Před bitvou

Rodinné jméno 10/12

Už v okamžiku, kdy mi ten kluk oznámil, že je Maya tady, jsem pochopil, jak velký máme problém. Moje kamarádka by se netrmácela takovou dálku ve sněhu po zledovatělé silnici kvůli společenské návštěvě.

Díky tomu Shirova teorie, kterou jsem ještě před chvílí považoval za něco z říše dohadů a fantazií, nabyla hrozivě reálných rozměrů. Mayin vyděšený obličej mi pak už jen potvrdil moje nejhorší obavy.

Po nevyhnutelných společenských nezbytnostech jako bylo představení moji matky a sestry, jsme konečně osaměli v prázdné jídelně.

Přestože jsem měl hlavu plnou jiných starostí, nedalo si nevšimnout, jak se matka na Mayu spokojeně dívá a souhlasně pokyvuje hlavou. Trochu jsem se obával, že nabyla mylného dojmu a Mayino objetí a pusu na přivítanou považovala za něco víc než pouhé přátelské gesto.

„Takže o té Třetí divizi víš," řekla mladá lékařka pochmurně po tom, co jsem jí ve zkratce vysvětlil všechno, co se za poslední den událo.

Uběhlo jenom 24 hodin, co jsme se s Mayou rozloučili v Kashimě, ale zdálo se to podstatně déle.

„Shira má bohužel pravdu. Je za tím Mika Marat," potvrdila naše nejčernější předpoklady. Vytáhla z kapsy svých sepraných džínů mobil a než jsem jí stihl vysvětlit, že tady je nepoužitelný, našla v něm fotografii nějakého dokumentu.

Podstrčila mi displej telefonu před obličej. „Tohle jsem objevila mezi zápisy z jednáních Rady."

„Pověření k prohledání domu Maiko Morvai na základě podezření ze spiknutí proti nové republice a spolupráce s císařskými sympatizanti," četl jsem dutě, zatímco žaludek se mi sevřel obavami. Tohle vypadalo zle.

„Je to skoro tři týdny staré."

Tři týdny. Tak dlouho už o mé matce věděli. A celou tu dobu pouze vyčkávali na vhodný okamžik.

„Ten den, co to schválili, jsem měla pohotovost v nemocnici a jednání se neúčastnila a ty..."

A já se toho jednání neúčastnil také, protože mě to nebavilo a raději jsem čas strávil příjemnějšími aktivitami.

„Kdyby Radní věděli, že jde o tvoji matku, pravděpodobně by to neprošlo takhle lehce a bez povšimnutí. Ale Mika jim tohle zamlčel."

Možná to zamlčel, když potřeboval tiše získat jejich svolení, ale rozhodně si tuhle informaci nenechá pro sebe dlouho.

„A Třetí divize? Jaké mají rozkazy? Našla jsi k tomu něco?"

„Mika a jeho jednotka dostali příkaz prověřit dům tvoji matky. Kapitán si vyžádal, aby ho Třetí divize, která se právě vrací do Kashimy, doprovodila. Zdůvodnil to rizikem konfliktu se skupinami císařských odpadlíků, které se v oblasti pohybují."

No, skvěle. Ten podrazák si to pojistil na všech frontách.

„Kdy se o tom na velitelství jednalo?"

„Nejspíš minulý týden, když jsi byl pryč a užíval sis se Shirou," řekla a ten jízlivý tón se ani nesnažila skrývat.

„Víš, nechci se hádat, ale něco takového se dalo čekat," obula se do mě. Zdála se z toho všeho dost špatná a svoji frustraci si potřebovala na někom vybít.

„Máš pravdu, jsem idiot," kál jsem se. „Ale stalo se. Teď už s tím nic nenadělám. Jestli se ti uleví, když mi povíš "já ti to říkala", tak do toho."

„Já ti to říkala," odsekla. „A nejen tobě, říkala jsem to i Shirovi. Jenomže je jednoduší prorazit hlavou betonovou zeď než jeho o něčem přesvědčit."