(Ne)narozený

III.Nejsem sám

Tak jo už jsem se vzapamatoval. A posadil se opatrně na lavičku. "V-vždyť to je Haruka!" opakuji si nahlas nevěřícně v hlavě. Narovinu to nechápu. 

"Jsi v pořádku Naoki?" zeptal se mě ustaraný Haruka. Vypadal při tom dost roztomile. Bože...nad čím to sakra přemýšlím...Vykoktal jsem ze sebe něco v tom smyslu, že jsem v pohodě. Usmál se na mě a sedl si ke mě. Pořád nechápu co tady dělá. Ani jsem nevěděl, že zná moje jméno.

"Ehm... ty jsi Haruka že ? A odkud znáš mé jméno?!" vyjela ze mě tato věta. Nechápu jak jsem ze sebe mohl vypustit něco tak debilního. Upřel jsem na něj svůj pohled. Možná se mi to zdá, ale uculil se a začal se lehce červenat.

"No...jsem praktikannt na tvé škole...Ech no...zaujal jsi mě, tak jsem si našel tvé jméno ve školní databázi...A šel jsem zrovna kolem a zahlédl jsem tě a nevypadal jsi moc dobře...no...ehm..." snažil se vypadat co nejméně nervozně, ale vůbec to nešlo. Zaculil jsem se a poděkoval jsem mu. Začali jsme si povídat...byl milý a hodný. Ptal se mě hodně na můj zdravotní stav...prostě to na mě viděl. Je čas si vzít prášky...Achjo...to opravdu nesnáším.  Vytáhl jsem si lahvičku s práškama a dva jsem spolknul. Jo polykám prášky bez zapití...ech... Haru na mě ustaraně koukal. Jen jsem se na něj usmál a snažil jsme se vypadat přirozeně... Začal jsem se Haruky ptát na osobnější věci a on s klidem odpovídal a vyprávěl mi jak se rozvedli jeho rodiče...proč začal studovat...kde bydlí...zjistil jsem že bydlí sám v menším bytě. Usmál jsem se. Opravdu mě baví ho poslouchat. 

"Ech...začíná být zima... jestli máš čas...tak bychom mohli zajít do cukrárny...nebo čajovny...nebo něco takového...pokud chceš" Haru se červenal, přišlo mi to vtipné. Usmál jsem... ech...ještě nechci domů...stejně tam nikdo není...tak proč ne... Souhlasil jsem. Ale důrazně jsme mu oznámil, že chci jít do cukrárny. Nevím proč, ale dneska mám chuť na sladké. Haru se na mě usmál a důrazně mi oznámil že mě zve. Zaculil jsem se a chtěl namítat, ale už mě držel za ruku a vedl mě z parku. Pořád jsem se culil jako ichtil. Až teď mi došlo, že je opravdu vysoký, nebo to bude tím, že jsem hodně malej. Mezitím se mě ptal na školu. Jo super... budeme si povídat o škole...

"Jo dobrý...dnešek byl v poho na to, že je pondělí" zakřenil jsem se. A on chápavě pokynul hlavou. Vypadá tak mladě. Nechápu jak mu už může být dvacetpět. Jak jsem zahlídl cukrárnu, tak se mi rozzářily oči. Awwww....co si asi dám...  V tu chvilku jsem byl totálně mimo.

"Naoki? hej Naoki?!"třásl se mnou Haru. A divně se na mě díval a po chvilce se uculil. Sakra já byl zase mimo. Uch...zrychlil jsem krok, takže dveře do cukrárny jsem otevřel já. Sedli jsme si ke stolku s dvěma židlema, který byl v rožku cukrárny. To místo vybral Haru. Posadil se a vyhrnul si rukávy od mikiny. Zakřenil jsem se jako ichtil a naplno se ponořl do lístku se sladkostmi a nápoji. Awww...tiramisu...míša řez...makronky...dortíky...cupcaky...koláče..muffiny...zmrzlinové poháry...palačinky... Sakryš co si dám. Haru mě celou dobu pozoroval. Nevím proč... ale snažil jsem se vyhnout očnímu kontaktu...tak jsem byl pořád ponořený do lístku.

"Jop!" vykřiknul jsem najednou...že se pět lidí včetně dívky, která obsluhovala podívali k našemu stolku. Haruka se začal potichu smát. A já si připadal červený jako rajče. 

"Už víš co si dáš Nao?" zeptal se mě provokativně Haru... usmál jsem se na něj a jemu se rozzářily oči. Podíval jsem se mu zpříma do očí a odpověděl jsem mu, že ano. Hihi...dám si jahodový dortík. Je to japonský dortík, který dělají jen tady. Začal jsem se culit a těšit na ten dortík. Mezitím co jsem se tam rozlplýval přiběhla mladá dívka, která měla uplé lehce roztrhané rifle...černé kratší uplé tričko a kolem pasu zásteru a v ruce držela lístek.