Nejobtížnější pacient doktora Watsona

Kapitola 27. Sherlockovo podivnější podivné chování

Ráno mě vzbudila necitlivost levé ruky, na které se čaroděj uvelebil ve spánku. Opatrně jsem ji zpoza něho vytáhl a když nesouhlasně zamručel, otočil jsem se na bok a přitiskl si ho ke hrudi. To vypadalo že mu vyhovovalo, protože už nijak nereagoval. S pobaveným úsměvem jsem spícího Sherlocka sledoval. Ve spánku opravdu vypadal jako anděl.

Vstali jsme o necelou hodinu později. Ve dveřích jsme se na sebe nesměle usmáli a já pustil čaroděje aby prošel jako první. Zamířil rovnou do koupelny, zatímco já šel připravit míchaná vajíčka k snídani. 

Tentokrát se se mnou Sherlock najedl. Snídaně probíhala v pohodlném tichu, které jsem se však po dojedení rozhodl přerušit.

,,Takže...no...co moje vyznání včera?" zeptal jsem se tmavovláska nepřímo. Citelně sebou trhl, což mě lehce znepokojilo, a tak jsem dodal; ,,Nic mi vysvětlovat nemusíš, ale rád bych věděl jak to s námi bude." 

Sherlock na mě chvíli hleděl, a poté tiše řekl: ,,Omlouvám se. Prosím neodcházej." 

To mě zmátlo ještě více, ale jemně jsem položil svou ruku přes tu jeho a zavrtěl hlavou.

,,Já přece nikam nejdu."

Vypadal, že se mu trochu ulevilo, ovšem dál se mu očividně mluvit nechtělo, a tak jsem to nechal být. Stejně jsem zase musel do práce. 

V ordinaci byl dnes podezřelý klid, na to že bylo pondělí. Objevilo se pět objednaných zákazníků a to bylo vše. Měl jsem proto dost času odpovídat na Sherlockovy znuděné vzkazy skrz Rose. Jen jsem doufal, že si to nepřeloží tak, že tolik času budu mít už napořád.

Vrátil jsem se domů brzy, a tak jsem mohl připravit domácí večeři, což byla o všedních dnech ne moc častá záležitost. Sherlock se zdál nějaký zadumaný, a tak jsem ho raději nežádal o pomoc. Položil jsem oba talíře na stůl, a to už se kupodivu tmavovlásek zvedl a posadil se naproti mně. Upřeně mě pozoroval a já povytáhl obočí, ovšem nevšímal jsem si toho a pustil se do jídla. 

Přišlo mi, že celý večer byl čaroděj podezřele zticha a proč mi došlo v noci, když mě ve dvě ráno vzbudila hlasitá rána, vycházející z kuchyně. Měsíce s čarodějem už mě poučily, co ta rána znamenala. Sherlock nám zničil kuchyni. 

Vystartoval jsem z postele a ložnice jako namydlený blesk, až jsem se málem skutálel ze schodů, a běžel se rovnou podívat na tu spoušť. Sherlock stál v kuchyni a když jsem vstoupil, zvedl ke mně pohled. Netvářil se ani provinile, ani zděšeně, jeho výraz byl jakýmsi spojením mezi zvědavostí a očekáváním.

Samozřejmě mě to dopálilo, ale zhluboka jsem se nadechl, protože jsem věděl že křik stejně nepomůže. 

,,Do rána tu bude čisto," oznámil jsem čarodějovi svým nejledovějším hlasem, který jsem ze sebe dokázal dostat, a to ho očividně trochu vzbudilo, protože nejistě přikývl, a tak jsem si mohl spokojeně jít zase lehnout.

Další den se mě Sherlock snažil naštvat. Celé dopoledne i odpoledne. Nechápal jsem, co mu zase přeletělo přes nos, ale vzhledem k několika vážným rozhovorům které jsme spolu měli, jsem se pokoušel ho co nejvíce tolerovat. Třeba je tohle nějaký mechanismus, s kterým se vypořádává se situací.

Čarodějovi večer došlo, že se mu nepovede mě rozčílit, protože jsem i v domě úplně zničené, jen seděl v křesle a momentálně pouze civěl do zdi, protože jsem opět žádné knihy neměl. Sherlock začal po několikáté nepořádek uklízet pomocí magie. Otráveně jsem jej sledoval. Doufal jsem, že to již vzdal. 

Po úklidu se posadil naproti mně a takhle jsme seděli a zírali na sebe. Bylo to upřímně celkem znepokojivé, a tak jsem vzal knihu ze stolku vedle sebe a raději se do ní začetl. Sherlock se mnou zbytek večera neprohodil ani slovo.

Teprve když už jsem téměř zabíral ve své posteli se ozvalo otevírání dveří a po chvíli se postel prohnula pod váhou druhé osoby. Automaticky jsem se k Sherlockovi přisunul blíž a jemně jej objal kolem pasu. 

,,Ty se nezlobíš," zkonstatoval po chvíli šeptem a já si povzdechl. ,,Ne," přisvědčil jsem a jemně políbil čarodějův krk. Tiše vydechl a já se usmál.

,,Dobrou noc, Sherly. Miluju tě," řekl jsem mu, načež on se trochu zavrtěl a položil svou ruku na mou.

,,Dobrou. Děkuju," řekl mi místo odpovědi. Neřekl jsem na to nic, jen jsem přemítal, jestli se vůbec někdy dočkám pořádné odpovědi. Jen o pár minut později jsem usnul a nechával se unášet sny, které byly plné jednoho vysokého kudrnatého čaroděje.