(Ne)narozený

I.Jsem jen komplikovaný

Opět mne probouzí ten příšerný zvuk mého budíku v mobilu, který si nemíním vyměnit. Ach opravdu nesnáším pondělní rána a to nejen kvůli tomu jak strašně ráno vypadám, ale celkově. Je to začátek nového týdne a opět čas jít do školy (kterou nemám taky moc v lásce).

Ňom, jmenuji se Naoki a je mi 16let. Mám lehce delší vlasy, které mám obarvené na černo-modrou. Jednoduše řečeno má ofina neboli patka je modrá a zbytek včetně sestříhaných vlasů na patce jsou černé. Mám velké hnědé oči, jsem malý a drobnější postavy. Studuji na Střední škole Chemického průmyslu. Miluji piercingy a tetování a sám mám vlastní. Mám dva snakebites ve spodním rtu a na ruce vytetováno „Hopes die last“. Jop a jsem otaku-miluji anime. Tři stěny mého pokoje jsou polepeny plakáty (anime,skupin,zpěváku,herců...) a poslední stěna je černá a na ni jsou červenou barvou udělané cákance krve. Můj vlastní výtvor na který jsem opravdu pyšný. Bydlím se svou mamkou a jejím přítelem. Jo a ještě je tu můj starší brácha Kaoru.

Ach, tak jo měl bych se konečně vzpamatovat a jít se nachystat do školy. Došel jsem do své koupelny, kterou mám propojenou se svým pokojem. Ano mám vlastní koupelnu a bude to tím, že v koupelně bývám opravdu dlouho, tak mi mamka zařídila mou vlastní. Ano...jako vždy...obrovské zrcadlo nad umyvadlem. Obří vana...preferuji vany, ne sprchy. Celá koupelna je modro/černo/bíla. Skřín s barvami a vším co k barvení potřebuji, nůžky, seřezávače, hřebeny všeho druhu, profesionální fén a žehlička na vlasy, laky, tužidla, masky, spreje... Nejsem žádná primadona, ale baví mě se starat o mé vlasy. Dá se říct, že je to můj koníček. „Yosh“ je čas se pustit do každodenní práce. Nejdřiv jsem si rozčesal vlasy...vyslékl si tričko a šortky a skočil do vany, kde jsem se jen osprachoval, ale ještě jsem si aspoň třema protředkama umyl vlasy. Vylezl jsem z vany, kolem pasu si obmotal ručník a další ručník si hodil na hlavu a ten jsem kolem vlasů taky obmotal. Podíval jsem se do zrdcadla a zahleděl se na sebe, ale po chvilce jsem se vzpamatoval a vzal si kartáček na zuby a pastu. Začal jsem si rychle čistit zuby. Potom jsem si vyfénoval vlasy a rozčesal je. Šel jsem si do pokoje aspoň pro trenky. A pak se rychle vrátil do koupelny. Zapnul jsem si žehličku na 220 stupňů a čekal až bude připravená.

Už...už je čas. Usmál jsem se a do levé ruky jsem si vzal tupírovací hřebínek a do pravé ruky žehličku a začal si postupně žehlit všechny vlasy. „Tak hotovo“, ještě jsem si na ně našplíchal sprej, který se používá po žehlení. Šel jsem se obléct. Ze skříně jsem vyhrabal černé „roztrhané“ rifle. Oblíkl jsem si je a vzal si svůj modročerný šátek a uvázal si ho nad koleno. Dál jsem našel pandí mikinu a černou látkovou vestu a tu jsem si taky oblíkl. Ještě černé ponožky a moje creepers botky, které jsou černobílé. Ještě náramky, křížek na krk a obojek. Vydal jsem se do koupelny, ve které jsem si začal tupírovat vlasy a sprejovat lakem. Potom jsem si je sčesal do tvaru jaký jsem chtěl. Lehké bodlinky nahoře jsem si udělal za pomocí modelovací hmoty na vlasy. A pak to ještě celé zlakoval.

„Hotovo“ usmál jsem se na sebe do zrdcadla a vše trvalo čtyřicet minut...ještě mám čas... vzal jsem si černý lak na nehty a už lehce oloupaný lak na nehtech na rukách znovu přelakoval. Už jsem stoprocentně připravený. Vzal jsem si tašku a pádil dolů do kuchyně, kde seděl brácha u stolu. Hned jak mě zahlídl, tak vstal a celý se rozzářil. Nahlas a dlouze řekl mé jméno, připajdal ke mně a pak mě obejmul.

„Dobré ráno Kaoru“ řekl jsem svému staršímu bratrovi a lehce se uculil. Svého bráchu mám fakt moc rád, je na mě hodný, i když se občas chytneme. Vždy se o mě staral i když jsem to nepotřeboval, ale asi má pořád takovou starost kvůli mému zdravotnímu stavu. Kaoru se taky zaculil a sedl si zpátky ke stolu. Já nikdy nesnídám, bývá mi potom hodně špatně a tak jsem si narychlo vypil kafe.