(Ne)narozený

VIII. Cizí existence

Sedl jsem si k oknu ze kterého na mě dopadaly sluneční paprsky. Ten zářivý a hřejivý pocit....dneska je opravdu krásně. Miluji slunce... dodává mi enegrii a pozitivní myšlenky...a je mi hezky. Ach a taky noc....a déšť, ale nenávidím šero...když je celá obloha pohlcena šedým povlakem mraků. Zahledel jsem se na strom naproti Renova domu. Proběhla tam veverka, proto jsem se začal soustředit na to místo, ale ucítil jsem lehký tlak na mých ramenech, který se začal zvětšovat. Renovy ruce mne obmotaly a přitáhly si mě do náruče. A v jedné z nich byl leodový čaj s opravdu velkým množstvím ledu. A modré brčko! 

"Aaaaaa já chci, já chci! Modré brčko!" začal jsem vykřikovat jako malé dítě. Ren se začal smát a uklidňoval mě, že mi to hned dá. Uchytil jsem sklenici do obou ruk a začal jsem srkat přes to dokonalé zakroucené modré brčko svůj ledový tekutý pokrm. Ren ví jak na mě. Zaculil jsem se a podíval se na něj. Ten jeho kočičí pohled mě pozoroval celou dobu. Když z něho najednou vypadlo, jestli se nepodíváme na nějaké anime, ale fakt nemám chuť se zrovna teď koukat na Anime....ach.... nějakým zvláštním způsobem jsme mu oznámil, že nechci. Nafoukl jsem se jako bublinka a odkoulil se pryč. Dost divně se na mě podívál, no a já se mu vlastně ani moc nedivím. Potom jsem uslyšel jak z jeho úst vyšlo slovo Yaoi, tak jsem ihned zpozoroval a přikoulil se k němu zpátky.

"Mluvil tady někdo o Yaoii ?" jako malé zvědavé dítě jsem se na něj podívaů, Ren se začal smát a já se opět svým způsobem lehce urazil a šťouchl jsme, ale on to ovšem nenechal jen tak a začal mě pošťuchovat. Jen jsem zpříma seděl a koukal na jěho zeď a on si do mě furt rejpal. Po chvílí mě to opravdu přestalo bavit, tak jsem ho svalil, ale vzhledem k tomu, že je silnější než jsem já bylo jasné, že už jsme dávno prohrál. Zůstala jsem pod Renem a ten mě držel za zápěští.

"Tak co? uznáváš prohru? no?" dostal ze sebe rychlým způsobem. Fakt se nechci vzdát, tak rychle, ale ono to má snad nějaké smysl? Odpověděl jsem mu, že se vzdávám a Ren se na mě celou svou váhou spustil. Jeho hlavu jsem měl na hrudi. Obmotal podemnou své dlouhé ruce a přitiskl se ke mě. Obejmul jsem jeho hlavu a pevně jsem ho držel. Do hrudi mi zašeptal jednu větu. A já ji moc dobře rozuměl. 

"Už tě nikdy neopustím" ostatní by to jen, tak přešli, ale vzhledem k tomu, že jsem otaku citlivka a cítím se v tuhle chvíli jak nějaká anime girl z shonen mangy, tak jsem se neudržel a stékla mi jedna slaza. To na sobě nesnáším. Nechci....nechci brečet, ale brečím...ach... Zvedl jsem ke své tváři pravou ruku a chtěl jsme si setřít slzy, ale Ren okamžitě spozoroval můj pohyb tak zvedl hlavu a podíval se na mě. Měl rozšířené zorničky a lehce otevřená ústa. V ten okamžik jsem vytřeštil oči, nechybělo by málo a vypadly by mi. Ren zvedl ruku a slzy mi setřel, uchopil mou tvář do ruky, palcem mě přejížděl podél tváře, usmál se a políbil mě.

"Neboj, vždyť jsem tu pro tebe ňuňo" nad tímto jsem se musel usmát. Nějakou dobu už jsme se váleli v posteli a tak mě napadlo, že bychom mohli jít ven, protože jsem dostal obrovskou chuť na oříškovou zmrzlinu. Oblékl jsme si nahrádní kalhoty, řerné tričko a červenou mikinu. Hodil jsem přes sebe tašku a už jsem stál u dvěří a obouval se. Ren po chvilce docupital. Měl nasobě volné tílko s jeho oblíbenou kapelou a na tom ještě mikinu a bílé roztrhané džíny. Usmál se a projel mi rukou po vlasech. Ren je vždycky opatrný protože bych se jinak vztekal jak malé dítě. Chytil mě za ruku a šli jsme do nákupního centra. Není sice tak velké, ale nám stačí. Jen je mi dost líto, že půlku oblečení si musím kupovat přes Internet nebo musím jezdit na druhou stranu města, kde je můj nejoblíbenější obchod. Ach... po cestě mě přepadla chuť na nikotin, nevím proč, ale občas mě přepadne typ takkového chtíče. Vytáhl jsme si z tašky krabičku červených Malborek a nabídl jsem Renovi. Vždycky u mě sockuje, tak mile rád mou nabídku jak jinak přijal. Poté co jsme krabičku schoval, opět uchytil mou ruku. Měl jsem z toho radost. Cesta byla trochu delší, protože jsme se rozhodli tam dojít pěcha. Dneska je, ale krásně, tak proč by ne. Celou dobu jsme si tak různě povídali jako vždycky, ale byl jsem nervozněšjí. Což mě začalo děsit. Už jsme stáli před velkým vchodem do nákupního centra, všude byla hromada lidí. Nesnáším místa, kde je tolik lidí....Peoples everywhere... Ren mě celou dobu pevně držel a pořád se na mě usmíval. Došli jsme do cukrárny, která byla součástí toho všeho tady... Jako vždy měli mou oblíbenou oříškovou. Ren mi ji objednal a aj ji zaplatil. Což mě naštvalo...on vždycky za mě mínil platit, i když věděl, že to nesnáším. Vždyť já na to mám nejsem žádná zlatokopka. Bože....uraženě jsem mu vytrhl kornout s tou úžasnou lahodnou zmrzlinou. Začal jsem lízat a vychutnával jsme si každý kousek. Ren si koupil ledovou tříšť....mám ji taky rád, ale ten konec je nejhorší...ble. Nejsme rozmazelný... jen jsem prostě takový. Poršli jsme se po nákupním centru a vzhledem k tomu, že má zmrzlina už byla ve mě, tak zbývalo se zbavit toho hnusného kornoutky, který nesnáším. Docupital jsem ke koši a rozloučil se s kornoutkem ať se mu dále daří a že mu děkuju za jeho služby. Ano jsme naprosto normální. Otočil jsme se na Rena a ten na mě koukal jak na blázna. 

"No co je?! zasloužil si důstojné rozloučení" napapučil jsem se a vypustil z úst takovou blbost. Jo občas se chovám jak divný děcko, ale co už. Pousmál jsem se a chytil jsem ho za ruku a táhl do knihkupectví. Rád se podívám zda-li je nová mnaga i když tady nejsou nic moc. Natěšeně jsem došel k danému regálu a s mým očekávaným zklamáním:NIC. No nevadí, přečtu si něco online. Ren viděl mé zklamání a natáhl se ke mě. Prohrábl mi vlasy a políbil mě na čele. Tady? teď?! Nechápavě jsme se na něj podíval a ten s klídným výrazem pokračoval v chůzi. Zrudl jsem jako rajče a rychlým krokem jsem se dostal k hororovým a detektivním knihám. Nemohl jsem se na nic soustředit, i když na mě promluvil nějaký ženský hlas. Starší velká usměvavá paní se na mě podívala a zeptala se mě zda-li nepotřebuji pomoct. Vyděšeně jsem vykoktl, že se jen divám a ta se jen otočila a odešla. Oddychl jsme si, protože nerad mluvím z cizímy existencemi. Potom jsem ucítil něčí ruce na mém rameni. Jo to bude Ren, usmál jsem se a otočil jsem se, ale osoba co mě držela za rameno nebyla Ren.

Velice se omlouvám, že to přidávám až teď >< ale teď toho je opravdu moc ._." A část jsem si rozepsala minulý týden, ale dodělala jsem to až dnes .___.""" ach o.o snad se vám to bude líbit^^ Naoki se docela mění *-* Tak uvidímě co z toho vzejde. Ale pravděpodobně se budou objevovat nové postavy. *-* Luv ya ^^ Písnička je jen tak :) Docela mě u toho psaní povzbudila ^^ a přišla jsme díky ní na další pokračovaní <3

-*Naki*