The Smell Of Roses [CZ]

19. kapitola

Elizabeth

Z Aaronova pokoje se ozývaly hlasy. Raději jsem ani nechtěla zjistit, komu patří, a proto jsem nadále seděla v obýváku před puštěnou televizí, ve které zrovna běžela typická americká reality show. Občas jsem zaslechla hlasitý smích a já se začínala obávat čím dál víc, kdo je ten host v jeho pokoji.

Přitáhla jsem si k sobě nohy a uvelebila se do pohodlné polohy. Dívala jsem se na televizi a snažila jsem se konečně začít soustředit, o čem ten pořad je. Nefungovalo to. V mysli mi pořád kolovala hromada otázek a myšlenek. Stále jsem se vracela k páteční noci a Willovi. Nemohla jsem se na nic soustředit. Nemohla jsem dělat vůbec nic jen si představovat jeho rudé rty, okouzlující zelené oči, hebké neupravené vlasy. Znovu se mi dostal pod kůži… vlastně tam vždycky byl. Vždycky byl v mé hlavě a já ho nebyla schopna odstranit. Pronásleduje mě ve spánku a i ve chvílích, kdy jsem plně při smyslech.

Hlasité bouchnutí dveří mě probralo z nadměrného přemýšlení a já se konečně alespoň na malou chvíli vrátila do reality. Otočila jsem se tak, abych viděla na člověka, který právě scházel ze schodů. Kdybych věděla, kdo to byl, nejspíš bych se schovala, abych s tím člověkem nemusela navázat oční kontakt.

‘’Elizabeth!’’ usmál se, jakmile mě spatřil. Otřepala jsem se zimou nad způsobem, jakým vyslovil mé jméno. Jeho hnědé oči ze mě ani jednou nespustily zrak. Úsměv mu nemizel ze rtů. Hnědé vlasy mu pomocí gelu perfektně držely na místech, kde měly.

‘’Co tady děláš?’’ neobtěžovala jsem se ho pozdravit. V tónu mého hlasu byla značná otrávenost.

Překvapeně se na mě podíval a přistoupil o krok blíž. Vstala jsem z gauče a couvla od něj dál. Jeho blízkost mi nebyla příjemná. ‘’Co třeba ‘ahoj, Brandone. Jak se máš?’ Měla by ses naučit slušnosti, Elizabeth.’’ Přimhouřila jsem oči a vyslala jeho směrem pálivý pohled.

‘’Co tady děláš?’’ zopakovala jsem stejně podrážděně jako předtím. Jeho předešlá slova mi byla naprosto ukradená. On je poslední, kdo mi bude něco říkat o slušnosti. Kluk, který se nějakou velkou záhadnou a náhodou dostal na výšku. Kluk, který na střední škole netrávil čas jinak než za přítomnosti alkoholu, drog a holek. Kluk, jehož trestný rejstřík rozhodně není bez poskvrny.

Rty vytvaroval do úšklebku nahánějící mi husí kůži po celém těle, ‘’navštívil jsem Aarona.’’

‘’Proč?’’ vyzvídala jsem. Podle jeho výrazu jsem poznala, že to nebyla jen tak obyčejná, zbytečná návštěva.

‘’Vracím se zpátky,’’ oznámil mi jako by nic. Vykulila jsem oči. Rostl ve mně šok a já si přála, aby tohle všechno byl pouze zlý sen. Probudila bych se a všechno by bylo v naprostém pořádku.

‘’C-co?’’ vykoktala jsem se zmateností a značným šokem v hlase.

Zakroutil hlavou a uchechtl se nade mnou, ‘’jsi roztomilá, když jsi v šoku, Elizabeth.’’ Chtěla jsem mu vlepit. Možná by se začal chovat normálně a přestal si sebou být tak jistý. Zamračila jsem se na něj.

‘’Hádám, že se od teď budeme potkávat častěji,’’ mrkl na mě, což mi způsobilo další dávku husí kůže. Otřepala jsem se. Brandon mi daroval ještě jeden široký, děsivý úsměv, a pak konečně odešel.

Nemohla jsem se vzpamatovat z toho, že se vrací. Brandon Garnett se vrací zpět do města… a nebyl jediný.

                                                               ***

‘’Proč jsi v pátek odešla tak brzy?’’ zastavila mě v polovině školní chodby Stacy. ‘’Scházela jsi nám tam.’’ Měla jsem chuť vyprsknout do obrovského smíchu, ale udržela jsem se. Samozřejmě, že jsem jim tam scházela… nad mým odchodem smutnily, vůbec se skvěle nebavily dál.

‘’Bylo pozdě,’’ pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem jí říkat o Willovi, vlastně jsem jí nechtěla říkat vůbec nic.

Chápavě kývla hlavou. Na chvíli ode mě odvrátila pohled a já už se chtěla otočit a s rozloučením odejít, ale pak promluvila, což mě zastavilo. ‘’Slyšela jsem, že postrach města se vrací.’’ Neudivilo mě, jak se tahle novinka rychle šířila. Brandon byl po většinu času hlavním tématem rozhovorů všech dospělých.

‘’Brandon,’’ zamumlala jsem jeho jméno a Stace přikývla. Jenom nad zmínkou jeho jména mi přejel mráz po zádech.

Celý den jsem v sobě cítila špatný pocit. Brandon s sebou nikdy nepřinesl nic dobrého. Bála jsem se, že se něco stane. Měla jsem strach o Aarona. Připadalo mi, jako by měl před očima růžové brýle a Brandonova zlá stránka mu nic neříkala.