The Smell Of Roses [CZ]

18. kapitola

Elizabeth

Prožívala jsem obrovské deja vú, jakmile jsem vstoupila do klubu a nechala se oslepit světlem laserů běhajících po tanečním parketu, který se zdál tak strašně plný. Dívala jsem se kolem a hledala známé tváře, což bylo kvůli počtu lidí, kteří si v páteční noc vyrazili ven, prakticky nemožné.

S výběrem oblečení jsem si tentokrát nedělala vůbec žádné starosti. Krátké šaty a boty na podpatku jsem nechala zavřené a ukryté v šatníku, a místo toho jsem na sebe navlekla něco, v čem se cítím pohodlně a nemám povinnost si každou chvíli kontrolovat, jestli mi náhodou sukně nevyjela moc nahoru a neodhaluje tajné části mého těla. Zvolila jsem černé upnuté rifle, které jsou už dlouhé roky mé oblíbené a nikdy na ně nedám dopustit, obyčejné tmavě modré tílko, které jsem zakryla tenkým, šedým svetrem a všechno jsem to korunovala černýma, okopanýma converskama, které mi na rozdíl od jakkoliv vysokých bot na podpatku, nenahánějí strach.

Konečně jsem se pohnula z místa, když jsem spatřila hromadu holek sedících u jednoho stolu. Nebylo těžké mezi nimi najít Stacy, protože ona jako jediná pro tentokrát nezvolila výstřih odhalující víc, než by mělo být legální.

''Lizz!'' zaječela Stace okamžitě, když mě spatřila. Pohledy všech holek, které jsem mimochodem v životě neviděla, se obrátily na mě. Všechny si mě skenovaly pohledem a ve mně pomalu rostla nervozita. Rozpačitě jsem jim všem mávla rukou. Některé se na mě pousmály, ty ostatní po mně naposled hodily pohledem, a pak už mi nevěnovaly pozornost. Tohle bude noc... pomyslela jsem si, když jsem se posadila na volné místo vedle Stace.

Narostly ve mně komplexy, po té co jsem si důkladně prohlídla každou jednu holku sedící s námi u stolu. Iritovala mě jejich dokonalost. Všechny měly tak dokonalé účesy, vlasy se jim leskly a skvěle držely na těch místech, kde měly, jako by na sebe vylily všechen kondicionér a lak na vlasy, který doma našly. Nalíčené byly tak úžasně, jako by každá navštívila tu nejlepší kosmetičku, která ve městě byla. A jejich oblečení bylo tak perfektní, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby bylo od profesionálních návrhářů. Každá jedna z nich byla tak krásná, dokonalá... a pak jsem tady byla já. Ony vypadaly úžasně a já jsem vypadala jako... já.

Ke stolu přišel číšník s tácem, na kterém ležely panáky naplněné čirou tekutinou. Opatrně je vyskládal na stůl, a po té, co po všech, kromě mě, střelil širokým úsměvem, odešel.

''Vypadá skvěle,'' zasnila se jedna z holek, jejíž blonďaté vlasy zářily přes celý klub.

''Má dobrý zadek,'' přidala se další, tentokrát bruneta. Obrátila jsem nad nimi oči v sloup. Nebyla jsem jedna z nich a nikdy nebudu.

Stacy mi s úsměvem na rtech podala poslední zbývající panák s průhlednou tekutinou. Přijala jsem ho, protože jsem chtěla předejít komentářům, které by nastaly, kdybych odmítla. Bez přemýšlení jsem ho do sebe kopla. Pálivá chuť vodky způsobila požár v mém hrdle. Vydechla jsme ze sebe přebytečný vzduch. Snažila jsem se zbavit horka, které se ve mně najednou nahromadilo a způsobilo, že mé líce nabraly rudou barvu.

Všimla jsem si Stacy, která se očividně skvěle bavila. Úsměv na tváři a ponořenost do konverzace, kterou mezi sebou právě holky vedly. Já jsem na druhou stranu byla myšlenkami úplně někde jinde. Nemohla jsem se soustředit na jejich rozhovory, protože mě absolutně nezajímalo, jaké outfity budou v zimě in a co bude out, bylo mi naprosto jedno, k čemu se hodí červená šála a k čemu ne a už vůbec mě nezajímalo, že Johnny Depp v mládí vypadal a vlastně stále vypadá jako polobůh. Témata jejich konverzací mi připadaly naprosto nesmyslné, zbytečné a stupidní.