(Ne)narozený

XI. Musím jít

On mě tady rozplácne na zemi, udělá mi to a odkráčí si pryč?! Pfff to je celý Ren, to jsou ty chvíle, když je i pro mě takový záhadný....nevím jak to přesně popsat... Ach... A začíná mě dost bolet hlava. Nevím proč, ale dostal jsem pocit, že mi něco stéká z čela, přejel jsem si to místo rukou a teklo mi trochu krve. Začernilo se mi před očima a začal jsme vzpomínat z čeho to bude. Bum! Jak mě odhodil koberec na stěnu...kvůli...kvůli Renovi! Pf a pak, že nikdy za nic nemůže... dobrý vtip. No nic půjdu asi do koupelny. Došel jsem menší chodbou k polootevřeným dveřím do té útulňoučké koupelny... a zahlédl jsem Rena jak na sebe divně kouká do zrcadla. Chtěl jsem ho ještě nějakou chvíli pozorovat, ale zamotala se mi nějak divně hlava a já vpadl do koupelny před Rena. Ren mi ihned pomohl vstát. Podíval se na mě a ihned si všiml krve stékající z mého čela přes černou patku skapávající na můj obličej. Renovi se začernilo před očima a já se bál co s ním je a jako vystrašená kočka v koutě jsem na něj jen koukal, když najednou zvedl ruku k mému obličeji a přejel po prameni vlasů na mé patce a tak zachytil kapičky krve. V tu chvíli jsem zvedl hlavu ať mu vidím do obličeje a jemu se rozsvítily oči. 

"Naoki, co to je ? Jak?" Tu větu řekl strašně chladně. A to mě docela vyděsilo... chtěl jsem uvolnit atmosféru, a tak jsem začal vykládat svým dětinským hláskem, jak jsem kvůli němu upadl. Celou dobu na mě divně koukal a já se jen usmíval, že to nic není. Potom zvedl celou mou sestříhanou patku a podíval se mi na čelo. Měl jsem tam menší ranku. Řekl, že to není nic vážného. Vzal dezinfekci a vyčistil mi to. Omluvil se mi a zase odešel. Neprojevil nejmenší kousek citu a v tu chvíli co zabouchl za sebou dveře se mi začaly nahánět slzy do očí. Koukal jsem do země a první kapky mi začaly stékat po tváři. He? Proč brečím? J-já...já nevím...Ren je takový idiot. Najednou mi zazvonil mobil. Mamka? Jop... Dozvěděl jsem se, že se vrací už dnes a ať jsem večer doma, že bude menší oslava. I brácha bude doma... Achjo...vlastně jsem rád, že mi mamka zavolala, dnešek bych takto už nedal. Šel jsem do Renova pokoje, ale nebyl tam, tak jsem se rychle převlékl do svého oblečení, spakoval si všechny věci. Upravil jsem si vlasy a vydal se k východu. Ren ležel rozvalený na gauči a spal. On prostě usnul... nebudu ho budit... Napsal jsem na lísteček vzkaz a vyrazil domů. Po cestě jsem si zapálil jedno cígo....všechno probíhalo, tak úžasně, i ten Haruka nebyl tak hrozný oproti tomuto zakončení.Sklopil jsem hlavu a šel dál. Konečně jsem zahlédl území, kde bydlím. To mi vykouzlilo menší úsměv na tváři. Otevřel jsem dveře a zahlédl rychlý bílý stín. Mamka uklízí? Jo jak jinak. Opět mám pravdu. Houkl jsme na ní, že jsem doma a ona jen přiběhla letmo mě objala a s větou "Vítej doma zlato" mi dala jasně najevo ať se jdu převléct a umýt. Jen jsem se nadtím usmál, pozdravil jsem otčíma a narazil při cestě do svýho pokoje na bráchu. Ten mě pevně obejmul  a šel dál. Asi řešil svý problémy, taky jak jinak. Já jsem se konečně blížil k černým polepeným gotickým dveřím. Otevřel jsem dveře a všude byla tma... je to tu takové jako, když jsem to naposledy opustil. Ještě vědět, kde je ta má malá černá chlupatá koule. Usmál jsem se a s tím, že přesně vím kde je jsem plácl sebou na postel. V tu chvíli vedle mě něco cuklo a vstyčilo to do sedu. Můj maličky Natsu. Vytřeštil na mě očka a začal po mě lézt jako vždycky. Celého mě očuchal a když se doplazil k mé hlavě, tak mě na tváři olíznul svým malým drsným jazýčkem. Je to něco jako "vítej doma, smrdíš, tak se padej umýt" usmál jsem se, pohladil ho a na pět minut jsem zabořil hlavu do polštáře. Chvilka, kdy jsem úplně vypl mozek. Pak jsem se opět probral a seškrábal se z postele na nohy. Rožnul jsem si v koupelně a podíval se na sebe do zrdcadla a vzpomněl si na moment, kdy mne pohladil na hlavě. Zatřásl jsem hlavou a umyl jsem si obličej a rychle se převlékl do tílka a šortek. Prohrábl jsme si vlasy a šel jsem dolů za rodinkou. Mamka krájela pizzu a Ren hledal nějakej film. Jen jsem se usmál a sedl si ke stolu. Tomoya se na mě usmál a já mu úsměv oplatil. Mamka mi podala kousek pizzy a mezitím se zeptala jak se má Ren. Zarazil jsem se, sklopil hlavu směrem k talíři. Nevím co mám říct...pak jsem, ale halvu zvedl, usmál se a řekl, že se má moc dobře. Mamka se letmo usmála a podávala další kousky pizzy těm našim nenažrancům. Sedl jsem si ke Kaoruovi na gauč a snažil se alespoň trošku soustředit na televizi...no a nešlo to. Hned jak jsem spolkl poslední sousto, jsem vystřelil z gauče, uklidil po sobě a rozloučil se s ostatními. Došel jsem ke svému pokoji a otevřel jsme pomalu dveře s pocitem, že Natsu už spinká. Celý pokoj byl zahalen tmou. Jen lehce dopadající odlesky z měsíce přes okno rozsvicovali jednu část pokoje. Hned jsem zatáhl žaluzie a skočil jsem na postel. Obejmul jsme svůj milovaný polštář a mobil jsem si pohodil vedle sebe, oči se mi začaly zavírat a pomalu jsme začal usínat. Po nějaké době mě ze spánku probudilo dost hlasité zapípání mobilu s příchodem smsky. Kdo to může být? S myšlenkou na Rena se mi rozzářily oči. Vzal jsem si mobil do rukou a oslnivé bilé světlo ze zámku na kterém mám Kanekiho mne málem oslepilo. Přejel jsem po něm ukazoáčkem a blížil jsem se tak zprávě. Podíval jsem se na hodiny 21:05. To je dost brzy... zpráva je od...od Yuki? Otevřel jsem ji a tam bylo napsáno: "Ahojky Naoki, promiň, že ruším, ale nechtěl by jsi se mnou jet ráno do školy?? -Tvoje Yuki <3" po dočtení této zprávy se mi chtělo začít brečet, ale udržel jsem to. Potřebuji si o tom všem s někým promluvit a ten někdo je moje milovaná Yuki. Ihned jsem ji souhlasně odepsal. Zapnul jsem si na ráno budík a v klidu se šťastným pocitem jsem usnul. 

Ren:

Do prdele! Jak jsem kurva mohl usnout?!!!! Jsem takovej idiot. A Naoki je pryč! Achjo...musím se uklidnit...po tom všem co se stalo jsme si jen tak usl... Ale já...nevím proč, ale byl jsem najednou tak unavený....nechápu to. Probudil jsem se na gauči v obýváku, ani si nepamatuju jak jsem se sem dostal. Ihned jsem prohledal celý dům, ale on už tu vážně nebyl. Raději jsem zkontroloval mobil, jestli tam od něj není alespoň smska... a ? Nic. Bylo mi ze všeho na nic. Sedl jsem si na gauč a můj pohled sjel na stůl na kterém byl lístek. "Rene, usnul jsi a fakt jsem tě nechtěl budit a do toho mi volala mamka, že už dojeli, tak jsem musel jít. Promiň. -Naoki" Proč mi to jen přijde, tak bezcitně napsané? Asi to způsobilo to moje přihlouplý chování. Kdybych se jen tak nevyděsil kvůli tomu pitomému pavoukovi! Nekřičel bych a on by se nevyděsil a nerozbil si kvůli mně hlavu! Jo sice to bylo jen škrábnutí, ale i tak...Beru to jako moji vinu... Achjo... Nemám chuť k jídlu, nechci spát, nechci koupel,nechci nic dělat....ale chci ho vidět...Naoki...Plácl jsem sebou o zem. Udělal jsem mu to dvakrát? A to i na podlaze v kuchyni... Ale...já si nemohl pomoci... Miluji ho. A to je ještě zítra škola... asi tam nepůjdu. Matka a on stejně přijedou až v úterý...teda jestli vůbec... Kašlu na to, došel jsem do pokoje, vzal si prášek na spaní a plácl sebou na postel. O něco později jsem hned vytuhl.