(Ne)narozený

IV.Proč já?

Pomalu otevírám oči, kvůli nepříjemnému zvuku mého budíku. Nahmatám mobil a okamžítě ten rámus vypnu. Kupodivu jsem se docela dobře vyspal. Opatrně se rozhlížím kolem sebe, abych nezalehl nebo nevyhodil Natsua z postele...No jednou jsem si toho nevšiml a strhl jsem deku...no a kocour vyletěl do vzduchu, ale nic se mu naštěstí nestalo. Je to dobrý, ještě spí. Odebral jsem se tedy do své oblíbené části bytu, ano do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a vlasy jsem si vlastně umyl večer...jen to přežehlím a natupíruju. Nemám náladu se, tak moc "zkrášlovat" jako vždy...ušklíbnul jsem se na sebe v zrcadle a rychle jsem vykloznul... Dobelhal jsem se ke své orbovské skříni s oblečením a obrovským zrcadlem...tak si říkám jestly nebyl špatný napád si pořídit tolik zrcadel...ach...vyhrabal jsem šedé uplejší džíny a mikinu s mou oblíbenou kapelou (Asking Alexandria)...obul jsem se creepers boty  a vzal si svou tašku. Ech... zvoní mi telefon?...jo zvoní... zasmál jsem se sám sobě...už magořím... volá mi Ren...to je divné. Nikdy mi tak brzy ráno nevolá. Tak jsem to tedy vzal.

"Haloooo Naoki????? hejbni prdelí a pojď mi otevřít" vyhrkl na mě a zavěsil...proboha co se asi stalo. Protočil jsem oči a vydal se po schodech dolů... Otevřel jsem dveře a Ren se na mě vrhl tak až mě povalil na podlahu a přitom mě rozcuchal...grrrr.... kdyby mi nebylo dneska všechno u prdele, tak bych ho za to asi přiškrtil... Ren okamžitě vstal a pomohl mi vstát. 

"Tak co se děje, že to nemohlo počkat?" zeptal jsem se s nuděným pohledem a on se začal culit jako ichtil...proboha... co asi příjde...Chvilí tam tak nehybně stál a pak ze sebe dostal něco v tom smyslu, že odjeli jeho rodiče na služební cestu, tak jestli bych u něj nechtěl přesat. Nevím proč, ale okamžitě se mi rozzářily oči. Nikdy jsme s nikým a ani s Renem neprovozoval něco jako přespávání... Kvůli mému býválemu způsobu života...jsem nemohl...ale nyní? Nyní žiju jinak. Proč bych nemohl?! Jen jsem tam tak stál...pořád jsem měl rozzářené oči a on na mě celou dobu koukal a čekal na mou odpověď. U toho si lehce kousal ret...to dělá vždy, když je nervozní. Uculil jsem se a kývnul jsme mu na to. Okamžitě se celý rozzářil a obejmul mě. Měl tak velkou radost, že o ničem jiném celou cestu do školy nemluvil... Ale já mám hodně velkou radost. Když jsme dorazili do školy, tak jsme se oba vydali za naší milovanou Yuki, která mlčky seděla před třídou. Dneska na sobě měla volnější tričko s pandou a skládanou sukni... vlasy měla vyčesané do drdolu a ještě tam měla zasazené umělé kytičku... vypadala tak roztomile... Když mě zahlédla, tak okamžitě vyskočila z lavečky a vletěla mi do náručí. Tuhle holčinu fakt miluji...miluji ji jako mladší sestřičku. Jsme si hodně blízcí. Pak obejmula i Rena a celou přestávku jsme si povídali... o všem možném jako vždy, ale je divné, že se Ren nezmínil o tom přespání...tak jsem to radši neřešil. Potom začala hrát hudba...jo tento měsíc je to nějaká pitomí pisníčka od těch ubožáku co se nazývají zpěváky...ach...to znamená, že začíná provní hodina. Rozloučili jsme se a já s Renem jsme se vydali do třídy. Spolužáky jsme jako vždy neřešili. Přežili jsme první dvě hodiny... potom přišla češtin a já konečně odevzdal tu svou slohovou práci. Měl jsem z ní radost. Češtinu mám fakt rád, vyučuje ji nejlepší profesorka na škole. Je moc hodná a hodně nám pomáhá. Zadala nám samostatnou práci a hned si šla přečíst tu mou slohovou práci a dokonce se u ní i zasmála. Na konci hodiny mi dala jedničku a velkou pochvalu. Měl jsem fakt velkou radost. 

Zabzučel mi mobil...ech smska? od koho to může být...Haru?!

"Ahoj Naoki nechtěl by jsi dneska po škole někam zajít?" začal jsem nad tím uvažovat...proč ne? Ren má stejně oběd... a k němu mám jít až kolem sedmé...Stihnu vše... tak proč ne. Dnešek je čím dál tím lepší. Usmál jsem se a poslal mu odpověď s tím, že půjdu rád. Sraz bude v parku u té lavičky. Odložil jsem mobil a věnoval se další hodině...ach dějepis...proboha...proč když studujeme chemickou průmyslovku...musíme mít v první ročníku dějepis?! podle mě je to naprostá zbytečnost...nebo by se to aspoň nemělo známkovat...ach...další nudné kecy našeho třídního. Vzal jsem si svůj kreslící blok a tužku...no a začal jsem dokončovat obrázek, který jsem načl jeho minulou hodinu. Kreslil jsme nějakou dívku z anime...no dobře...vypadala jako Yuki. Je hodně ráda, když ji takto kreslím a vymýšlím oblečení. Pak si takové nakoupí a ušije. V tomto dává hodně na mé rady. Hihi...zakřenil jsem se, když jsem to měl hotové. Rychle jsem to schoval do tašky, protože se chilovalo ke konci hodiny. Jo toto je konečně poslední hodina! opět začala hrát hudba...konec! Rychle jsem si vše naházel do tašky...zvedl si židly...rozloučil se s Renem a potvrdil jsme mu, že příjdu v sedum k němu domů. A rychle jsem vystřelil ze školy a letěl jsem do parku. Zahledl jsem sedící siluetu muže na mé lavčce. Měl sluchátka v uších...bilé uplejší ryfle, černou košili... v ruce držel nějakou knihu do které koukal...přistoupil jsem blíže a on pozvedl svůj pohled přímo na mě... jeho modré oči se rozzářily...

"Ahoj Haru promiň, že jsi musel, tak dlouho čekat...já..." celou dobu jsem koukal na stranu a aniž bych dořekl větu, tak mě objal...zamulal něco v tom smyslu, že je to v pořádku. Usmál jsem se na něj. On schoval knihu i sluchátka do tašky a začal se mi věnovat. Začali jsem se procházet po parku a ptal se mě jak bylo ve škole... a tak dál. A i já jsem z něj dostal co dnes dělal... byl si zaběhat a pak už jen čekal na mě. Pousmál jsem se a on též. Přišla chvíle, kdy jsme neměli o čem mluvit...ach to trapné ticho...začalo být kolém páte... takže se začalo stmívat a začal být zima... Potom se na mě nějak divně zadíval...přiblížil se ke mě a a začal mě líbat. He?! kurva co to?! rychle jsem ho odtrhl... ale on se na mě vrhl a povalil mě na zem...nemohl jsme se hýbat...začal mi vyhrnovat mikinu a sahat na mě všude možně...nemohl jsme se hýbat...co budu kurva dělat?! 

"Haru! nech mě! pomoc!!" začal jsem křičet a začali se mi navalovat slzy... Nevím co mám dělat...Bráško...Rene!...

"Nedělej se, vím že to chceš!" drtil svá ústa na ty moje a dost kurva! snažil jsem se ho ze sebe strhnout, ale nešlo to...Nepřestával jsem křičet... He? Necítím jeho zátěž na mém těle...slezl? nevnímám...nemůžu se soustředit...sakra... hlasy... něco se děje?... 

"Naoki!!!!" Ech? Renův hlas! Začal jsem se vzpamatovávat... Haru ležel na zemi a u koutka úst měl krev... Ren rychle seběhl ke mě a začal se mnou lehce třást a utišovat mě...po chvilce vztal a chytil Haruku pod krkem a zařval na něj ať se odud klidí a, pokud se ke mě jen přiblíží, tak si ho najde.. Haruka něco zamlula a okamžitě vystřelil... Hajzl... Ren byl už opět u mě...snažil se mi pomoct vztát, ale marně...nohy mě neposlouchaly...Poškrábal se na hlavě a rozsvítily se mu oči. Popadl mě do náruče a stoupnul si se mnou. Usmál se na mě a já se k němu přitulil...cítil jsem se zrazený, pohoršený, špinavý...fuj... A nesl mě celou cestu až k němu domů, jak jsme byly domluvení. Když odekmnul dveře a já vstoupil do vyhřátého bytu, tak mne ovilo teplo...byl to super pocit, protože jsem se dost klepal...ale hned jsem se sesypal na zem. Ren mi sundal boty, mou tašku si vzal kolem ramena... a opět mě vzal do náruče. Tak kránsě voněl, narovinu jsem si toho nikdy nevšiml. A dnes měl vlasy seplé do sponek. Vypadal docela dost roztomile, začalo se mi dělat docela lépe. Vzal mě k němu do pokoje a položil mě do jeho postele. Za celou dobu a cestu jsem neřekl jediné slovo...pořád se na mě ustaraně koukal... Začala se mi vracet barva...jo už nejsme tak bledý a i jiskra v očích se vrátila. Ren si ke mě sedl a čekal co mu řeknu...

"Rene já..." nemohl jsme mluvit dál. Nevěděl jsem co mu mám říct. Dokázal jsem ze sebe dostat poděkování za záchranu. Je to můj hrdina, musel jsem se nadtím zaculit. Ren se usmál a objal mě. 

"Nikdy nedovolím, aby ti už kdokoliv ublížil" jeho pohled byl tak...tak upřímný...začaly se mi opět navalovat slzy do očí...jako vždy při tomto stavu jsem se začal schoulovat do klubíčka a vzlykat. Ren se začal ustaraně dívat a ja si pobrekával dál... Postupně jsem mu začal vysvětlovat co se stalo. A že jsem udělal obrovskou chybu. Ren mě celou dobu držel za ruku a jak jsem to celé dopověděl, tak jsem se dost rozbrečel...jo jsem dost velkej cíťa...Ren otevřel narůč a já jsem do ní vskočil. Obmotal kolem mě své dlouhé teplé ruce a já se k němu čím dál víc tiskl a brečel jsem mu do trička... pevně mě držel a jsem mu začal na zádech mačkat tričko. Políbil mě na čelo a usmál se. Setřel mi slzy a já se snažil usmát...s ním to začalo ustupovat... Ale pořád jsem se nemohl moc hýbat, ale potřeboval jsem se nutně umýt! Fuj...dotýkal se mě...vše musím vydrhnout... Chytil mě do náruče a odnesl mě do koupelny. Napustil mi vanu a pomohl mi se svléct. Pomohl mi se dostat do koupelny. A šel mi pro jeho obleční a ještě se mě zeptal, kde mám prášky... Prohodil jsem že v malé zadní části tašky... A začal jsme si užívat tu vařící vodu a té úžasné nekonečné pěny. Už jsem slyšel kroky a těšil jsem se až ho opět uvidím. Ren... ke mě došel...posadil se vedle vany a podal mi jednu pilulku a sklenici vody. Zapil jsem to... a nadále si užíval vodičku. Ren si vyhrnul rukávy a vzal si houbu. A začal mi umývat záda...bylo to dost příjemné. Potom pokračoval na ramenech...rukách...hrudníku... celou dobu jsem ho pozoroval...přišlo mi, že se dost soustředí, tak jsem se nadtím zaculil. Doopláchnul jsem se vodou a Ren mi podal obrovský ručník. Pomohl mi se obléct. Donesl mi jeho černé tričko s nějakým nápisem a černé látkové šortky. Bylo to dost pohodlné oblečení.