Katua - Zakázaná láska

Kapitola 7. Vážená návštěva

Tentokrát našly Ellen v malé zapadlé restauraci.
Stála u pokladny a vyřizovala objednávky.
Venku už se připozdívalo. Oblohu zahalily temné mraky a do letní noci se spustil lehký deštík.

„Zavíráme!" ozvalo se zpoza rohu a Bílá Kočka se otočila.
Byla jen o něco málo mladší než dnes. Bílé vlasy měla svázané do rozcuchaného drdolu a pod očima tmavé kruhy, které značily, že už se hodnou dobu pořádně nevyspala.
Obsloužila posledního zákazníka, strhla ze sebe ušpiněnou zástěru a vyčerpaně ji hodila na kuchyňskou linku.
„Konečně..." vydechla tmavovlasá slečna, která celou dobu obsluhovala pokladnu hned vedle ní.
V kuchyni se setkaly se zbytkem týmu.
Většina, na které dnes padla směna na takovou pozdní hodinu, si stěžovala, jak nenávidí svátky a snažila se odsud rychle zmizet.
„Dneska jste byli skvělí!" chválila je vysoká tmavovláska v zelené kšiltovce a sluchátkem v uchu. Nejspíš jejich nadřízená.
„Běžte si odpočinout. Zasloužíte si to."

Ellen si protřela unavené oči, na půl úst se rozloučila s několika lidmi a rozpustila si vlasy. Popadla hřeben z ošuntělé tašky v rohu a snažila se z nich vyčesat zbytky mouky.

„Obzvlášť ty." Ozvalo se jí za zády.

„Co?" otočila se na šéfovou.

„Potřebuješ pauzu. Den volna. Makáš tu z nás úplně nejvíc. Dokonce víc než je třeba." Stiskla jí žena rameno.
Dívka, která obsluhovala druhou pokladnu přitakala.

„Co bys mi tedy navrhovala jiného?" ušklíbla se Ellen.

„Dovolenou. Víš přeci, že na ni máš právo. I když jsi ho nikdy nevyužila."

Bílá Kočka se pousmála.
„Vím...díky Nat."

„Vidíš...hele, jestli chceš, zapiš se mi sem." Podala jí malý notýsek.
„A zítra máš celý den pro sebe."

Ellen nahlédla do notesu a pozvedla obočí.
„Dneska je šestnáctého..." konstatovala.

„Jo...proč?" podivila se Nathalie.

„Ale nic...jenom mám...dneska...narozeniny..." zamumlala Bílá Kočka, jako by o nic nešlo.

Obě, ženy, které poslední slovo zaslechly se chytily za hlavu.

„Cože?" podivila se první.

„Ellen..." zaskučela Nathalie.
„Tos nám měla říct."

„Já to ani nevěděla." Bránila se Ellen.

„Ona to...no chápeš to Chantal?" otočila se k dívce.

„O nic nejde, já je stejně nikdy neslavila." Mávla Ellen rukou.

„Hou, hou...tak to ne..." zastavila ji Nathalie.
„Takhle by to nešlo. Ty se mi tady dřeš a nedostaneš za to nic. Jaká bych to potom byla šéfová?"

„Ale to je..."

„Ne ne ne...oslavíme to hezky pospolu. Co říkáš?" usmála se.

Ellen si povzdychla.
„Když myslíte..."

„Veď nás..." přidala se Chantal.

JJJ

„Vím, proč mi ukazujete tuhle vzpomínku." Konstatovala Chloe mezitím, co slečna přetáčela pohledy.
„Teď zjistí, že existuje magie, že ano?"

„Ano." Odpověděla Ellen suše, aniž by se otočila.
„A není to hezký pohled, to mi věř. Jsi si jistá, že to chceš vidět?"

„Naprosto." Přikývla dívka.