AYA:
„Půjdeš se mnou nakupovat, Ayo," zeptala se mě Anna, která mě nikdy neodsoudila, proto jak se chovám. Několikrát jsem si říkala, že bych ji to měla něčím odplatit.
„Dobře," řekla jsem bez rozmyšlení a Ann jsem pěkně zaskočila. Nedivila jsem se, sama jsem nechápala, co to do mě vjelo. Ale brát zpátky to nebudu. Když jsme odcházeli ze školy, tak jsem nad tím pořád přemýšlel. Napadly mě jen dvě možnosti. Buď můj mozek dřív mluví než myslí, což je totální hloupost. Nebo za to mohlo to psaní s Harrym. Měl hezké jméno, ale zvláštním způsobem mě rozčiloval a uklidňoval navzájem. To se mi už dlouhou dobu nestalo. A to mě upřímně řečeno děsilo a stále děsí. Abych se trochu uklidnila, tak jsem se Anny zeptala, co budeme kupovat.
„Oblečení a tak, znáš to," odpověděla s úsměvem a v duchu opravila: Znávala jsi to s Lucy. To mi trošku zkazilo náladu, ale nedala jsem na sobě nic znát. Za ty měsíce jsem se své city, pocity, nálady naučila bravulně skrývat.
„Jdeš na nějaký večírek dnes," zeptala jsem se mile a upřela na ni svoje oči. Dlouho to nevydržela a uhnula pohledem. Nedivila jsem se. Mé oči byly jako dvě černé díry. Nerozeznaly jste čočku od duhovky. Nebyl tam žádný rozdíl. Prostě jen černo.
„Asi jo," řekla trochu nejistě. „Nechceš jít se mnou?" S nadějí se na mě podívala.
„Půjdu," řekla jsem večírky zbožňuji. A sex...
„Vážně?" Nevěřila mi, když jsme vycházeli do obchoďáku. Připomnělo mi to Lucy, s kterou jsme tu trávily každou sobotu.
„Jo," řekla jsem rozhodně a začala se přehrabovat v regálech s šaty. Ani nevím, proč když jsem je stejně nenosila. „Chodím každý večer do klubu."
„Jaké se ti líbí?"
„Asi ty modré," řekla jsem a ukázala na ně. Stejně si je nekoupím. Nebylo to z toho důvodu, že bych na ně neměla peníze - toho jsem se vážně nemusela bát. Peníze... Získala jsem je takovým hrozným způsobem a to smrtí rodičů a prarodičů. Jsi tak zlá... Ale z toho důvodu, že jsem se necítila na to je nosit.
„Mě ty bílé. Vezmeš si je?" Vyrušila mě z mého uvažování Anna a já ji za to byla moc vděčná. Nechtěla jsem zrovna teď na to myslet. Ann si nezasloužila, abych byla myšlenkami mimo.
„Asi ne."
„Proč?"
„Neslušely by mi."
„Slušely, jdou ti k pleti."
„Ne."
„Máš nějaké šaty na večírek?"
„Ne."
„Tak vidíš, vezmeš si je," řekla Ann vítězně a poslala mě s nima do kabinky. „A ukaž se mi v nich."
Nerozhodně sem vyšla z kabinky a čekala na Annin názor. Už na sobě měla ty bílé šaty, které ji vážně padly. Dívala se na mě a pusu měla mírně otevřenou do písmenka ó. Cítila jsem na sobě i další pohledy, díval se na mě celý obchod. Chtěla jsem se jít zahrabat a už nevylézt. „Nesluší mi," zeptala jsem se nejistě a Ann se konečně probrala.
„Ne, sluší, moc. Vážně," ujišťovala. „Jen mě překvapilo, jak v nich vypadáš krásně, přirozeně. Nikdy jsem nikoho takového neviděla."
„Tobě to také sluší," řekla jsem a trošku se začervenala. Pořád mě znervózňovaly pohledy ostatních.
„Měla by jsi se jít převléknout, jestli nechceš, aby na tebe všichni koukali. Ale měly by jsi si na to zvyknout, myslím, že takhle budou reagovat všichni na večírku," řekla a zásmala se. Šoupla mě do kabinky a já je ze sebe konečně sundala.
Když jsem s kabinky vylezla, tak mě Ann zatáhla k botám a náš nákup pokračoval. Byla s ní sranda a hlavně nic nepředstírala. Po dvou hodinách běhání po obchodech jsem se cítila příjemné unavená, takhle jsem se už strašně dlouho necítila.
„V sedm jsem u tebe jako na koni," připomněla mi Ann než jsme se rozloučili. Šla jsem k mému bytu s myšlenkami, že dnešní na kupování bylo skvělé. Doma jsem se podívala na hodiny a zjistila, že mi zbývají ještě necelé dvě hodiny, a tak jsem si lehla na gauč a pustila televizy, kde běžely zprávy o One Direction. Docela jsem to poslouchala a zajímalo mě to...
„Tak, Harry, teď jsi na řadě ty," řekla moderátorka a jmenovaný se k ní neochotně otočil. „Chystáte nové turné prý i po Irsku, jak se těšíš?"
„No, asi se tam těším. Aspoň po znám Niallovu rodnou zemi."
„Kluci nám prozradily, že jsi si psal s nějakou dívkou, která pravě v Irsku žije. Chystáš se ji navštívit."
„Já je zabuji, kurva," řekl a nevypadal, ze mu vadí, že se to natáčí. „Ne, nechystám."
„Můžete nám prozradil její křestní jméno?"
„Zázrak," řekl Harry smrtelně vážně. „V překladu. Myslím, že se teď dívá a určitě se mě chystá zabít."
„Nesnáší tě?"
„No..."
Odpověď jsem už neslyšela, protože modorátorka řekla za deset minut budeme pokračovat, tak se podívejte na jejich nový klip, který je vážně boží. Skoro jsem se vztekala.
Já: Jak si věděl, že se dívám?
Harry Styles: Nevěděl, tušil jsem to, baby.
Já: Co jim odpovíš na tu otázku?
Harry Styles: Co jim mám odpovědět, baby?
Já: Nevím, ale ty bys to měl vědět.
Harry Styles: Nesnášíš mě, baby?
Harry Styles: Odpovíš?
Harry Styles: Prosím
Harry Styles: Já vím, že jsi to čteš
Harry Styles: No, tak
Harry Styles: Tak neodpovídej, jsi pro mě vzduch, baby.
Vypnula jsem mobil a přemýšlela nad jeho poslední větou: Jsi pro mě vzduch, baby. To mě docela ranilo, i když jsem nevěděla proč. Čekala jsem než skončí reklama a začala se oblékat.
„Tak jsme zpátky," objevila se na obrazovce moderátorka. „Naše otázka zněla: Nesnáší tě?"
Harry se objevil vedle ní a řekl: „Nevím..."
„Zaleží ti na ní?"
„Ne," řekl rozhodně a já vypnula televizy.
„Hajzl, kokot, idiot, blbec, debil, ..." Nadávala jsem a česala si vlasy. Vlastně mě jeho odpověď neměla překvapit po tom, co mi napsal, ale trošku mě to překvapilo. Obula jsem si černé boty na vysokém podopatku, chodila jsem to malé kabelky mobil, klíče, rtěnku a pár důležitých holčičích věcí. Namalovala se a čekala až Ann přijde.
