(Ne)narozený

XIX.Už je to tady!

Yuki:

Je to pouze patnáct minut cesty, ale přijde mi to jako věčnost. Konečně ho uvidím... vůbec nevím jak zareaguje... možná se hned otočí a pojede zpátky, ještě nikdy v životě jsem nebyla tak nervozní. Je to naprosto ubíjející a asi mě trefí šlak. Ach jo... třeba mi Nao dojde na pohřeb a donese mi mé nejoblíbenější květiny kosatce. A nejsem kvůli tomu divná, váže se k tomu jedna mini historka. Když jsem byla malinká a začínala jsem koukat na anime, tak jsem na Animaxu narazila na anime o Romeovi a Julii, původní hra od Shakespeara. A Julii a Romea spojovaly ty jedinečné květiny, kosatce. Jejich vůně je naprosto nepopsatelná, tak kouzelná a svazující emoce do jedné obrovské koule emocí, které se promíchávají a vzniká něco takového... až nadlidského. Dobře, to už možná přeháním... není čas myslet na takové hlouposti Yuki! Proplácla jsem si tváře a upravila jsem si mou růžovoučkou afinku. Další zastávka je hlavní nádraží. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila do vestibulu nádraží. Vlak by měl původně přijet za pět minut, začala jsem být ještě více nervozní až jsem si málem nevšimla červeného blikajícího světélka na informační tabuli. Vlak, kterým jede má láska má mít 15 minut zpoždění?! Cože?! to snad ne! sesypala jsem se na lavičku a začala pofňukávat. Ten nahoře mi to dělá určitě naschvál! A ten dole se musí hrozně moc bavit. Povzdychla jsme si a vytáhla mobil, jedna nová zpráva? Juuu od Natsume.

Natsume <3: Ahoooooj Yukinečko!!!! Hodně štěstí s Kenym! Hlavně buď v klidu a svá! :P To zvládneš, však jsi má velká holčina kotě <3 potom mi musíš všeechno povyprávět! :* Hezký víkend vám oběma!! :D Tvá Natsume :P P.S. použijte ochranu!!!! nepotřebuji být teta v tak mladém věku :*

Ach ta zpropadená Natsume! Grrrr ta dokáže teda povzbudit! Achjo, už jen pět minut a začíná tu být více a více lidí... začíná se mi ještě více svírat žaludek a motat hlava, že by další panický záchvat... to snad ne... Keny kde jsi... achjo... Rozmáchla jsem z ničeho nic rukama a cítila jsem náraz. Asi jsem někoho uhodila! Proboha! Okamžitě jsem se otočila, abych se omluvila, ale po chvíli co jsem se otočila jsem se nemohla ani nadechnout. Stál tam předemnou s pootevřenými ústy a milým úsměvem svírajíc si pravý bok kvůli mému rozmáchnutí. 

Ahoj Yuki, tak jsem tu. Děkuji za milé uvítaní. Usmál se a mrkl na mě. V ten moment mi začaly stékat slzy štěstí a já se po něm vrhla a odmítala jsem ho přestat objímat. Mám ho! Držím ho! A už ho nepustím, tak moc jsem se rozbrečela a v ten moment jsem to ucítila. Začal mě hladit po vlasech abych se uklidnila. Pustila jsem ho a rychle si setřela slzy. Usmála jsem se a pořád jsem tomu nemohla uvěřit. V ten moment, už je když jsem se na něj podívala jsem to věděla. Je to on, ten potencionální "princ" jak to my některé dívky máme. Uvítali jsme se a začali si normálně povídat. Mluvili jsme o všem a pořád se smáli. Mezitím jsme byli na cestě ke mně domů. Celou cestu mě držel za ruku, tak to tak vypadá, že to on je větší přísavka než-li já. Uchechtal jsem se sama pro sebe v duchu a dále se mu věnovala. Celou dobu jsem měla hřejivý pocit u srdce a jakoby motýlky v břiše. Byl to úžasný pocit. Je to láska? 

-Pokračování příště, mezitím Naoki a Ren

Ren: To snad není ani pravda! To není možné! Zuřil jsem přes celý špitál. Kurva, vždyť je to už týden co se neprobral, tak něco dělejte! Do hajzlu! Sestřička se mě celou dobu snažila uklidnit, ale já měl největší chuť ji s těma kecama poslat do prdele. Jsem fakt nasranej! Osoba, kterou miluji měla kvůli mě nehodu a nemíní se probrat a nikdo s tím nic nedělá! Takhle brzy zešílím! Nao vrať se mi už ať ti můžu všechno vysvětlit... Yuki taky nic neví, ale volal jsem alespoň Natsume, její nejlepší kamarádce abych se ujistil, že je Yuki v pořádku. Jo je až po uši zamilovaná, teď by ji neprospělo se starat o takové věci... Nao by za to rád nebyl... Proč sakra vběhl do cesty tomu náklaďáku! Já si to nikdy neodpustím... Hned poté co se to stalo přijeli jeho rodiče, tedy jeho mamka, brácha a otčím. Moc fajn lidi, ale jeho matka se málem zhroutila... a to stejné i Kaoru. Nao je takový křehký, prostě jako porcelán... je to všechno má vina... i když mě jeho rodina přesvědčuje o opaku. Kéž by se už probral...Je v umělém spánku, doktoři ani nevědí zda-li se někdy probere... Musí! Nemůže mě tady nechat... Všechno se to semlelo najednou... došla za mnou bývalá přítelkyně, ohledně problémů, že ji bil její nynější kluk. Jsme totiž pořád dobří přátelé, tak jsem ji chtěl pomoct. Ten večer ji totiž dost zmlátil kvůli blbosti a s takovým klukem ji nenechám! Je dost mladá na to aby se ji děly takové věci... tedy neměly by se dít vůbec. Achjo a ani nevím co mi Naoki chtěl, choval se ten dost divně. Miluji ho a umřel bych pro něj... Ale opustit mě přeci jen tak nemůže! Do prdele co mám dělat?! 

Opět docela dost krátká kapitola :D Promiňte ale píší to dost narychlo ale vše mám plus mínus promyšlené, rozhodla jsem se že dám prostor oběma "příběhům" jak ohledně Yuki tak Naokiho s Renem! :3 Snad se Vám to líbí :O Jinaaak plánuji další povídku, ale nebude mít s touhle vůbec nic společného ^^" jen tak pro info :))) Budu ráda za jakýkoliv názor. Děkuji těm, které to opravdu zajímá a čtou to! :) <3 -Naki