Před bitvou

Zúčtování 4/15

--Mika--

Ten zápach přicházející z vypálené vesnice se nedal vydržet. Rukávem jsem si zakrýval ústa a nos, abych se před ním alespoň trochu uchránil. Nicméně pohled na tu spoušť nebyl o nic méně strašlivý.

„Účel světí prostředky," odvětil mi lakonicky Satoshi, když jsem se ho zeptal, zda je tohle všechno opravdu nutné. „Musíme bojovat ohněm proti ohni."

K tomu přihodil ještě další moudra, kterými se snažil ospravedlnit, že spojit své síly s bandou krvežíznivých nájezdníků je pro náš plán to nejlepší.

Jestli v jeho plánu skutečně figurovalo vyplenění celé osady a povraždění všech, kteří nestihli utéct, nebo se naši spojenci pouze nechali poněkud unést, to už nevysvětlil.

Na druhou stranu bych rád viděl, jak by tuhle tlupu barbarských násilníků Imara ukecával, aby složili zbraně a přátelili se s ním.

Tihle žoldáci, kteří by za kus žvance zamordovali vlastní matku, často připlouvali přes moře ze západu a rabovali menší ostrůvky při pobřeží. Na Severní ostrov si však již mnoho let netroufli.

Císařský agent je penězi a lstí přesvědčil, aby se přece jen odvážili. Zprávy od zvědů z Imarova tábora jim v útoku dosti napomohly. Věděli proto, že mnoho klanových vůdců odjelo na jednání s generálem a vesnice tak zůstanou nechráněné. A protože nám štěstí přálo, zjistili jsme ještě další zajímavou informaci.

Raskov, vůdce žoldáků, vypadal, že podobných rabování zažil za svůj život nespočet, o čemž svědčila také jeho zjizvená tvář a způsoby někoho, kdo rozumí pouze násilí. Měl vyholenou hlavu a na ní nechutné tetování zobrazující rozťatou lebku s očima lezoucíma z důlků.

„Tady," podal Satoshimu černé pouzdro s mečem. „Ale cena za toho chlapa se právě ztrojnásobila."

„Cože?" vyjel jsem na něj, ale rychle umlkl, když na mě vycenil svoje zkažené zuby a nepřátelsky se zašklebil.

„Takhle naše dohoda nezněla," namítl nevzrušeně Satoshi, který se zalíbením přejel po hladkém lakovaném dřevě pouzdra.

„Zabil jedenáct mých mužů a sedm jich zranil."

„To je váš problém," odvětil holohlavý agent. „Varoval jsem vás, že je nebezpečný."

„A navíc nám kvůli němu utekl ten Kanův fakan. Za náčelníkova syna jsme mohli dostat tučné výkupné," vypočítával Raskov na prstech všechny škody. „Trojnásobek nebo nic."

„Nechte si ho, zabijte ho, je nám to jedno," ozval jsem se. Nenechám se od toho tupého primitiva vydírat.

Čekal jsem, že na mě vystartuje, bude vyhrožovat, že mě podřeže a podobné chuťovky, ale on se jen zazubil a prohodil: „Možná za něj zaplatí někdo jiný."

Zaskřípal jsem zuby a mlčel. Asi nebyl úplný pitomec a alespoň dvě mozkové buňky se v té jeho potetované palici nacházely. Imara by za svého miláčka jistě vysolil cokoli. To jsem ale nehodlal dopustit. Ne teď, když se nám toho zabijáka konečně podařilo chytit.

„Zaplatíme vám," předběhl mě Satoshi. „Ale chci ho nejprve vidět."

„Pojďte za mnou," prohodil a v doprovodu několika svých nohsledů nás vedl směrem k dohořívající vesnici, ze které nadále šlehaly jasně oranžové plameny a ozařovaly temné noční nebe.

Snažil jsem si nevšímat zmasakrovaných obyvatel osady a potlačil nutkání znovu si zakrýt nos před stále silnějším zápachem spáleniny, krve a smrti. Přestože také císař byl známý tím, jak brutálně zacházel se svými nepřáteli, takovou spoušť jsem ani během války neviděl.