Úvod:
Toto
je má první „povídka" a doufám, že
se Vám bude líbit ^^. Už dlouho předtím jsem
měla hodně návrhů na různé povídky, ale
nikdy jsem se do žádně nějak horlivě nevrhla...
nevím...nebyl čas, mám zdravotní potíže,
kvůli kterým mám bolesti hlav...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Yuki: (týden před tou Naokiho nehodou)
Všechno je hrozně zvláštní... Naoki ani Ren se mi v poslední době moc neozývaly, ale tak co se dá dělat. Asi mají moc práce s tou jejich vzrůstající láskou. Šibalsky jsem se pro sebe zasmála.. haha... bože... jen při pomyšlení na ty dva se mi dávají do pohybu Yaoistické senzory. Nejsem úchyl!! možná jen občas... nyah. Je víkend a já si sedím sama doma v pokojíku a koukám do noťasu jestli mi ještě pořád nenapsal. Ano myslím jeho... Už je to týden co mi neodpověděl na zprávu a docela dost mě to trápí... nejsem hysterka! Jen je to jediný možný kontakt s ním... Nejhorší pocit co může člověk mít je ten, kdy nemůže vidět člověka, kterého miluje... Že se nedá do někoho zamilovat přes Internet? Pche hloupost. Mě se to bohužel stalo... nejsem si jistá zda-li jsem víc v háji nebo šťastná. Asi moc přemýšlím... Měla bych začít se sebou něco dělat. Tak třeba začnu tím, že si rozčešu ty moje pačesy. Povzdechnu jsi a vydám se směrem ke koupelně. Bydlím v menším bytě jen s tátou, který bývá pořád na služebních cestách... docela dost mi to tak vyhovuje. Koupelna je tak akorát pro mě, maličká, útulná a mnou zařízená. Při pohledu do zrcadla jsem malém ucukla na stranu. Vypadám příšerně! jak by řekl Nao... pár krůčků od smrti. Grrrr... achjo... rychle jsem si rozčesala vlasy a hodila se ji do culíku. Natřela si make-up na obličej a poté ho jemně přejela dosti světlým pudrem... mám dost bílou pleť, občas si přijdu jako duch... ech. Taaak ještě jednu linku a je hotovo. Rychle trochu řasenku, rozpustit vlásky a je to! No teda yukinko ty jsi ále kočka! Usměju se sama pro sebe a opět se vydávám do svého pokojíku ve kterém mi dělá jedinou společnost Harutora, můj had. Miluji hady, jsou fascinující. Při koukání na Harutoru mě vyrušil nějaký zvuk. Zpráva? Že by?! Je to od něj... c-co mám dělat... pomoc... bože... já se zblázním... začala jsem pobíhat po celém svém pokoji až jsem narazila do skříně. Musím se uklidnit a v klidu si to přečíst! uf uf...
Ken: Milá Yuki :)) Moc mě mrzí, že jsem se tak dlouho neozval... Měl jsem tady toho docela dost... >< Achjo jsem vůl promiň... Sice je to teprve měsíc co si spolu píšeme, ale fakt jsi mi hodně přirostla k srdci. :) A chci tě moc moc moc moc moooc vidět! :P Kamera nestačí :D Co říkáš na to, že bych přijel ? O:) Miluji tě tvůj Ken <3
Sakra... tohle jsem nečekala. On chce vážně přijet... asi se zblázním štěstím!!! Wuaaa musím mu odpovědět!
Já: Ahoj Keníku >< dost jsi mi chyběl :O jsem ráda, že jsi v pořádku ^^ Prosím dojeď! :O nepřeji si nic jiného než tě vidět... <3 :) Co třeba příští víkend? Táta bude v Německu :)) Mlj tě <3
Tak a je to, opravdu přijede už příští víkend. Jsem strašně moc šťastná. Každý den jsem si představovala jaké to bude až ho poprvé uvidím... A teď se to tak kvapem blíží.
Další dny ve škole...
Okamžitě jsem to běžela říct Natsume, všechno jsem ze sebe vychrlila za minutu. A ona jen nevěřícně koukala. Ten její výraz mě dost rozesmál. Vypadá jak zmatený medvídek. Bože Natsume... Zbytek dne probíhal tak jako vždycky... nuda... zábava... Jak se má asi Nao? Nějak na sebe nemáme moc času, tak jako předtím...
DEN D Pátek ráno
Probudila jsem se o dobrou půlhodinu dříve něž budík, což se normálně vůbec nestává, ale dneska má přijet láska mého života... Ach nemůžu se dočkat! Ráno jsem se rychle vysprchovala, upravila si vlasy, namalovala se trochu lépe a teď přichází na řadu oblečení. Ach... co si jen obléknu... po půl hodině jsem se nakonec rozhodla. Černé krátké šortky, černé nadkolenky s mašličkou, delší růžovou mikinu a creepers shoes. Aaaa černý obojek se srdíčkem. Taak hotovo, rychle jsem si vzala tašku a pádila do školy. Natsume mě přivítala s otevřenou náručí, měla ze mě obrovskou radost. Jsem ráda, že mám tak dobrou kamarádku. Svým způsobem ji miluji... je jako rodina. Tak a je konec... školy samozřejmě. Teď už jen cesta na nádraží... bože... jsem tak nervozní... ach...
>Yo :< Tak jsem přidala po sakra dlouhé době novou kapitolu, která se netýkala našich dvou miláčků :D Ale Yukinky :)) Chci ji dát více prostoru. Samozřejmě udělám pokračování na Naokiho a Rena :)) Snad se vám to aspoň trošku líbí^^" ale jak to tak vypadá, tak napíšu úplně novou povídku :) ještě uvidím... a ohledně této kapitoly? Nemám moc času... a chystám se jít spát... proto je tak krátká... :/ no nic naviděnou andílci. <3<
