Před bitvou

Zúčtování 7/15

--Mika--

„Byla to hračka," zašklebil se Raskov, „jako sebrat dítěti bonbón."

Popravdě jsem nečekal, že Satoshiho plán vyjde a Imara nám nakráčí přímo do pasti.

Přestože jsem věděl, jaký je to idiot, nenapadlo by mě, že udělá až takovou hloupost. Ale Isao slavného generála tentokrát odhadl správně.

Houpání lodi mi nedělalo dobře na žaludek, ale pomalu jsem si zvykal. Naštěstí moře bylo takhle večer klidné a čerstvý vzduch tady na palubě působil o poznání příjemněji než pach rybiny dole v kajutách.

Ocitli jsme se na jedné z pěti Raskovových kocábek a přestože se teď nacházela v dosti desolátním stavu, v dávné minulosti to mohla být docela pěkná rybářská loď.

„Prohledali jste ho pořádně?" zeptal se Satoshi, který se opíral o zábradlí a hleděl na obzor, kde kromě mizející sluneční záře nebylo vidět nic než širé moře. „Nemá u sebe sledovací zařízení?"

„Neměl nic, jen jednu pistoli a tu jsme mu sebrali. Byl sám, nikdo ho nesledoval... Jak říkám, hračka," zazubil se Raskov.

„Kde je?" zeptal jsem se.

„Zavřený dole v kajutě."

Po rozlehlé palubě běhali muži, kteří loď řídili, a jejich hlasy se mísily se stereotypním hučením motorů. Ale i přes všechen hluk jsem zaslechl hlasitý křik vycházející odněkud z dolních kajut.

„To volá o pomoc?" zeptal jsem se, protože konkrétní slova se nedala rozlišit.

„Ne, chce vědět, co je s tím druhým. Pořád si myslí, že ho máme," zašklebil se žoldák s ošklivě mokvající řeznou ránou na tváři. Památka na setkání s tím hrdlořezem.

„Stejně je to blbec. Ten ho snad musí milovat, že kvůli němu vleze do tak jasný pasti."

„Přesně, jak jste řekl," prohodil jsem znechuceně. „Jsou milenci."

Raskov na mě vyvalil oči a pak se hlasitě rozchechtal: „To jako vážně? Oni dva spolu..." větu dokončil velice obscénním gestem.

„Záleží na tom?" vložil se do diskuze Satoshi.

Raskov si rukou přejel pár dní starou ránu na tváři. „Ten jeho miláček má u mě vroubek, mohl bych si to u něj vybrat," vytáhl obrovskou kudlu a čepelí udělal několik výmluvných pohybů ve vzduchu.

„Nic takového," zarazil ho hned Isao. „Víte, jak to dopadlo minule. Kulka do hlavy. Nic víc."

Podal mi pistoli. „Chcete to udělat sám?"

Přál jsem si toho hajzla vidět mrtvého a teď ta chvíle přišla. Nepočítal jsem však s tím, že bych ho měl odpravit přímo já osobně.

„Jestli se vám příčí pohled na krev, rád ho zastřelím sám," zašklebil se Raskov natěšeně, když viděl moje váhání.

„Ne, udělám to," rozhodl jsem se nakonec.

„Tak jdeme, nebudeme to zbytečně protahovat," vyzval mě Satoshi.

„A co ten Imarův hrdlořez?" zarazil jsem ho. „Říkal jste, že je nutné zbavit se nejprve jeho."

„Bohužel. Změna plánu. Můžeme být rádi, že máme alespoň Imaru."

„Ale co se stane pak?"

„Zmizíme hodně daleko, a pokud nás přesto najde, budeme doufat, že si s ním Raskov dokáže poradit."