(Ne)narozený

XII.Už vím co chci

Naoki:

"Naoki! Hej Nao!! Vstávej!" dlouhodobě mi v hlavě zněla tyto hlasitá slova. Řekl bych, že už jsem vzhůru, ale ještě v tom stavu, kdy odmítám otevřít oči. Nakonec jsem skončil na podlaze. Prohrábl jsem si vlasy a zvedl halvu, abych viděl viníkovi do tváře. Ach to je jen Kaoru. To je ale baka.

"Zbláznil ses?!" Začal jsme se vztekat a napapučovat hned po ránu. On se na mě podíval vražedným pohledem s tím, že se mám podívat na hodiny, ihned jsem si vzal mobil a podíval se na čas 5:30. V tu chvílu jsem vytřeštil oči, podíval se na podlahu a pak na něj.

"Drahý Kaoru, proč mě kurva budíš o půl šestý ráno, když mám na devátou?!" Nikdy se nestaral o to kdy vstávám, protože je to pokaždé různé. On se dočista jasna zbláznil a ještě mě vyhodil na zem. Já mám přece vždycky připravený budík! Omluvně se na mě podíval a hned vystřelil z mého pokoje a důkladně zavřel dveře. Podrbal jsem se na hlavě a zase si vlezl do postele a jen se zbytek času převaloval a hrál si s Natsuem. Nakonec jsem vstal dřív a dal si pořádnou sprchu. Udělal si vlasy a dneska jsem se rozhodl si vzít bílý roztrhaný džíny a černej dlouhej svetr, protože si bundu nemíním v tomhle už příjemným počasí brát. Vlasy jsem si udělal dobře. "Hihi Naoki jsem na tebe pyšný" a šibalsky jsem se na sebe usmál do zrcadla. Ještě jsem si povymněňoval piercingy, nahodil chooker a přívešky, náramky, prsteny atd... Nj nejsme narcis...jen to tak na první pohled vypadá! Už bylo tak akorát na to vyrazit. Na snídani kašlu...spolkl jsem prášky, vzal si tašku, energyťák a vystřelil jsem z baráku. Nikdo už nebyl doma. Všichni vstávají dřív, když mám na devátou. Zapálil jsem si cígo a šel jsem na domluvenou zastávku. Mezitím mi došla zpráva od Yuki. "Ohayo Nao!! Za chvilku budu na míste brouku, tak čekám zatíííím pa

"To brzy poznáš.... on se ti důkaz ukáže sám Nao" asi tomu mám dát čas, ale ten rozhovor s ní mi moc pomohl. Jsme rád, že ji mám. No ale už je čas vyrazit do školy. Měli jsme to už jen pár kroků. Nakonec jsme se rozloučili na jejím schodišti a já se vydal do mé třídy... Bude tam už Ren? s doufáním, že mě jako každé ráno pozdraví jsme šel svižným krokem. Blížil jsem se ke klice u našich dveří a...

Ren:

Nepříjemné světlo mi začalo opékat část mé tváře. Otevřel jsem  oči. Slunce? Počkat už je ráno?! Vyletěl jsme do sedu. Bylo 7:50, vykulil jsme oči na budík. Úžasně jsem zaspal. Super! Je mi zle... chci tam vůbec? Strašně chci vidět Naokiho, ale mám strach z toho jaké to teď bude... Co když mě nechce vidět... A dneska je nejdelší vyučování...to nedám... Seru na to. Napsal jsem mamce smsku, že mám horečku, že nejdu do školy. Mamka mi to potvrdila s tím, že večer už dojedou. A hned jsme opět zalehl a zachumlal se pod deku. Ach...promiň Nao, zavřel jsem oči a opět jsem usnul, ale jen na deset minutek. Nakonec jsme vstal a šel si udělat čajík. Vždycky si ho nachystám a nechám vychladnout. Tak jsem se šel umýt a učesat vlasy. To trvalo chviličko, pak jsme si došel pro čaj a opět si zalezl do postele. Je dost brzy...co jen budu dělat. Po chvilce přemýšlení jsem si vzpomněl, že jsem si chtěl znovu shlédnout všechny díly SAW. Můj celkově nejoblíbenější film! Všechny díly, miluji jak je to úžasně propojené. Donesl jsme si notebook a zapnul jsem si první díl. Prostě si udělám filmový den a nebudu nic řešit. 

Yuki:

Čekala jsem ráno na zastávce na Naokiho. Byla jsem ráda za to, že na to kývnul a dost mě překvapilo o čem jsme mluvili. Jsem tak nehorázně šťastná vůči jemu a Renovi, doufám že se plně dají dohromady! Už taky bylo na čase! Jsou jak dva milence, už od doby co se známe. Ale Naoki si tím vším není jistý a to není dobré...a do toho ještě ten idiot Haruka! Grrr! Ach...ale oni to kluci nějak zvládnou. A konečně jsem měla možnost mluvit o Kenym... poznala jsem ho minulý týden na facebooku. Nějak se mi dostal do přátel a tak jsem mu napsala a bylo. Je mu 17 a je hrozně moc milý. Já vím, že na internetu, tak může vypadat každý, ale doufám, že on není ten případ. Je milý, pozorný... prošel si už dost věcma. Sice vyšel onehda z pasťáku, ale měl pro to své důvody. A to byly drogy... Je to svinstvo, ale každý své problémy řešíme jinak, někdo se řeže, někdo pije, někdo kouká na Anime (i tak se to dá řešit), někdo čte, někdo sportuje, někdo kouří, někdo poslouchá hudbu, někdo o tom mluví a někdo hold fetuje. Je to nejhorší možnost, ale on byl zachráněn. A jsem za to ráda, začíná znovu! Jo známe se jen týden, ale i tak...píše mi každý den. Začal znovu studovat, do toho dělá brigády, je čistej a to je hlavní. Je opět s rodinou a přáteli... ale doufám, že do toho opět nespadne. Budu se snažit být jeho oporou. Jinak je vysoký a štíhlý. Má jasné modré oči, vystouplejší lícní kosti a černé vlasy vyčesané nahoru, takové to, když je jen po ránu nahodí a jde. Taky koukával na anime... kreslil... ale to mu nestačilo. Já to chápu... Ach ale jsem díky tomu chatu prozatím šťastná, je to opět něco nového. Nová výzva hihi. Ach že by on? Vytáhla jsme z tašky svůj mobil s pandím krytem. Jop to je Keny. Okamžitě mi vystřelil obrovský úsměv. Přeje mi dobré ráno atd...jako vždy, ale to ten den nádherně začíná. Usmála jsem se a šla jsme do třídy. Natsume už seděla v lavici a jen co mě zahlédla, tak mávala rukama všude kolem sebe. Natsume je moje moc dobrá kamarádka. Sedím s ní už od začátku toku a docela si rozumíme. Sice jsem otaku girl, která se někdy chová jako anime postava a ona je typická holka, která sportuje  a cvíčí....ale jsme dobré kamarádky a rády spolu nakupujeme. A od tamté nehody na mne dává pozor. Mám ji moc ráda. Má hnědě kratší vlasy a štíhlou vyšší postavu. Nj moje Natsume. Objala jsem ji a začaly jsme si povídat o víkendu a já opět spustila o Kenym a ona o tom svém sportovním idolovi ze školy. Jsme ráda, že si o tom můžu promluvit i s holkou a ne jen pořád s klukama i když jsou to homosexuálové či bisexuálové.

Naoki:

Vešel jsem do třídy a můj zrak se přesunul na naší lavici. A? Nic. Ren tady ještě není a otázkou je zda-li vůbec dojde. Začal jsem mít o něj starost. Achjo Rene.... Začala první hodina a on pořád nic. Vykašlal jsem se na to a snažil se poslouchat výklad, ale do hlavy se mi opět začaly objevovat vzpomínky na ten víkend a pořád jsme měl před sebou Rena. Každou přestávku pozbytek dne jsem chodil za Yuki a Natsume. Koupil jsem si sladkou tyčinku a tu povinně před Yuki snědl. A když mi konečně poslední zvonění oznámilo, že je čas jít domů, tak jsem vystřelil ze školy jako první. Přemýšlel jsem nadtím celý den a nakonec se rozhodl, že za Renem dojdu. Po cestě k němu začalo prudce pršet a já neměl deštník a ani tu pitomou bundu. Že já si ten svetr bral. Achjo... Dojel jsem šalinou na zastávku u Renova domu a zmoklý jako slepice, jsem dokráčel ke zvonku. Unavený rozespalý hlas se ozval s tím "kdo je tam" a nejistě jsem se představil. Renův rozespalý hlas se ihned změnil na normální a hned mi otevřel. Byl zabalený v dece a patku měl připnutou sponkama. Zmateně se na mě podíval. Doslova mi tekla voda z vlasů a to i z každého kusu mého oblečení. Ren mě hned nasáčkoval na chodbu a tam ze mě všechno shodil. A vzal to do koupelny, kde to pověsil. A hodil mi ručník na osušení. Mezitím mi přinesl můj víkendový ohoz. Když mi ho donesl, tak jsem se zaculil a nedalo si nevšimnout, těch pár kapek krve z mé hlavy. Ren se usmál a pořád na mě koukal. Neuhnul pohledem ani, když jsem se na něj podíval. Nakonec jsem ze sebe dostal to, že jsem ho potřeboval vidět a že jsem měl o něj starost. Vyjeveně se na mě podíval a usmál se. Přišel ke mě a přitiskl si mě k sobě a pevně mě objal. Pevné objetí jsem mu opětoval, tak moc mi chyběl. Zvedl jsem k němu hlavu s tím, že chci políbit a on se sklonil a vtiskl mi těmi svými jemnými rty polibek, který se změnil na dlouhé líbání. Můj jazyk se dostal do jeho úst k tomu jeho. To mi chybělo...on mi chyběl. Bylo to těžké... ale už asi vím co chci. Chci Rena.