Nejobtížnější pacient doktora Watsona

Kapitola 16. Sherlock, já a Sarah na premiéře Drákuly

Vzbudil mě zvonek u dveří. Pohlédl jsem na hodiny a zjistil, že je již kousek před jedenáctou dopolední. Unaveně jsem si promnul oči a pomalu se vyhrabal z postele. Když už daný člověk zvonil potřetí, lehce podrážděně jsem houkl, že už jdu a otočil klikou.

Za dveřmi stála teď lehce nervózní Sarah, která si mě ustaraně prohlížela.

,,Promiň, já tě vzbudila," poznamenala omluvně. Zavrtěl jsem hlavou a rychle si prohrábl vlasy, abych vypadal o něco obstojněji.

,,Byl jsem dlouho vzhůru," vysvětlil jsem jí a ona přikývla. ,,Co potřebuješ?"

,,No, jak doufám víš, už opravili divadlo a dneska dávají premiéru Drákuly, tak jsem tě přišla pozvat," poté se poškrábala na hlavě a podívala se za mě, kde stál hodně naštvaný tmavovlásek.

Sarah se nervózně zasmála a dodala: ,,Vlastně mám lístky tři," oznámila Sherlockovi, který se vynořil přímo vedle mě a položil mi ruku na rameno.

,,Divadlo?" zeptal se pochybovačně. Usmál jsem se na něj a přikývl. ,,To bude fajn," řekl jsem mu a znovu se obrátil k dívce. ,,Půjdeme," rozhodl jsem a ona se usmála, vytáhla dva lístky a podala mi je.

,,Před pátou se tady stavím a půjdeme tam společně," navrhla nám a já souhlasil. Sherlock si povzdechl, a také přikývl. Rozloučila se tedy a odešla.

Jakmile jsme zavřeli dveře, čaroděj mi vzal jeden z lístků z ruky a zamračeně na něj pohlédl.

,,Drákula a navíc premiéra. Tam bude moc lidí," poznamenal podrážděně. Povzbudivě jsem se na něho usmál.

,,Trénovali jsme. Teď už to zvládneš," stiskl jsem mu rameno a vyšel schody, abych se oblékl.

Sherlock se nejspíš celý den mentálně připravoval, protože nečinně seděl ve svém křesle a nereagoval, ani když jsem ho zval k jídlu. Asi hodinu před pátou jsem se již naštval, protože nemůže přece nejíst celý den a rázně před něho postavil talíř s jídlem.

,,Sherlocku, prosím tě, najez se!" vyzval jsem ho. Zamrkal a zvedl ke mně pohled. Poté zatřásl hlavou a konečně přikývl. Když vzal talíř a začal jíst, konečně jsem si mohl alespoň trochu oddechnout. Bože, je to jako starat se o vysoké dítě.

Umyl jsem nádobí sám, Sherlockovi jsem raději řekl, aby se šel do pokoje zkulturnit. V divadle přeci jen nebyl víc než rok a půl. Dost mě však překvapil, když o čtvrt hodiny později vyšel ve velmi hezkém obleku a obdivuhodně rozčesanými kudrlinami.

Když už jsem se na něho mlčky díval téměř minutu, podrážděně zvedl hlavu a pohlédl na mě.

,,Tak vypadá to v pohodě, nebo ne?" zeptal se mě se svraštěným obočím a já se pousmál a nervózně si prohrábl vlasy.

,,Jistěže. Teď se budu já cítit špatně," prohlásil jsem. Sherlocka to očividně pobavilo, protože se přestal mračit a tiše se zasmál, a pak naštěstí zazvonila Sarah, takže jsme to nemuseli dál řešit.

Když jsme přišli do divadla, skutečně bylo plné lidí. Fronta se táhla až k telefonní budce a čaroděj vedle mě viditelně znervózněl a pohlédl na mě. 

,,Zůstaneš se mnou celou dobu, že ano?" zeptal se mě nervózně a já jej lehce chytil za rukáv u kabátu a přikývl. ,,Samozřejmě. Kam bych chodil?" 

To ho zdá se uklidnilo, a tak se zhluboka nadechl a vydechl a společně s námi pokročil ve frontě. Celou dobu se mě v chodbě držel za kabát, a spousty lidí se po nás otočili, protože jej samozřejmě poznávali. Samotného mě to nijak moc neotravovalo a vypadalo to, že se tím uklidňuje, a tak jsem jej nechal. Koho zajímají lidé?

Konečně se mě pustil když jsme si našli místa a usadili se. Seděli každý z jedné mé strany, bylo to celkem vtipné. Než jsme se nadáli, Drákula začal.

Z pohledu Sherlocka

Snažil jsem se soustředit na divadlo, avšak šlo to velmi těžko, když si ti dva vedle mě začali něco šeptat a tiše se smát. Pokoušel jsem se je ignorovat, ovšem náhle se zvedli a někam odcházeli. John na mě jen krátce pohlédl, z nějakého důvodu mrkl a nechali mě tam sedět.

Došlo mi to.  Byl bych úplný hlupák, kdybych nepoznal, že jej Sarah chce odvést někam do soukromí. Zvykl jsem si na něho. Já hlupák jsem se po Victorovi musel zamilovat zrovna do heterosexuálního muže. Jenže on je tak zvláštně jiný od mých předchozích milenců a žen, které za mnou chodily. Samozřejmě, nemohl jsem čekat, že to vyjde. Proto jsem chtěl stále chodit za velkými čaroději. Navíc, stejně mu to ani nemůžu říct. To je na tom to nejhorší. 

Z myšlenek mě vytrhli nějací moji spolusedící, kteří se začali smát, že jsem tady jako páté kolo u vozu, a jak se náhle karty odvrátily. 

,,Nečekal jste přeci, že s vámi někdo přece jen zůstane, že ne? A už vůbec ne John Watson. Kam se na něj hra-" zarazilo ho moje mlčenlivé kouzlo. Když lidé kolem něj zpanikařili, ozvala se velká rána a moje další kouzlo odhodilo nějaké z nich stranou, čímž mi dalo prostor k odchodu. Přetáhl jsem přes sebe kabát, vyskočil jsem z balkónu a než se stačili herci a panikařící publikum vzpamatovat, vyletěl jsem z divadla ven.

***

Od bezstarostné nálady nás vytrhl povyk v divadle. Vyběhli jsme ven a rychle se vrátili zpět na místa. Jakmile jsme dorazili, bylo mi jasné co se stalo. Sherlock. On si skutečně dává záležet, aby každé mé rande zkazil. Sarah vypadala také dost podrážděně. Určitě si moc dobře rozmyslí než nás znovu někam pozve.

Její naštvanost byla vidět i při našem rychlém rozloučení. Rychle mě odpálila s pozdravem a odběhla si chytit taxík. Ani doprovodit jsem ji nemohl. 

Sám jsem neměl chuť momentálně chodit k čarodějovi domů, protože jsem měl momentálně chuť mu dát pěstí a to by nedopadlo dobře. Vyhrabal jsem tedy z tašky své klíče, chytil si taxi pro sebe a oznámil řidiči adresu mého starého domu.