Iluze života

14.Kapitola

Soužití boha lsti a miliardáře přetrvávalo již pár dní a leč byl Anthony zprvu z toho dost otrávený, musel s ohledem na ty dny sám usoudit, že to taková obtíž zase nebyla. Vlastně byl bůh opravdu tichý společník, o kterém téměř nevěděl, jediný prokazatelný důkaz jeho přítomnosti ve věži bylo to, že Tonymu mizely v rozsáhlé knihovně knihy všech možných titulů, od světových bestsellerů po vědecké publikace. Kdykoliv se optal Jarvise na pohyb svého hosta, dozvěděl se to samé. Je ve svém pokoji a čte. Nejspíš to tak bylo správně, přesto ho to značně znepokojovalo. Proč tu zůstával, mluvil o hrozbě a přitom se tvářil nezůčastněně, tušil, že za tím ještě něco je, ale nedokázal přijít na žádný opravdový důvod. Překvapilo ho, jak rychle se i v neznámém světě stal bůh zcela soběstačným, dokázal si za pomoci Jarvise obstarat jídlo nebo si za jeho technické asistence připravit čaj. Nebyl zrovna marnivým bohem – princem, když si Anthony později vyžádal od Jarvise seznam položek, jež si bůh objednal, zjistil že je převážně živen na ovoci, vodě a čaji. Tony si hořce připustil, že by nebylo od věci se tím trochu inspirovat, poněvadž on sám byl poslední dny stravován zejména fast foodem, alkoholem a kávou, většinu dní trávil v dílně a chodíval spát až pozdě nad ránem.

Naproti tomu každodenní telefonáty s Furym se stávaly nesnesitelnými. Nebyla to starost, jestli Stark nemá se svým "hostem" obtíže, největší starostí velitele speciálních jednotek byla opět narůstající energie Tesseractu. Banner už na základně téměř bydlel, přesto nedokázali najít jediný způsob, jak tomu zamezit. S porovnáním s posledními grafy jim zbývalo jen pár týdnů, než energie naroste do stejné úrovně, jakou krychle měla, než se u nich objevil jejich host.

„Jarvisi, kde je náš princ nyní?" Bylo už opravdu pozdě v noci, Tony opět trávil většinu dne v dílně, nevnímaje ubíhající čas a dnešní telefonát s Furym ho obzvláště vyčerpal. Navíc po něm žádal, aby se na druhý den zastavil na základně, čímž podpořil miliardářovu už tak mizernou náladu.

„Je v obývacím pokoji a čte, pane." Anthonyho ta odpověď opravdu překvapila, bylo to snad poprvé co Loki trávil čas s knihou jinde než v jeho přiděleném pokoji. Tony se zvedl od stolu, protáhl své unavené tělo a vydal se o dvě patra výš, kde se měl nacházet bůh.

Naskytl se mu skutečně působivý pohled na siluetu boha, sedícího u oken na zemi. Zády byl opřený o jeden z nosných sloupů, na kolenou položenou rozevřenou knihu. Jeho tvář ozařovalo světlo z jakési zářící koule, která se vznášela nad jeho ramenem a dodávala dostatek světla ke čtení, ale ne tolika, aby rušila intimitu, kterou poskytoval potemnělý prostor. Jeho pohled ovšem nepatřil knize, tvář měl nakloněnu k oknům, po kterých stékalo několik chladných kapek deště, v dálce se obloha místy rozzářila pod výbojem jasného blesku, jehož záře se odrážela v jeho očích.

„Chybí ti?" ozval se do ticha a udělal několik kroků blíže k nehybné postavě. Věděl, že se ho musel leknout, přesto to na sobě absolutně nedal znát. Tony došel na několik kroků k jeho osobě a podřepl si. Sledoval jeho tvář, která již na sobě nenesla žádné následky předešlých zranění, dlouhé lesklé vlasy kontrastovaly se světlostí jeho pleti. Měl ostré rysy tváře, výrazné lícní kosti, přesto mu to neubíralo na jisté dávce jemnosti.
„Jen málo osob se ke mně dokáže takhle přikrást." Zvlnil své rty do nepatrného úsměvu bůh a konečně věnoval druhému muži svůj pohled.

„To mi lichotí" Tonyho ztuhlému tělu poloha v dřepu nebyla příliš pohodlná a tak napodobil Ásgardského prince, sedl si naproti němu a opřel se zády o druhý ze sloupů „musíme si promluvit."

Loki jen přikývnul, knihu zaklapl a položil ji na zem vedle sebe „Tesseract začal vyzařovat větší množství energie, vaše obavy z toho že mohu říkat pravdu rostou a ke kontaktování Thora jste asi tak daleko jako k vysvětlení temné hmoty."

„Nepochybuji o tvé inteligenci. Ale ty bys měl přestat pochybovat o té naší. Nebo alespoň té mé. Důvod proč tu zůstáváš je takový, že víš, že dříve nebo později nám nezbude jiného řešení než žádat tvou pomoc a k Tesseractu tě dobrovolně přivést. Což je to, co celý čas chceš a proč tu tak ochotně zůstáváš a mezitím nabíráš síly po svých zraněních. Jistě pro boha lži a chaosu bude taktizování vcelku přirozené. Vlastně tahle taktika může zajít klidně ještě dál, vůbec nemusíš být tím kým tvrdíš, že jsi. Můžeš stát na straně Thanose a tohle je vcelku snadný způsob, jak Tesseract dostat až k němu. Takže ať je to jakkoliv, nepočítej, že tě doprovodím až k té krychli. Řešení jsou taková že buď říkáš pravdu, tedy je to hrozba i pro tebe, protože jsi mu zdrhnul a pomůžeš nám, nebo lžeš a v tom případě budu bojovat raději s Titánem bez kamene než s ním. A pak tě zabiju taky." Anthony Stark sledoval s vážným výrazem tvář druhého muže. Nastalo ticho, které přerušoval jen zvuk narůstající bouře, která se blížila k metropoli.

Loki věnoval pohled svých očí opět dálce města. Nakonec přeci jen musel uznat tomuto smrtelníkovi jistou dávku inteligence, jen zřídka někdo překazil jeho plány svým odhalením. Nakonec se zmohl jen na to, aby přikývnul a tím sám sobě přiznal svou prohru „Kámen prostoru je... nezničitelný, pokud nejde o stejnou energii, ale Tesseract jako takový je... jen schránka, která umožňuje jeho využívání bez potřebných schopností. Užití kamenů nekonečna vyžaduje velké množství energie, proto se většina kamenů nachází v různých magických artefaktech. Kámen prostoru jako Tesseract, Kámen času v Oku Agamottovu, Kámen moci v Orbu... Abyste zamezili možnosti otevření červí díry – brány, museli byste dokázat zničit tu schránku. Ale i to vyžaduje více energie než, jaká je na Midgardu dostupná."

„Jak velká energie to musí být?" zeptal se se zaujetím a vyžádal si tím bohův pohled.

Loki jen mírně pokrčil rameny „Netuším. Můj předpoklad je takový že Mjolnir by mohl být řešením, ale k tomu potřebujete Thora."

Anthony si jen hluboce povzdechl. Nebyli k řešení o nic blíže než předtím, tedy jediná světlá stránka tohoto rozhovoru byla, že měl zase o drobný důvod víc k tomu, aby bohu lži důvěřoval. Jaký paradox. Zvedl se ztěžka zpátky na nohy. „Neodpověděl jsi na otázku..."

Loki zůstával jen mlčky sedět, než přijal nabízenou dlaň a nechal smrtelníka, aby mu pomohl se také zvednout „Vlastně ani nevím, většinu času jsme neměli nejlepší vztah, občas byl vyloženě nesnesitelný..."

„To každý sourozenec. Jo, a ještě k té zářící kouli, jedno z pravidel mělo být, že si nepřeji abys tu používal magii ale... to je už asi stejně jedno..." mávnul rukou, zatímco přešel k barovému pultu, aby si nalil do sklenky pití.

„Důvody vašich obav z magie jsou takové že jí nerozumíte. Každý se nejvíce obává toho, co nezná." Přešel svým ladným kočičím krokem až do blízkosti smrtelníka, aby přijal nabízenou sklenku. Tony si až nyní všiml, že je bůh bosý. Ani tak mu to neubíralo na vznešenosti a eleganci s kterou procházel místností. Měl na sobě jen černé kalhoty a tmavě zelenou tuniku, která odhalovala dlouhý štíhlý krk, na kterém se proplétalo několik pramenů havraních vlasů.

„Pravděpodobně. Jsem spíš realista... matematik, fyzik..." upil ze své skleničky dost na to, aby musel odvrátit svůj pohled k lahvi a dolil si.

„Pak bys měl magii chápat více než jiní smrtelníci." Loki upil ze své sklenky o mnoho střídměji, stále mu to nechutnalo.

„Hm?"

„Magie je v základu velice podobná s vaší definicí kvantové fyziky."

Tony se neubránil úsměvu „Zajímavé vysvětlení, budu si to pamatovat."