Katua - Zakázaná láska

Kapitola 9. Pomsta

"Tak...naposledy si to proberme." Vybídla Laetitia své společníky.

Společně s Ellen a Luem seděli v ředitelčině pokoji.
Na zemi byla rozložená podrobná mapa Paříže, rozdělená na jednotlivé sektory a rizikové oblasti.
Nejtmavší místo se přirozeně nacházelo uprostřed nedalekého parku, kde měli vlci svůj tajný přechod.
Místo, do kterého bylo naprosto nemožné se dostat.

Bílá Kočka zavrčela a unaveně se svalila na zem do tureckého sedu.
Podepřela si bradu a odfoukla si ze zachmuřené tváře pramen bílých vlasů.
Tentokrát nebyla ve své kůži.
Laetitia si vybavila dnešní ráno, kdy ředitelka nenápadně přišla do kabinetu.
I přes to, že se snažila chovat jako vždy, nezúčastněně vůči všemu dění kolem, na ní kamarádka ihned poznala, že je něco špatně.
Podívala se Brianiným směrem a obě ženy na sebe kývly.

"Ellen. Jsi v pořádku?" Zeptala se Briana, když za ní potichu vstoupily do její pracovny.

Bílá Kočka do sebe rychle obrátila silnou kávu a zavrtěla hlavou.
Pak se složila na stůl a rozvzlykala se.

Titi si pamatovala, jak ji toho rána vyděsila.
Narozdíl od Briany, jí skoro nikdy nic neříkala.
Vysvětlily jí všechno.
Laetitia s ní soucítila. Věděla, jaké to je někoho ztratit.
Někoho, kdo pro ní znamenal celý svět.
A Ellen tehdy ztratila část vlastní duše.

Ale jeden rozdíl tu přeci byl.
On...se jednou vrátí.
Její syn ne...

Zatnula zuby a odehnala tu myšlenku dřív, než se jí stihla zmocnit.

"Posledních pár let je stopuju. Každý pohled, jejich akt a plán.
Tentokrát už neuniknou. Dnes v noci budou venku.
A my je konečně dostaneme."

"Jo...jo...to víme." Vzdychla Ellen.
"Řekla jsi, že dnes budou tady."
Píchla prstem do mapy.

"Akorát nevíme přesně kdy.
Z čehož plyne, že bychom si měli pospíšit." Dodala.

Laetitia se zarazila.
"Počkej...kdo mluvil o nás?"

"Jak to myslíš?" Nechápala ředitelka.

Učitelka si povzdechla.
"Ellen...vážím si toho, že nám chceš pomoci...ale tohle je naše mise.
Moje a Lua."

Bílá Kočka se zamračila.

"Titi, ty víš, jaká budu, když si do čtyři a dvaceti hodin někoho nezabiju.
Potřebuju...akci.
Obzvlášť po...no to je jedno..." podívala se na Lua.

Ten před ní opatrně sklopil zrak a objal svou ženu kolem pasu.

"Já souhlasím s Laetitiou. Promiňte mi to Bílá Kočko, ale věřím, že tady budete užitečnější."

"No to si děláte...takže teď mi bude rozkazovat nějakej pěšák?" Rozzlobila se ředitelka.

Laetitia se zasmála.
"Nikdo ti nerozkazuje."

"Tak co tu mám jinak dělat?" Pozvedla Ellen jedno obočí.

"No..." uchechtl se Lu.

"Potřebujeme, aby se nám někdo postaral o Igga, zatímco budeme pryč." Ukázala do rohu místnosti, kde si chlapec hrál s Arianou.

Kočka před chvílí dostala rozkaz mu nezkřivit ani vlásek, a proto jí nezbylo, než se ustrašeně krčit v rohu před dětskýma ručkama a nechat se tahat za ocas a uši.

Ellen se zakuckala.
"Ne..."

"Prosím." Sepjala Titi ruce.

"Ani náhodou." Protestovala Bílá Kočka.