Iluze života

3.Kapitola

Jedna z mnoha velkolepých oslav burácela Ásgardským palácem. Další z mnoha slavných výprav Odinova syna skončila vítězstvím. Samozřejmě, nikdy na žádné z těch výprav nebyl Thor sám, jeho společnost čítala několik desítek cvičených vojáků, jeho přátel bojovníků a v neposlední řadě bratra, který mu vždy hlídal záda. Přesto ten oslavovaný byl Thor. Jako by on jediný vnikl na území Svartheimu a mávnutím kouzelného Mjolniru zastavil boje, které území říše zužovalo několik týdnů.

„Na nepřemožitelného Thora!"

„Na našeho vůdce!"

„Na budoucího krále!"

... předháněli se jeden po druhém v tom, jak mu co nejvíc polichotit a zvednout už tak přehnané ego. Víno teklo proudem a stoly se prohýbaly pod množstvím jídla. Sálem zněla hudba, množství skrovně oděných dívek se věšelo okolo krků bojovníků a všechny do jedné se snažily dostat k tomu jedinému.

Loki v tichosti a své vlastní mrzutosti seděl u stolu, točil s prázdným pohárem mezi prsty a poslouchal prázdné výkřiky bojovníků, falešné tóny v opilosti pějících vojáků a zvuky tříštěného skla, jak pomalu vinný mok nahrazoval většinový podíl krve v tělech slavící společnosti.

„Zdá se, že se zrovna nebavíš" vytrhl ho z myšlenek Fandral, jež si přisedl vedle něho. Loki si dal čas na to, než odpoví, až si jeho společník myslel, že ho princ prostě ignoruje.

„To to celé nikdo z vás nevidí anebo to jen přehlížíte?" zeptal se s naprostou vážností a zadíval se Fandralovi do očí. Zeleň v Lokiho očích byla neobvykle klidná, nebylo v ní ani stopy po bujarých oslavách, snad skutečně celý ten večer trávil ve společnosti svých myšlenek, bez jediného loku alkoholu.

„Nejsem si jist na co narážíš" Fandral ten pohled nevydržel, uhnul pohledem a očima spočinul na svém vlastním poháru. Lhal a Loki to věděl. Přesně věděl, o čem mluví.

„Opravdu chcete, aby na Ásgardský trůn usedl neotesanec jako on? Sebestředný, sobecký a nedospělý, myslící jen na sebe a své úspěchy?"

„Myslíš, že bys byl lepší král?"

„Než Thor? Ano. Každý by byl lep..."

„Bratře!" váha statného těla přistála na Lokiho ramenou „pojď, napij se se mnou, je čas slavit!"

„Nemám důvod slavit!" I přes všechen halas, který se nesl sálem, jeho slova prošla myslí každého jako ostrý nůž. Vstal prudčeji než zamýšlel, čímž ze sebe setřásl váhu Thorova alkoholem nasáklého těla, kdy starší z bratrů takto prudký pohyb neočekával, rovnováha vzala dávno za své a on se převážil vzad. Nyní ležel v křečích smíchu na zemi, prázdný pohár, jehož obsah na sebe při pádu vylil se odkutálel pod masivní stůl. Až na hýkavý smích boha blesku, zavládlo celým sálem ticho.

Loki při tom pohledu na něho jen bolestně přivřel oči. „A tohle je Váš budoucí král." Roztáhl ruce v gestu poukázání na Thora ležícího na zemi. Lehce si prsty uhladil svou tuniku podél boků a vybral se k odchodu.

„Co si to dovoluješ!?" Nebyl to nikdo jiný než Volstagg a jeho burácivý hlas, co prořízlo ticho a Lokiho zastavilo v pohybu. Ten k němu jen otočil bez zájmu pohled, aby si vyslechl, co dalšího má Thorův přítel na srdci. Volstagga ne vždy bylo radno provokovat. Byl neuvěřitelně silný a mnohem starší a tím i zkušenější než Loki s Thorem dohromady. Však to byl právě Volstagg kdo bojoval ještě po boku Odinovi.

„Jak se opovažuješ takhle mluvit!? Thor bude král! I tvůj Král a ty s tím nic neuděláš!" promlouval s takovou hrdostí, jako by se měl stát králem téměř on sám. Přesto, že se mu pod vahou alkoholu motala písmenka do sebe, na síle hlasu mu to neubíralo. Starší z bratrů se mezitím zvládl za pomoci Hoguna vrátit zpět do vzpřímené polohy.

„Uvidíme" řekl s mírným úšklebkem na rtech Loki, chystajíc se tohle divadlo již ukončit svým odchodem. Rozhodl se ignorovat smích Volstagga v jeho zádech.

„Jiný následník Odinovi krve už tu není!"

Hodiny odbíjeli půlnoc, rychlost úderů Lokiho srdce je o mnoho předbíhala.

***

Události oné noci jako by zůstali v zapomnění. Nikdo o tom nemluvil. Nikdo se neodvážil se o tom slůvkem zmínit. Thor si z posledních hodin oslav nic nepamatoval a nenašel nikoho kdo by byl ochoten vysvětlit odtažité chování jeho bratra, ani důvod proč se Volstagg Lokimu úzkostlivě vyhýbal. Ovšem s blížící se korunovací to celé Thor vypustil z hlavy, což se nedalo říct o jeho bratrovi. Ostrá slova Volstagga mu v nekonečných kruzích probíhala myslí. Svět v jeho prstech se rozpadal na prach, všechny jistoty vzaly za své. Nejistota a nenávist uzavírala jeho nitro v dusivém tlaku.

Zbývalo jen pár mizerných dní do korunovace. Ručička hodin na věži se posunula a odstartovala tím počátek nového dne. Celý Ásgard se halil do pláště tmy a ukrýval před zraky všech, zbloudilé duše, kterým se nedostávalo klidného spánku. Jedním z nich byl i Ásgardský princ, vlastně, hned dva princové...

Loki seděl ve svém křesle, bosé nohy měl složené pod sebou a užíval ticha, které hluboká noc poskytovala, ke čtení. Kapky deště dopadající na parapet přinášely výjimečný klid jeho mysli. Promnul si krk, který se z dlouhého času pokrčeného sezení v křesle začínal ozývat ostrou bolestí. Bylo na čase změnit polohu. Odložil knihu na stolek a protáhl své nohy i záda, když se pokojem ozvalo tiché zaklepání.

Pohyb kdy se zvedl ze svého křesla a tiše přešel ke dveřím, svou ladností a tichostí připomínal kočku. Otevřel jen na malou škvírku, aby zjistit kdo v tuhle hodinu otravuje jeho klid.

„Thore?"

„Loki" vyšší blonďatý muž se pokusil o úsměv, rozhodně nepřišel proto aby se nechal bratrem jako vždy vyštvat, proto bez zaváhání zatlačil do dveří, aby mohl projít a zavřel za sebou. „Musíme si promluvit."