Katua - Zakázaná láska

Kapitola 27. Zpět

Toho rána se probudil s příšerným bolehlavem.
Nic jiného ani nečekal.

Na dění minulého večera si matně vzpomínal.
Na svá vlastní slova, že tohle bude problém budoucího Thomase.

Toho stejného, který teď toho minulého proklínal.

Protřel si oči a podíval se na hodiny.
Byl akorát čas vstávat.

Opatrně šťouchnul loktem do Ellen, která do té doby klidně oddechovala vedle něj.

Potichu se zasmál, když mu odpovědí bylo jen lehké zachrupkání.

Vstal tedy sám a alespoň si umyl obličej, než se vrátil, aby svou přítelkyni nadobro probudil.

Jemně s ní zatřásl a políbil ji na čelo.
Nemohl si pomoct. Vypadala tak roztomile, když spala.

Hned mu do mysli přiletěla proklínavá myšlenka.

„Proboha..."

To byla první věc, co od ní toho rána slyšel.
Stalo se tak hned potom, co se Ellen posadila na posteli a chytila se za vlastní hlavu.
Očividně jí třeštila podobně jako ve stejnou chvíli jemu.

„To byla hloupost." Vynadala si a lehce se plácla do obou tváří v naději, že se tím probudí.

Pak se konečně zvedla a sama vyrazila do koupelny.

Thomas se mezitím přinutil dojít do přízemí.

Bílá Kočka ho brzy následovala a bez jediného slova nebo myšlenky si od něj převzala samotný banán.

S chutí se do něj zakousla a až potom konečně promluvila.

„Pamatuješ si něco?" Zvedla k němu při tom zrak.

„Od půlnoci nic." Musel se Thomas přiznat.

„Matně si pamatuju, že jsem tě tahala k portálu..." přemýšlela Ellen.
„...proboha...snad nás nikdo neviděl."

Thomas se rozesmál.
„Už vidím ten titulek...Bílá Kočka přistižena při činu...znovu..."

„Nech toho." Usmála se Ellen.

„Dobře...dobře...byl jsem na tom hůř." Uznal Thomas nakonec.
„Ale i tak...měli jsme hezký poslední večer."

Ellen se zúžily zornice.
„To už?"

Thomas přikývl.
„Bohužel."

Objala ho.

„Vždyť se uvidíme...jsou to dva měsíce..." snažil se ji povzbudit.
Pravdou však bylo, že ani on ji nechtěl nechat jít.
Alespoň ne bez boje.

Když tehdy šel oznámit královně, o co tu ve skutečnosti šlo, také měl strach.
Byla to nepříjemná situace.
Ani by se neodvážil, kdyby nevěděl, že je Ellen její příbuzná.
Nějaká náklonnost tam přeci zůstat musela.

A také že ano.
Diana orisen mu za tu zprávu byla velmi vděčná.
Sama o ničem takovém neměla tušení, a jak by taky mohla?

Pravda byla, že dokonce svého rozhodnutí před dvanácti lety litovala.
To už však nebyl jeho příběh.

On mohl pouze navrhnout, aby si s ní jeho Bílá Kočka promluvila.

„Nad čím přemýšlíš?"

Ani si nevšiml, že před ní na ten moment mysl skryl.

„Ale to nic...budeš mi chybět..."

„I ty mně...navíc...ani se nemůžeme rozloučit před portálem. Tak proč nevyužít každý moment, kdy jsme ještě sami?"