Katua - Zakázaná láska

Kapitola 15. Nový hráč

Nastal den D.

Chloe byla toho rána tak nervózní, že u snídaně skoro nic nesnědla.

Se sklopeným pohledem zírala do vlastního talíře a snažila se sama sobě vnutit alespoň jediné sousto.
Nepřítomně se přehrabovala v lupínkách s mlékem dokud z nich zbyla jenom nechutná kaše. Odsunula misku gestem, že už nic víc nebude a povzdechla si.

Ostatní z jejich ročníku na tom nebyli o nic líp.
Starší studentky je sice uklidňovaly, že to není zase až tak špatné a že si to užijí, ale i tak byli dnes všichni jako na jehlách.

Zato jejich učitelky byly ale dneska z nějakého neznámého důvodu plné elánu.
Briana se pořád potutelně usmívala, pokukovala po hodinách a Ellen ji při tom otráveně pošťuchovala s tím, co se do háje děje.

Škola jim dneska odpadla, takže budou mit na seznamování úplně celý den.

A to bylo právě to, čeho se dívka obávala.
Bála se, že si neporozumí.
Vždyť je to docela jiná rasa.
Nevěděla o nich zhola nic.
Jedině to, že mají polovinu těla koňskou.
Což nebylo moc.

Ať už se však stane cokoli, bude se muset snažit.
Potřebuje se vytáhnout.
Po incidentu s tunely s ní Todio sotva promluvila.
Chloe si už začínala připadat vlezlá, ale strážkyně přitom docela sama objevila tajemství fúze.
Ta s ní ale také souvisela.
Měly na tom pracovat společně.
Tak to přeci řekla Nejvyšší.
Jenže ředitelka na ni zdá se...zavrhla.

Povzdechla si.

Její nepříjemné myšlenky však náhle přerušila slečna Ellen.
Zvedla se od svého stolu, rychle očima přelétla místnost, aby se ujistila, že všichni již dojedli.

„Tak vyrazíme..." konstatovala, když si získala dostatečnou pozornost.
Studentky sborově zabručely.

„No tak. Postavte se k tomu jako dospělé.
Mně se taky nechce nechávat tu deset dní přespávat stádo destruktivních kopytníků, ale pro dobro školy máme takovou povinnost."

Briana vedle ní už to nevydržela.
Prudce vyprskla smíchy, za což si vysloužila nechápavě nasupený pohled ředitelky školy.
Jenom nad tím ale mávla rukou, naznačujíce, aby pokračovala.

Ellen tedy pouze zavrtěla hlavou a pokynula jim.

Studentky se tedy začaly se značnou neochotou zvedat ze židlí.

Seřadily se na dvorku a Chloe krátce na to pípnul mobil.
Byla to zpráva od Sandry a Melanie.
Přály jí hodně štěstí.
Uchechtla se a odeslala smajlíka s mrtvě rovnými ústy.

Štěstí bude potřebovat.
Všeobecná nervozita způsobila, že byli dneska všichni dost nesnesitelní.
Obavy se ale dost podobaly.

Za stálého hovoru na stále stejné téma: «nechci korespondenty»došli až k první stanici.
Vlak.

Chloe svitlo.
Jedou do parku s fontánou.
Tam kde je silné spojení.
Přenesou je pomocí triku s časovou bublinou.
To jí zvedlo náladu.
To kouzlo bylo přeci jenom působivé a jen tak se jí nepoštěstilo ho vidět.

Z Gare de Poissy je odvezl starý vlak.
Byly dále nucené jet metrem.
Pařížským bludištěm.
Chloe si na cestu matně vzpomínala.
Stejně jela před rokem se slečnou Brianou a profesorem Pascalem.

Na Place de Fontenoy, kde se chystali otevřít smyčku se dostali pěšky.
Konverzace na dlouhé cestě jim brzy došla, proto posledních několik metrů strávily v naprosté tichosti.

Dorazili na místo.
Do času plánovaného spojení zbývalo ještě několik minut, takže profesoři měli dost času na to vše připravit.
Pokud by se kouzlo podařilo přímo podle plánu, kolemjdoucí lidé by si neměli ničeho všimnout.
I tak se pár z nich po podivné skupince seřazené u fontány ohlédlo.