«tvoje síla...»
«náš úděl»
«naše moc...vezmi všechno...»
«od koho? všech...»
bolest.
strach.
bílá.
smrt.
Trpěl. A věděl to.
Jak by také nemohl.
I přesto se rozhodl jít dál.
Nemohl jinak.
"Ono" ho uvěznilo.
«Bílá!»
Vězněm ve vlastním těle.
Jak...ubohé...
Kdysi mohl říci, že byl svým pánem.
Dnes už však ne...
Taková slova slýchal často.
Tolik hlasů...přímý nespočet...
Nemožné je umlčet.
Nemožné "to" zastavit...
Nedokázal to.
Zhroutí se "ono", zhroutí se on.
Vždyť ani netušil, co přesně "ono" bylo.
«Smrt!»
Věděl, že se objevilo, co se uzavřela brána...pak už víc...vědět nesměl.
Docela to převzalo kontrolu.
A každá z tě h myšlenek ho bodala tak hluboko, jak doposud žádná zbraň.
To bylo zbrojení mysli.
Naivní si stále myslí, že bitvu je možné vyhrát silou.
Možná magií? Snad.
Nevědí, že ti mocní, ti zasvěcení, spolu vedou bitvu na docela nové vlně chápání...takového, který běžný magik necítí.
«Strach!»
Ten souboj duší se stane jejich součástí, i kdyby jen na ten jeden malý moment před jejich vlastní smrtí.
Pomyslný útok byl rychlejší...agresivnější...bolestivější...
«Bolest!»
Následky takového zranění mohly být neskutečné...
Je to snad to, co se tehdy stalo?
Nevěděl...nedokázal vědět...nemohl vědět.
Dnes...už to totiž nebyl on, kdo byl svůj...
Dnes...už bylo pouze „Ono..."
JJJ
Pokud šlo o jejího otce, Clairse ráda prostě říkala, že je to složité.
Sama nevěděla, co přesně se mu honí hlavou.
I když se zdálo, že se je to hodně věcí...možná až příliš.
Král vlků se nikdy neukazoval na veřejnosti.
Na to měl Darena. Svého hlavního tajemníka.
Bylo by pošetilé tvrdit, že tomu muži skutečně věřil.
V šachu by ho snad nazval střelcem...možná věží...
Pěšcem rozhodně ne...na to byl až příliš důležitý.
Pěšci byli vojáci.
Cvičení i ti necvičení.
Ti, kteří si mohli dělat, co chtěli i ti, kteří se stále přidržovali jakéhokoli náznaku disciplíny, který v paláci stále ještě panoval.
Protože jich bylo příliš.
To byl ten důvod.
Všichni se vycvičit nedali.
Alespoň ne dostatečně
A to byl důvod, proč zaznamenávali tolik ztrát.
Pěšec je totiž bezvýznamná figurka.
Sama o sobě, bez královny, bez krále, nemá prachžádný význam.
Neexistuje.
Jedná se o kus dřeva, jehož oběť má vůdce dovést k čemukoli, co může nazvat vítězstvím.
K matu, který je středobodem celé strategie.
Jakéhokoli složitého plánu, se kterým nepřichází nikdo jiný, než právě zmíněný vůdce.
ČTEŠ
Katua - Zakázaná láska
Fantasy„Kentaure?" Zavolala na něj tiše. „Ano?" Obrátil se na ni její společník. „Miluji tě." Usmála se na něj a trochu se začervenala. Kentaur se usmál a naklonil se k ní. „Taky tě miluji sněženko..." zašeptal jí do ucha a znovu spojil jejich rty... Třetí...
