(Ne)narozený

XVI. Musím mu to říct...

Najednou jsem ucítil jeho rty na těch svých. Vykulil jsem oči, ale on nepřestával... Snažil jsem se odtáhnout, ale marně... Po nějaké chvíli se jeho jazyk dobil dovnitř mých úst a pohrával si s tím mým a já se tomu plně poddal. Nevím co to do mě právě vjelo, ale nedokázal jsem přestat.... Jakoby se v tuhle chvíli Ren propadl na nicotné dno mých myšlenek. Ryu mi vjel rukou pod triko a já jsem jen zaklonil hlavu a pevně zavřel oči. Cítil jsem to, jak se červenám....úplně jsem hořel a Ryu nepřestával. Zavzdychal jsem protože se jeho ruka přesunula k mým dolním partiím. V ten okamžik jsem vyskočil z postele a strhl ho ze sebe. Tohle je chyba! Sakra obrovská chyba! Nemyslel jsem na nic jiného... Miluji Rena a jsem s ním šťastný! Všechno v tomhle smyslu jsem na něj začal chrlit. Ryu se jen na mě smutně podíval a omluvil se mi. Poslal jsem ho za Marry, že na něj už dávno určitě čeká, ale když jsem řekl její jméno, tak zesmutněl ještě více... Přitiskl jsem svou dlaň na jeho rameno a usmál se na něj.

R: "Já ji nemiluji Naoki... Nevím proč, ale chci si to s tebou rozdat od první chvíle , co jsem tě zahlédl." Vykulil jsem na něj oči... A on jen sklopil zrak k mému černému koberci. Prohrábl si své nově nabarvené vlasy a zvedl se ze země. Zadíval se mi do očí a usmál se.

R:"To je jedno" přišel ke mě a objal mě... potřeboval ho on a ne já. Pevně jsem ho stiskl a řekl mu, že to bude dobré. Usmál se a kývnul. Teď si fakt přeji jediné, aby tahle osoba ihned vypadla. Aniž bych něco řekl se převlékl a stačil se se mnou rozloučit. Jen jsem se na něj usmál a po zabouchnutí hlavních dveří jsem se rozvalil na posteli a vzal si mobil do rukou. Schoulil jsem se do klubíčka a myslel na Rena... chci ho vidět a musím to říct! Z ničeho nic mi zapípal mobil s tím, že mi došla smska. Nejistě jsem smsku otevřel... Ren!

"Ahoj Nao... já vím, že asi pravděpodobně nemáš čas... ale potřeboval jsem ti prostě napsat :') Chybíš mi lásko <3" Mobil mi vypadl z rukou a po tváři mi začala stékat slza... Připadám si jako děvka? Ne... Ano... Ne... Ano... Zavrtěl jsem hlavou a setřel si slzu. Vytočil jsem Renovo číslo a s dost divným pocitem jsem čekal než to zvedne. Najednou se pípání přetrhlo a ozval se hlubší hlas. Renův pronikavý hlas, který mi promluv až do morku kostí, tak až jsem se celý otřásl.

"Naoki?? Haloo Nao??" zase jsem byl mimo, nakonec se mi podařilo něco ze sebe dostat, nedivil bych se, kdyby mi v tuhle chvíli nerozuměl.

"Nao co se děje?" milým starostlivým hlasem se optal mého provinilého srdce... A já? Já ze sebe dostal jen tohle...

"Nic se neděje, promiň už musím jít." A ? Ano zavěsil jsem. Jsem obrovskej idiot. Prohrábl jsem si vlasy a vzal si tašku. Okamžitě jsem vyrazil z baráku směrem k Renovu bytu. Doslova a písmene jsem běžel. Ano já... kuřák s oslabenou imunitou... běžím za láskou svého života pro odpuštění... Co když už mě nebude nikdy chtít vidět?! To je to z čeho mám největší strach. Vždy to byl můj otec, strach o mámu a bráchu, ale dnes? Dnes se bojím, že o něj příjdu. Z toho všeho přemýšlení jsem si nestačil všimnout toho, že ležím na zemi a z kolene mi vystřeluje nepříjemná bolest a pach krve se vine přes kapky deště, který pravděpodobně netrval nejdéle. Zvedl jsem hlavu vzhůru a snažil se vstát. Nešlo to...nejde to... co budu dělat?! Hlavou mi projel Renův rozespalý obličej a já okamžitě vstal s tím, že jsem si říkal, že to nebolí! Utíkal jsem dál a blížil se ke svému cíli. Opět jsem celý promočený stál před jeho domem. Celý jsem se klepal a jen jsem tam tak asi pět minut stál. Nedokážu se odhodlat zazvonit... Proč? Z ničeho nic se otevřely vchodové dveře a z nich vyšel Ren ruku v ruce s nějakou dívkou. Vytřeštil jsem oči přímo na Rena. Ren přede mnou zastavil a jen otevřel ústa, koukal na mne jako na ducha....

"N-naoki, co tady děláš??" To je jediné co ze sebe Ren dostal? Vlily se mi slzy do očí a já se jen otočil a rychlým krokem jsme odešel.

"Nao počkej! To není, tak jak to vypadá!" Já ho, ale neposlouchal a šel jsem dál, kapky deště se začaly míchat s mými slzami... Co jen budu dělat? Zahlédl jsem dost blízko světlo a zvedl jsem hlavu vzhůru. Křap...