24. - Dimples

492 24 2
                                    

HARRY:

Vyšli jsme z kina a Ay byla na mě pořád nalepená. Ne, že by mi to vadilo. Asi s ní budu chodit do kina častěji. Pokud to znamená, že ke mně budu přitulená. Měl jsem rád její blízkost těla. Voněla po jahodách a ty mám docela rád. „Tak jak se ti líbilo kino, baby?“

„Bylo skvělé, Stylesi,“ zasyčela a já se zasmál.

„To jsem rád. Příště dávají horror s upírama, půjdeš se mnou,“ zeptal jsem se provokativně a podíval se jí do očí. Ztrácel jsme se v nich byly černé a hluboké jako sama noc. Její oči zároveň děsily a při tom vás okouzlily.

„V žádné případě stebou nikam nejdu,“ vykřikla a lidi okolo nás se pohoršeně po nás podívali. A všechny mladé holka mě zaregistrovaly a řítily se ke mně. Zase tam byla ta hnusná blondýna s umělýma kozama.

„Podepíšeš se nám?“ Zněla sladce a při tom otráveně. Stejně jako, když Sněhurka dostala jablko od čarodějnice. Vypadalo sladce a při tom bylo otrávené.

„Dobře,“ řekl jsem a vzal si od nich ty jejich různé fotky se mnou a deníčky. Podíval jsme se na Ayu, kterou to očividně nudilo a tak se dívala do výlohy. Holky se mnou začaly vtípkovat a já se snažil tvářit vesele. Ay si začala prohlížet nechty a já ztrácel trpělivost. „Já už musím jít holky,“ řekl jsem a zdrhal k Ay. Holky se za mnou šokovaně dívaly, ale mě to bylo jedno. Byly otravné.

„Už můžeme jed domů,“ zeptala se a cítil jsem chlad. Nikdy se mnou, takhle nemluvila.

„Jo,“ řekl jsem a nasedli jsme do auta. Celou cestu jsme byly ticho a trošku mě to děsilo. Nechápal jsem, proč je naštvaná. Neřešil jsem to. Zaparkoval jsem a my vystoupili z auta. Vešli jsme do domu, kde nikdo nebyl a Ay šla nahoru. Nasral jsem se. Šel jsem do kuchyně a všiml si Nialla, který zase jedl. Když jí ani si ho nevšimnu.

„Co se stalo, Harry?“

„Nic, už zase se mnou kurva nemluví,“ řekl jsme nasraně a vzal si flašku vodky. Napil jsem se.

„A co stalo před tím, než s tebou přestala mluvit?“

„Podepisoval jsem se nějakým holkám, když jsme vyšli z kina,“ řekl jsem a znovu se napil. „Prostě ji nechápu, kurva. Nejdřív jsme si jeli koupit byt. Všechno bylo fajn, šli jsme do kina všechno v pohodě. Nevadilo ji, že jsem se těm holkám podepisoval, ale pak je naštvaná. Vážně ji, kurva, nechápu,“ řval jsem.

„Nenapadlo tě třeba, že přemýšlí zda ji váš vztah stojí za to, aby trpěla novináře a naše fanynky? Uvědomuješ si, že ji třeba děsí, když jsou všude? Že třeba najdou něco o její minulosti? Že se prostě bojí? Že by možná chtěla, aby jste někdy byli spolu jen vy dva? Jako normální lidé?“ Niall vypadal, že by ještě pokračoval, ale já zvedl ruku.

„A to mi to nemůže říct?! Co je tak staršné na její minulosti?! To ji za to nestojím?! Nemůže mi to sakra říct?“

„Neptal jsi se,“ zašeptal ten nejsladší hlas, který znám a já všech slov litoval. Stála ve dveřích a opírala se o futra. Vlasy měla rozcuchané a nechty měla nově nalakované červenou. Byla jen v černé krajkové noční košilce s tangama.

„Promiň,“ šeptl jsem a šel k ní. Chytil jsem ji za ruku a podíval se jí do očí. Měla je snad ještě černější než normálně. Byla kouzelná. A já ji rozhodně nechtěl ztratit. Niall mi otevřel oči. „Děkuji, Nialle.“

Táhl jsem ji nahoru a musel se krotit, abych si ji nevzal hned na schodech. Mezi nohama jsem měl docela velkou bouli. To mu jsem se usmál, ale do smíchu mi jinak moc nebylo. „Promiň,“ šeptl jsem, když jsme ji táhl do pokoje.

You again?! - Harry StylesKde žijí příběhy. Začni objevovat