Iluze života

11.Kapitola

Najednou měli Fury a Stark zcela jiné starosti než nestabilní Tesseract, který se mimochodem opět choval zcela běžně a vyzařoval obvyklou míru záření. A co se té starosti týkalo, byla primárně jen Furyho, Anthony na základně Shieldu zůstával jen z čisté zvědavosti.

Jejich nezvaný host upadl do bezvědomí, poté co se po výboji krychle zjevil uprostřed přísně tajné základny. Po bližším zkoumání, bylo k podivu, že není mrtev. Na jeho těle se nacházelo nesčetné množství ran a dalších druhů více či méně vážných zranění. Většinu jeho pokožky pokrývaly rány, odřeniny a jeho vlastní zaschlá krev.

Tony se přesunul do jednoho z dostupných pokojů, hned poté co se Neznámého ujal zdravotnický personál spolu s agenty, protože ještě stále nebylo jisté, zda je i přes četná zranění nemůže ona osoba napadnout. Všichni nějak podvědomě tušili, že se nejedná o běžného smrtelníka.

Dal si dlouhou sprchu a sedl si na kraj postele. Už nyní tu místnost nesnášel. Shield si opravdu se zařízením prostor nedělal mnoho starostí, holé zdi a nejzákladnější nábytek mu spíše připomínal vězení, jaká to změna oproti vyšším technologiím, které Shield využíval k výzkumu. Opřel si lokty o kolena a dlaněmi si podložil hlavu. Oříškově hnědé oči zavadily o hodiny budíku na stolku. Bylo něco po třetí ranní a on neměl na spánek ani pomyšlení. Znovu se mu vracely myšlenky na události v New Yorku. Po skleničce alkoholu a další hodině zírání do zdi se zvedl a nechal za sebou potemnělou deprimující místnost. Trvalo jen chvíli, než si přivykl na ostré světlo chodeb, jež ho doprovázelo na cestě rozsáhlým komplexem. Jeho kroky ho dovedly až k přísně střeženým dveřím několika agenty. Neměl chuť se s nimi dohadovat a agenti to pravděpodobně z jeho pohledu vycítili a ustoupili mu z cesty. Nebo jednoduše Fury nedal zákaz ho tam pouštět.

Bílá místnost plna stejného oslňujícího světla, zápach dezinfekce Tonymu hýbal s žaludkem. Celým pokojem se rozléhaly zvuky různých zdravotnických přístrojů, s mnoha ukazateli a dráty, které všechny do jednoho vedly k jedinému lůžku, na němž ležela bledá postava muže. Anthony udělal ještě několik kroků blíž. Shlédl jeho nehybnou tvář, černé vlasy. Musel být opravdu mladý, nebo tak jen vypadal. Od okamžiku kdy jej viděl poprvé ho dělilo teprve pár hodin, přesto se muž před ním zdál na tom být o mnoho lépe. Očima sklouzl na kožené řemeny, které jej měli v případě, že se probere, udržet na místě. Tolik se na scenérii před svýma očima soustředil, že nepostřehl, že vešla další osoba.

„Ahoj Tony" přerušil pohled jeho očí a tok myšlenek známý hlas.

„Bruci... co tu..." Anthony přešel blíže ke svému příteli a Neznámého na okamžik pustil z hlavy.

„Fury... prakticky mě sem nechal ihned eskortovat. Jsem tu už dvě hodiny, ale myslel jsem, že už budeš spát." Doktor mu věnoval upřímný úsměv. Anthony Stark byl kvalifikovaný ke spoustě věcem, ale doktor nebyl a pokud Fury chtěl zjistit co nejvíc, byl Bruce Banner tím nejkvalifikovanějším.

„Zjistil jsi něco?" zeptal se se zájmem miliardář.

Bruce si sundal brýle a promnul oči. „Nic moc Tony. Přístroje se zbláznili. Má nějaký zvláštní druh regenerace, ty zranění... zacelují se nepřirozeně rychle. Dal jsem mu sedativa, ale těžko říct, jestli to bude mít vůbec nějaký účinek."

Stark jen přikývnul „Vypadáš unaveně, jdi si odpočinout. Zůstanu tu."

„Nejsi doktor Tony."

„Jo, pravda" přitakal génius „Ale tam kde nezmůžeš nic ani ty, zvládnu to samé. A taky... u toho zvládnu nezezelenat." Věnoval mu úšklebek spojený s úsměvem.