Katua - Zakázaná láska

Kapitola 16. Výměna

Za oběma profesory se zlehka zabouchly dveře bílého pokoje.

„Pěkný..." pokýval kentaur hlavou.
„To je pokoj po Tanye?"

„Ano...vždycky se zbarví...však ty víš..." zastavila se Ellen uprostřed vysvětlování a usmála se.

Thomas jí pohled oplatil.

„To mě kousni..." vynořila se zpoza postele bílá chlupatá koule.
Změřila si příchozího bedlivým pohledem.

„Vypadáš strašně." Prohlásila.

„Ariano." Pozdravil ji kentaur.
„Ty o nic líp."

Natáhl ke kočce ruku a ona se o ni zlehka otřela, aby ji mohl podrbat za ušima.
Spokojeně zavrněla a až poté se rozhodla líně otočit hlavu ke své majitelce, která už ji hodnou minutu propalovala nasupeným pohledem.

Ušklíbla se.
„Přece jsem ti to nemohla zkazit. Třeba konečně dostaneš rozum."

Ellen to nepřesvědčilo.
Ukázala na balkónové dveře.

Ariana se zasmála a na povel se protáhla ven.

Ellen se sesunula na postel a vydechla.

Podle jemného zašustění pokrývek odhadla, že se její společník usadil vedle ní.

Nepodívala se na něj.
Stále netušila, co si o tom všem má myslet.
Jak se má cítit.
Jeden den se cítí mizerně kvůli odloučení jejího Konexia a druhý je zpět v jejím životě.

Znovu se ponořila do svého vědomí.
Kdysi by v něm hledala něco, co v něm dnes nalézt nemohla.
Už...to necítila

Letmo se na kentaura obrátila a znovu si prohlédla všechny tolik povědomé detaily v jeho obličeji.

Ani jeden z nich se neodvážil začít konverzaci.
Napětí mezi nimi by se dalo krájet.

Znovu si navzájem pohlédli do očí a poté svůj zrak odvrátili, každý ponořený ve vlastních myšlenkách, které se spolu tentokrát rozhodli nesdílet.

Konečně protrhl trapné ticho.

Thomas se hořce uchechtl.

„Poslyš...kdy mezi námi naposledy proběhla nucená konverzace?"

Pokusil se znít nezúčastněně.
Úspěšně.
Ellen však jeho rozpoložení cítila.

„To už je let..." usmála se a mávla rukou.

Věřila tomu, že jakmile rozproudí rozhovor, napětí se uvolní.
Budou přáteli.
Najdou si své místo.

„To tedy." Odvětil Thomas a pousmál se.

„První výměna."
Rozhodla se přesměrovat konverzaci k minulosti.
Něčemu, co spolu sdíleli.

Znovu se uchechtnul, tentokrát však skutečně s pobavením.

„Tehdy to nešlo zrovna podle představ..."

„Ne." Usmála se Ellen.
Vzpomínala si.
Poprvé, když se setkali se hádali.
Jejich povahy k sobě nešly.
Nemuseli se...nesnášeli se...

Kolik se toho od té doby událo...
A to vše díky jedné malé nehodě.

Thomas se po chvilce přemýšlení nadechl a konečně vyslovil to, co je oba tolik tížilo.

„Poslyš...chápu že 12 let je příliš dlouhá doba na to aby se mezi námi nic nezměnilo.
Cítím to.
Vždyť i my sami jsme se změnili.
Už dávno v tobě nevidím naivní školačku, kterou jsem tak dobře znal.
Teď jsi moudřejší, silnější, vyrovnanější...