(Ne)narozený

II. Za to stojí bojovat

Došel jsem do parku a sedl si na svou oblíbenou lavičku, která byla oddělena od toho starého osamoceného parku. Tady si v klidu můžu zapálit a přemýšlet. Moc lidí sem nechodí z incidentů co se zde před lety staly. Znásilnění, vraždy, krádeže, pedofilství, šikany, únosy dětí, a tak dál... Jo je to strašný, ale pro mě je to druhé nejoblíbenější místo. Ano samozřejmě, že první místo patří mému novému pokoji a koupelně, ale ty mám jen přes půl roku. Když jsem se bál, tak jsem běžel sem. Když jsem chtěl brečet, vidět Yuki, být sám,vzpomínat...vše spojovalo toto místo. 

Z tašky jsem si vytáhl krabičku cigaret a jednu si rychle zapálil. Jsem rád že je jaro. Je tu hezky a kupodivu ají teplo. Usmál jsem se sám pro sebe jako vždy. Zavřel jsem oči a vzpomněl si na jeden den. Bylo mi tak deset a v noci přišel otec dost opilej. Probudil mě mámin křik. Měl jsem obrovský strach. I bráchu to vzbudilo. Kaoru je o tři roky starší. Tak mu bylo kolem třinácti, taky se hodně třásl, ale šlo o mamku, která nás milovala a chránila. Kaoru vzal svou pálku, kterou jsme měli v pokoji a šli jsme do jejich pokoje. Otec držel mamku pod krkem a škrtil ji. Začal jsem řvat a bušit do něj ať ji okamžitě pustí, ale odstrčil mě na zeď a já upadl a začal špatně dýchat a brečet. I přesto jsem vstal a utíkal mamce pomoct. Kaoru na něj zaútočil, ale to nestačilo. Všechny tři nás ten den zmlátil. Mě a bráchu zamknul v pokoji. A dodnes přesně nevím co dělal s mamkou. Měl jsem o ni šílený strach. Celou noc jsme nespali a slyšeli křik. Moje dýchání se nezlepšovalo. Už od malička jsem měl velké zdravotní problémy a čím starší jsem byl, tím horší to bylo. Ale tu noc se mnou byl Kaoru a uklidňoval mě, kdyby tam nebyl, tak bych asi skolaboval. Ráno nás mamka odemkla a šla za námi do pokoje. Utišovala nás, že je vše v pořádku i když měla modřiny. Usmívala se....celou dobu se na nás usmívala. Všimla si mého stavu v noci a podívala se na mě. A vypadalo to zatím v pořádku. Řekla, že odešel do práce, udělala nám snídani a nechala nás doma s tím že nám napíše omluvenky do školy. Já jsme si šel hned lehnout, jinak bych padl. Kaoru si šel lehnout za mnou do postele a celou dobu mě držel. A já tak dokázal usnout. Tak to byl jeden z nejhorších dnů mého života. Otec mlátil mámu celej život. Mamka byla o dvacet let mladší než on a byla s ním od svých šestnácti let. Já to beru jako jistý úchyláctví. 

Máma vyrůstala v chudé rodině s dvouma sourozencema. Jejich matka je opustila a byla to alkoholička. Žili jen s jejich otcem, který chodíval do práce. Máma byla prostřední dítě a o vše se tam starala (Vařila, uklízela....). Když se něco podělalo, tak je otec mlátil řemenem...byl to psychopat. Mamka se ale dostala z domu. Její kamarádka ji dovedla do hospody, kde se vařilo, byly automaty, chlast, děvky a diskotéky. Šéf té hospody byl ON. Jo můj fotr. Kazuya...byl to arab. V té době měl přítelkyni a s ní dvě děti. Dcerku a syna. Moje mamka u něj začala pracovat jako servírka a někdy aji dokonce zaskočila za kuchaře. Po nějaké době se stala jeho milenkou. Věděla, že je to špatné, a že je Kazuya špatnej člověk, ALE měl peníze. Měl to co ona chtěla a nikdy neměla. Pohodvý život, drahé hezké oblečení, kino každej druhej den, drahé večeře... Žila s tím, že se to neposere, protože má s přítelkyní dvě děti. Ale jednoho dne se u ni doma objevil i s kuframa, že se stěhuje za ní, ale ona nechtěla. I když byla jeho milenka, tak na ni řval a občas ji fackoval. Nechtěla ho a tak toho dne utekla. Její otec Kazuyu znal a tak se Kazuya opil a hledal ji. Jel za jejím otcem a ten mu řekl kde je, jen za to že mu Kazuya zaplatil chlast. Příjde mi dost smutné. Za chlast zničil svou dceru. Kazuya mámu našel a odvezl ji na nějou přehradu, kde ji málem zabil. Dal jí na výběr buď tady teď chcípneš nebo budeš žít a mít se mnou děti. Máma byla mladý děcko a měla strach-chtěla žit. Toho dne ji opilej odvezl do lesa a znásilnil ji tam. Potom s ním žila. Znásilňoval ji, mlátil, řval, říkal co nesmí nosit. A udělal jí děti. Mě a bráchu. Narodili jsme se v docela šťastné rodině, protože se prej uklidnil. Ale jak mi byli čtyři roky a Kaoruovi sedm, tak nás začal mlátit. Řvat po nás a to trvalo do mých čtrnácti. Jo docela dlouho. Nemohl jsem chodit ven. Byl přísný na školu a často se opíjel. Snažili jsme se být poslušní.