Před bitvou

Zúčtování 1/15

Tak jsem se nakonec přece jen odhodlala k sepsání i tohoto posledního příběhu. Budou se zde střídat pohledy více postav, stejně jako tomu bylo v povídce Přátelé a Nepřátelé, přestože nejvíce částí je stále z Tairova pohledu.

Také tento příběh bude delší a nejvíce ze všech obsahuje násilí. Berte to jako varování pro všechny následující kapitoly.

×××

--Mika--

„Týdny, měsíce plánování. A výsledek? Z Imary je oslavovaný hrdina."

Dál hleděl do svých poznámek a něco si psal, mého monologu si nevšímal.

Neměl jsem se na něj spoléhat. Už od začátku bylo jasné, že na to nestačí.

Poprvé jsme se setkali jinde než na temné ulici nebo v nějaké neosobní skrýši. Byl to malý domek na severní periferii hlavního města. Tahle část nebyla boji tolik dotčena, rozhodně ne tak jako západní Kashima, kterou se ani po mnoha měsících nepodařilo dostat do obyvatelného stavu.

Příliš jsem se kolem nerozhlížel. Hodně dřeva, orientálních motivů a dekorací. Sbírka historických zbraní naznačovala jeho zálibu v předválečné historii a starých tradicích.

„Ten arogantní, namyšlený parchant měl víc štěstí než rozumu," zasyčel jsem nenávistně na Imarovu adresu vybavujíce si jeho vítězoslavný obličej, když se mu podařilo zastavit ten útok a překazit tím naše do detailů vyvedené plány.

Od té chvíle uběhlo již několik měsíců, ale jeho samolibý výraz jsem si stále dokázal vybavit s bolestivou přesností.

„Možná měl štěstí," promluvil konečně Satoshi, „ale rozhodně není hloupý ani neschopný, jak o něm neustále tvrdíte. Je až naivně čestný, jedná intuitivně, řídí se srdcem. A co je zvláštní, Shira ho poslouchá."

„Neplatím vás, abyste mi Imaru vychvaloval."

„Poznej svého nepřítele," odvětil nevzrušeně, zatímco se natahoval k dřevěnému stolku, aby si nalil z keramické konvice do malého šálku zelený čaj. „Staré moudro, které pořád platí, kapitáne Marate. Potřebujeme znát jeho silné i slabé stránky. Jenom tak ho můžeme porazit."

„Porazit? Nedokážeme ho porazit. Chtěl jsem ho vidět zdiskreditovaného, zostuzeného a na dně. A co se stalo místo toho? Rada ho podporuje, vojáci stojí za ním."

Navíc sám Imara se ze svých chyb poučil. Od té doby se nestalo, aby na jednání Rady chyběl, a pokud přece, zastoupila ho Saarová. To samé na velitelství. Byl opatrný, nenechal nic náhodě, dával si pozor. Za celé dlouhé měsíce jsem nepřišel na způsob, jak na něj.

Historky o tom, že se sám neohroženě postavil mezi dvě armády a zabránil krveprolití, se během pár dní roznesly jako požár. Jeho skutky se s každým převyprávěním zveličily a než se stihl vrátit do Kashimy, byl z něj téměř polobůh.

Od té doby ho vojáci zbožňovali, nováčci k němu vzhlíželi. Nevadilo jim dokonce ani to, že ho teď všude doprovázel ten jeho vrahoun. Imara si totiž u Rady vydupal, aby jeho miláček pracoval s ním, a nikdo se mu neodvážil odporovat.

Takže se ten císařský hrdlořez stal oficiálně vojenský poradce generála odboje.

No, není to nádhera. Imarův bodyguard, jeho pravá ruka a jeho milenec.

S tím posledním se však příliš nechlubili, alespoň ne na veřejnosti. Proto zůstalo na mě, abych dál roznášel všechny nechutné detaily o jejich vztahu. Bohužel pouze málokomu to skutečně vadilo. Někteří tomu nevěřili nebo věřit nechtěli, jiným to bylo jedno.