(Ne)narozený

X.Láska?

"Naoki, miluji tě.".... tuhle větu jsem nemohl dostat z hlavy přibližně, tak pět minut. Ty slova jsou pro mě dost cenná. Co když to, co tady dělám s Renem je špatné? Co když to něco změní? No tak určitě to  změní dost věcí, ale není to všechno špatně? A proč teď zmatkuju? Protože já mu nyní ty slova říct nemohu. Lhal bych a to dost. Co máme vlastně celý život za vztah? Nechováme se jako normální kamarádi i když já to, tak vidím... A jak to vůbec kdy viděl on? Mám tolik otázek a jen tak koukám s vytřeštěnýma očima do rohu jeho pokoje. 

"Nao?" z mého transu mne probudil ustaraný hlásek Rena... Probudil jsem se a jen jsem se na něj usmál a dál jsme to nerozebírali. Bylo to tak prozatím lepší. Ren šel pro něco do kuchyně a já se opět krásně rozvalil na jeho dost pohodlné posteli. To, že mám stoprocentně každý vlas někde jinde, je mi teď fakt jedno. Jo říkám to já... nemocný vlasofil...ach...je to se mnou dost špatný. Podrbal jsem se na hlavě a zabořil hlavu do polštáře. Chtělo se mi tááák spát, ale uslyšel jsme nějaký křik! Renův! Ren! Okamžitě jsem vystřelil z postele a běžel do kuchyně. Blížila se chodbička a mě ujela noha na koberečku a spadl jsem na roh stěny. Něco v tom smyslu jako by mě podlaha jebla o stěnu. Dost mě rozbolela hlava a noha, ale okamžitě jsem vstal a dokulhal do kuchyně. 

"Rene!" vykřikl jsem a to co jsem viděl....to co jsem viděl, byl stojící Ren na stole držící pánev jako největší zbraň světa, kterou se mínil bránit proti pavoučkovi na kuchyňské lince. Podíval jsem se na Rena, na pavoučka, zase na Rena a ještě jednou na pavouka a složil jsem se k zemi.

"N-nao?? Jsi v pořádku??" ten hysterák okamžitě začal vyvolávat moje jméno, ale stejně neslezl ze stolu. Jestli jsem v pořádku?! Papričák!

"Jestli jsem v pořádku?! Letím sem z tvého pokoje s pocitem, že se ti něco stalo! Hodil jsme tlamu o vaši stěnu! A doběhnu a ty řveš kvůli miniaturnímu pavoučkovi?! Děláš si prdel Rene?!" nafoukl jsem se jako malý dítě z mateřské školky a začal na něj křičet. Potom jsem si složil ruce a cukl hlavou. Ren začal slézat ze stolu. A šel pomalými kroky ke mě. Cítil jsme jen jeho pohyb, ale pořád jsem měl otočenou hlavu. Ren si ke mě čupl a já ucítil jeho vůni. Vůni jeho nejoblíbenějšího deodorantu, který jsem vybíral já... Otevřel jsme oči a podíval se na něj. Oči měl plně otevřené a byla v nich vidět jiskra....jiskra jeho života. Těžce jsem polkl a zaraženě jsem na něj koukal. On uchytil mou tvář do dlaně a políbil mě na ústa. Lehce jsem pootevřel rty... A on do nich vklouzl jazykem. Přitom mě povalil na zem a rukou mi vjel pod tričko a jemně mi dmnul bradavky. Lehce jsem zasténal. On nedokáže normálně říct "promiň jsem idiot"....Ach... Lehounce mi skousl ret, ale celým mým tělem to projelo. Začal mne líbat na krku a já měl lehce pootevřená ústa. Druhou rukou mi vjel do kalhot a jeden jediný jeho dotek se mnou udělal něco, co se nikomu ještě nepodařilo. Zavzdychal jsem a Ren mě měl ve svých spárech. Pomalu se sesouval k mým partiím a začal jemně sát. Zasténal jsem a podařilo se mi nahmatat jeho ruku. Byl jsem, tak nadržený, ale to se mi nikdy takhle nestávalo, nejsme takový typ člověka. Blížil jsem se k vrcholu, ale ten mi nedopřál. Políbil mě a pomohl mi vstát. Nahodil jsem na něj uražený pohled a on se jen usmál a prohrábl mi vlasy a zašel za roh. Rukou jsme přejel místo na hlavě, které přejel on. Že bych k němu začal cítit něco víc?

Ren:

Sakra udělal jsem to znova.... Ale ale, když on je tak roztomilý a já si nemůžu pomoct....hlavně kvůli tomu pohledu jak doběhl do kuchyně, asi měl o mě fakt strach. Ach.... Došel jsem do koupelny a zahleděl se na svůj obrys v zrcadle. To jsem já, Naokiho dlouhodobý nejlepší kamarád, co ho tajně miluje... Jsem vůbec na kluky? Nikdy se mi žádní nijak extra nelíbili a vždy jsem měl jen přítelkyně, ale to bylo spíš na zabavení....V těch dobách, kdy umřel otec a matka vydělávala peníze jakýmkoliv způsobem... Ta doba, kdy jsem se na čas změnil na hajzla a kurevníka. Na ten čas, kdy jsem byl sám sebou jen před ním. Začalo se to spravovat po tom co si matka našla normálního chlapa a normální práci. Byl jsem za to dost rád a přestal jsem si se všemi tak hrát, nakonec jsem se dostal s Naokim na střední. Na naší vysněnou budoucnost. Já se o něj postarám! Důvod proč tu jsem, je  on, ale nevím jak to cítí on... třeba tyto poslední dva dny nevidí, tak jako já. Pro mě je to hodně, je to jako splněný sen, ale i kdyby to nevyšlo, tak udělám cokoli, abych o něj nepřišel. Miluji ho od svých 13... Od toho dne, kdy jsme se dost pohádali kvůli jeho tátovi, který ho zase zmlátil kvůli nějaký blbosti! A já se na něj naštval a nepřišel jsem do parku... Místo toho jsem zašel na zdejší lom. Občas jsem se tam procházel, ale už hodně lidí tam zavraždili, znásilnili,...hodně lidí i spadlo. Je to taková noční můra, každého zdejšího. A nevím proč, ale ten den jsem tam prostě chtěl. Sedl jsem si na kamenitém výčlenku ze skály. Posadil jsem se a koukal na výhled na "svět" šlo vidět až za naše město... Seděl jsem tam dost dlouho a začalo zapadat slunce. Najednou se pode mnou začalo něco třást. Vyděsilo mě to a tak jsem se okamžitě postavil a zahlédl jsem obrys nějaké osoby a kamení začalo pode mnou sjíždět z lomu dolů, sklouzl jsem a měl jsem v očích smrt. Celý můj krátký život...život o ničem mi proběhl před očima. Ale v tu chvíli, co jsem měl ležet na dně lomu mrtvý, mě ta osoba uchytila za ruku. Ihned jsem podle dotyku poznal kdo to byl. Byl to Naoki. Byl strašně vystrašený a dostal mě nahoru. V tu chvíli jsem ho pevně objal a on se rozplakal. A já opravdu nechápal proč. A vzlykající třináctiletý Naoki řekl:

"B-bál jsem s-se, se..že o tebe p-přijdu R-Rene" usmál jsem se nad tím, pevně jsem ho objal, utřel mu slzy a ujistil ho, že o mne jen tak nepřijde. A od toho dne jsme se staly dost blýzkými.