AYA:
Už uběhly tři dny od mého psaní s ním a já se pořád sama se sebou hádala jestli mu mám napsat. Vadilo mi, že mi psal baby, ale něco mi říkalo: Napiš mu. Dívala jsem se na mobil a snažila se poslouchat učitele dějáku, ale po deseti minutách jsem to vzdala. On se mi dostal pár zprávami pod kůži a to bylo špatně. Já nemůžu k někomu něco cítit, už ne.
Vesele jsem se v autě s Chainem pošťuchovali a rodiče nás s úsměvem napomínali, když se ozvala prudká rána. Všude byla krev a křik. Praštila jsem se hlavou o sedačku a uviděla zhrouceneho Chaina... Byl celý od krve. A pak už byla jen ničivá tma.
Ne, nemyslí na to, ale má mysl se vzpouzela...
Ležela jsem v bílém pokoji a smrdělo to tu po dezinfekci. Vůbec jsem nechápala, kde to jsem a co se stalo. Do pokoje vešel doktor.
„Jsme řadí, že jste se konečně probudila, slečno," řekl a já to nejdřív nechápala, ale pak jsem si vzpomněla. Všude byla krev a...
„Kde je Chain a rodiče?" Vyhrkla jsem.
„Je mi líto, že vám to musím říct, ale-"
„Ne to nemůže být pravda! Oni nejsou mrtví! Nemůžou!" Křičela jsem a snažila se dostat s postele, ale byla jsem napojená na přístroje. „Oni nemůžou být pryč," zašeptala jsem a začala jsem brečet. Ten den byl poslední, kdy jsem brečela. O týden později se konal pohřeb a já jen řekla, jak jsem je všechny milovala...
Přestaň, křičela jsem na sebe v duchu, ale má mysl pokračovala, nešla zastavit.
„Je nám to líto, ale nemohli jsme pro něj už nic udělat."
Už zase jsem slyšela tu větu, kterou jsem už nikdy slyšet nechtěla. „Co se mu stalo," zeptala jsem se bez emocí, ale má srdce pukala. Ztratila jsem ho. Ztratila jsem Jamese.
„Napdali vás noži a on vás bránil..."
To by už stačilo, křičela jsem na sebe v duchu, ale zase zvítězil mozek, nedal se porazit.
„Už tady nejsou," zašeptala setřička, která mě ošetřovala na otázku: Co stalo dědovi a babičce. A ona mi odpověděla tohle.
„Co se stalo?!" Proč to já vždy přežiju?! Sakra!
„Byla to prudká rána..."
Druhá autonehoda, kdy jsem přišla o své blízké, puklo mi znovu srdce...
Tak to by už stačilo! Ale nestačilo, šeptal můj mozek a pokračoval.
„Jak to?!"
„Znasilnili ji-"
„Co?!"
„Slyšela jste dobře," řekl doktor a já zařvala: „Proč jsem to přežila? Zase! Sakra!"
A to pro mě byla poslední kapka, v ten moment ve mě uhasli všechny city, které jsem kdy cítila a mohla cítit. Už jsem byla jen tělo bez duše. V té chvíli jsem se zřekla lásky a všeho, existovala pro mě už jen smrt. A sex. To byla jedí na věc, na kterou se dá vážně spolehnout, nikdy vás nezradí. Vždy přijde, když to nejmíň čekáte a vezme vám vše znovu a znovu. Zazvonilo se.
„Ayo, jdeš," zeptale se mě Anne a já jen příkývla. Sebrala jsem si všechny věci a vydala se na další hodinu. Můj mobil čtyřikrát zapípal a já se podívala. Čtyři nové žádosti. Od... Nialla, Liama, Luise a Zayna z One Direction. Už jsem v duchu škrtila Harryho, to musela být jeho práce. Příjmula jsem je a ani jsem nevěděla proč. Rozhodla se napsat Harrymu...
Já: Nesnáším tě!!!
