The Smell Of Roses [CZ]

OZNAM!

Nechtěla jsem to sem psát a dělat z toho nějakou obrovskou vědu. Chtěla jsem to v sobě znovu ututlat a dělat, že je všechno v pohodě. Ale není! Protože mě něco vážně hodně se*e.

Jsem šíleně výbušný typ člověka. Nejspíš tak nepůsobím, ale věřte mi, že vážně jsem. Nasere mě každá maličkost a tak se to děje i tady… ne jenom v mém normálním životě. Rozdíl je v tom, že tady to všechno můžu pořádně rozdýchat a až pak, ve chvíli, kdy jsem stoprocentně uklidněná, mile odpovědět na komentář.

Neberte to tak, že tímhle na určité osoby narážím – vůbec ne. Jenom včera to pro mě byla poslední kapka.

Neuvěřitelně mi lezou na nervy komentáře typu: ‘’Další.’’, ‘’Přidávej častěji!’’, ‘’Kdy bude další část?’’, ‘’Honem přidej další!’’

Pro Krista lidi! Mám svůj vlastní život! Nesedím 24 hodin denně u notebooku a nepíšu… vážně ne.

Snažím se přidávat, co nejčastěji to jde… ale přijde mi, že vy to vůbec nevidíte.

Před dvěma týdny jsem měla jarní prázdniny. Přidávala jsem každý den. Každý zkurve*ý den! Každý den jsem přidala část k jedné z mých rozepsaných povídek. Seděla jsem a psala, i když jsem mohla dělat něco úplně jiného. Psala jsem, co nejvíc to šlo, protože jsem vám sem chtěla naházet co nejvíce částí kvůli tomu, že během školy prostě nemám čas a ani náladu.

Jsem člověk… ne robot. Dennodenně bývám unavená a ze všeho totálně vyčerpaná. Každý den vstávám v pět hodin ráno a domů se vracím po půl čtvrté odpoledne. Do školy toho mám šíleně moc… hlavně teď poslední dobou. A omlouvám se vám za to, že chci mít alespoň půl hodinu pro sebe jenom se sluchátky v uších, kdy nemusím nad ničím přemýšlet. Nezvládám psát každý den, když mám školu. Nejde to.

U KAŽDÉ jedné části, kterou přidám (nezáleží na tom, jaký je to příběh) se objeví komentáře tohoto typu. A mě to odrazuje. Hodně. Říkám si, že to možná ani nemá cenu… protože mi připadá, že se vám nezavděčím ani, když přidávám o prázdninách každý den.

Mějte se fajn

Nazdar