Před bitvou

Přátelé a nepřátelé 5/5

---TAIRA---

Hlaveň zbraně se mi nepříjemně tiskla ze strany ke krkavici hned pod čelistí. Ztěžka jsem polkl a snažil se nepanikařit. Kdo to je? O co mu jde? Neměl jsem však čas vyhodnocovat situaci ani zkoušet, zda bych se z téhle šlamastyky nedokázal nějak dostat.

Útočník se mnou neurvale zacloumal a postrčil směrem ke kuchyni, odkud se daly zaslechnout pravidelné zvuky nože krájející zeleninu.

Bezmocně jsem si vzpomněl na svoji služební pistoli, která ležela zapomenutá na nočním stolku.

V kuchyni mě do nosu uhodila štiplavá vůně cibule, kterou Shira krájel, oči se mi lehce zamlžily.

„Tai...?" obrátil se hned, jak zaslechl kroky.

Cítil jsem, jak se muž napjal, ruka s pistolí se pohnula jako by se chystal zamířit na Shiru. Vystřelí po něm a mě použije jako živý štít?

Tomu jsem mínil zabránit za každou cenu.

Nestihl jsem však udělat nic. Ani já ani útočník.

Bývalý císařský zabiják zaváhal sotva na zlomek vteřiny, nedal tomu muži příležitost vůbec k ničemu.

Jediný pohyb paží. Rychlý, přesný, pro většinu lidí neproveditelný.

Úzký kuchyňský nůž z nerezové oceli proletěl kolem a probodl útočníkovi zápěstí skrz naskrz. Pistole, kterou neudržel, mu se zaduněním spadla na dlaždice.

Instinktivně jsem uhnul stranou hned jak jeho stisk povolil.

Nevybavoval jsem si, jestli ještě vykřikl nebo se pohnul.

Druhá letící čepel ho zabila.

Skácel se k zemi, z oka mu trčela rukojeť dalšího z mých kuchyňských nožů. Po tomhle abych koupil novou sadu.

Zaraženě jsem sledoval, jak se kolem jeho hlavy tvoří rudá kaluž a špiní mi podlahu v kuchyni. Jako voják jsem během války zažil mnoho střetů a uvykl pohledu na krev a smrt, ale pozorovat někoho umírat přímo vedle mého jídelního stolu byla silná káva i na mě.

Shira s ledově soustředěným výrazem chytil moji ruku a prudkým pohybem mě strhl dolů k sobě za kuchyňský pult.

„Je sám?"

„Nevím."

Hlas se mi trochu klepal, přestože jsem se snažil rychle vzpamatovat a zklidnit svoje divoce bušící srdce.

Shira na rozdíl ode mně působil klidně a vyrovnaně. Stejně jako vždy dokázal zachovat chladnou hlavu i ve vypjatých situacích. Přestože jsem věděl, jak je dobrý, neubránil jsem se údivu nad tím, jak rychle a bez sebemenšího zaváhání zareagoval.

Všechno se seběhlo tak nečekaně, že jsem vůbec nestihl uvažovat nad tím, co by se stalo, kdyby mu ten trik s nožem nevyšel.

A pak můj pohled padl na jeho pravou ruku. Tu, kterou tak přesně a sebejistě zasáhl útočníka držícího pistoli vedle mojí hlavy.