vážím si tě a každé minuty s tebou strávené."
Ann mi objetí platila a šeptla: ,,Děkuji... Půjdeme?"
Bylo vidět, že je trošku nesvá a zadumaná. Chtěla jsem vědět proč, ale nechala jsem to být.
****************************************************
,,Tady to podepíšete až si přečtete smlouvu," řekla mi a ukázala jedna starší elegantní ženská. ,,Tak zítra tady ve stejnou dobu."
Vyšli jsme s Ann z místnosti a sdělovali si dojmy. Ann vzali taky... Nevíme proč, ale měli jsme z toho obrovskou radost. Moje jizva jim nevadila ani tetování, které mám na zádech. Líbilo se jim. Bylo prý zvláštní a originální.
,,Nechce se mi to číst,"postěžovala jsem si. Ann se zasmála.
,,Mě také ne. Prý dostaneme tři tisíce dolarů předem," řekla Ann. ,,Není to moc, ani málo... A když budeme mít úspěch, tak padesát."
,,To se mi líbí víc," řekla jsem a Ann se ušklíbla. ,,Už se těším až penízky půjdou k mamince."
,,Jsi strašná. Teď už nemusíme řešit otázku zda tu zůstaneme, ale kde budeme bydlet."
,,Zatím v hotelu, něco si seženeme. Měla by jsi zavolat rodičům, že tu zůstáváš," řekla jsem.
**********************************************
Seděla jsem u mobilu a projížděla fotky na Facebooku. Ann přidala příspěvek, že zůstáveme v Anglii a celá škola to lajkla. Ani nevím proč, To se jim ta předstva, že zmizíme, tak líbila? S omylu mě vyvedli komentáře pod přispěvkem, kde psali, že chtějí, abychom zůstali. Hlavně kluci, ale mě to bylo ukradený. Musíme se přiznat, že jsme moc neřešili školu... Asi ji dostudujeme tady. Nebo se na ní vykašleme? To bych udělala já, ale pochybuji, že Ann by do toho šla se mnou. Je až moc zodpovědná a já až moc lehkomyslná. Možná, proto spolu tak vycházíme.
Když ji znám, tak mě nic nenutí být závislá na sexu. Nikdy jsem nebyla až moc závislá, ale pomáhalo mi to myslet na něco jiného hezčího. Do paměti se mi nevtíraly vzpomínky minulosti. A to bylo velmi dobře. Já žiju jen přítomností... To je důležité. Proč se starat o minulost nebo budouctnost? Když už se to stalo, nebo stane? Vždyť je tak dávno a tak daleko.
A Styles - u něho bych to na hlas nikdy nepřiznala, ale on mi vážně pomohl. Jeho zprávy... Byly... Nevím jaké, ale rozhodně ne nevinné o počasí... Když jsem ho viděla v televizy, tak jsem ji hned přepla nebo vypla. Možná mi pomohl, i když o tom neví, ale rozhodně ho nemusím mít ráda. Stačí, že přiznám, že mi pomohl.
Nikdy bych nikomu nepřiznala, že se na jeho zprávy těším jako malá holka na svojí první barbínu - tu jsem dostala, když mi byly čtyři. Prozradila jsem toho až moc...
„Ayo, půjdeme do nějaké malé kavárny," vyrušila mě z přemýšlení Ann. „Už se těším až tu budeme bydlet."
Ann... Chvíli musela rodiče přemlouvat, aby ji pustili a na konec řekli, že už je dospělá, tak proč ne. Chtěli, aby si dodělala školu a na to Ann s úsměvem kývla. Školu by dodělala tak jo tak. Ona nebyla já... „Jasně, kdy jedeme pro ty věci?"
„V sobotu..."
HARRY:
Dozpívali jsme a všude se ozval nadšený křik. Někdy mě z toho křiku bolela hlava, ale měl jsem radost, že se naše hudba líbí. Byl to můj sen být zpěvákem ve světově známé skupině. Někdy mě namíchlo, hodně namíchlo, že o nás mluvili nebo mluví jako o kapele. Kapela je, když se zpěváci sami doprovázejí a skupina je, když za vás hraje někdo jiný.
„Děkujeme," zakřičel jsem do mikrofonu. „Byli jste skvělí!"
Odešli jsme z pódia a sdělovali si, co se nám povedlo, a co ne.
„Myslím, že jsem pokazil Story of my life," řekl jsem. „Začal jsem zpívat o trošku dýl. Bylo to hodně slyšet?"
„Ne," řekl Zayn. „Já si toho ani nevšimnul."
„Já taky, ne," řekl Luis.
„Už jsi příjmul tu nabídku na focení?" Vzpomněl si Niall. Před týdnem mi manařér řekl, že se mnou chce fotit nějaká firma na spodní prádlo, že bych se fotil s nějakou modelkou...
„Asi to vezmu. Doufám, že ta modelka bude sexy," zašklebil jsem se a Liam po vytáhl obočí.
„To by jsi nebyl ani ty. Kluci už vám, Aya napsala, že se stěhuje do Anglie?"
Jak to, že mě to nenapsala? Vlastně, co se divím... Já ji nenapsal a po tom chci vědět, co dělá. „Vážně," zeptal jsem se, tak jako že mě to nezajmá. Ale uvnitř mě to sříralo.
„Jo," řekl Zayn. „Už jsem ji pozval k nám."
