Iluze života

6.Kapitola

Laufeyův syn... Mrazivý obři jsou krutí... Nikoho nemáš ... Oba jste byli zrozeni k vládnutí... Jsi jen zrůda... Jsi můj syn... Jsme bratři, vždy jsme byli... Nic se tím nezmění, věř mi...Všechny ty obry pochytám a zabiji je, stejně jako ty, otče...

S trhnutím se probral, lapajíc po dechu, dezorientovaný v čase. Sedl si na své posteli. Pohled z okna mu prozrazoval, že byla hluboká noc. Složil svou hlavu do dlaní. Kolik už jen dní znal pravdu o svém původu, kolik dní odmítal návštěvy ve svém pokoji. Thora... Friggu... nebyl jeho bratrem a nebyla jeho matka. Své komnaty uzamkl kouzly, proto ani Thorovo vyhrožování a následné pokusy se k němu dostat třebas silou nevyšli. Byl sám, tak to mělo být. Měl zemřít jako děcko. Opuštěné a nechtěné. Byl jen nástroj. Pro Odina i Laufeye. Opuštěná zaprášená kniha, která nikoho nezajímala a přišla vhod jen občas.

Rukama objal svá kolena a sledoval oblohu za okny. Už několik dní pršelo, občas se přihnala větší bouřka, ty dny sledoval blesky, jak rozsvěcují oblohu. Znal jejich skutečný původ, stejně tak jako nyní znal ten svůj. Byl jen stvůra. Spustil svá chodidla přes okraj postele, cítil se slabý, vyčerpaný. Přešel pokojem aby si nalil do šálku čaj, byl příliš horký. Nechal jej ležet na stolku a došel ke dveřím terasy. Dnes jen déšť, žádná bouře na obzoru. Otevřel obě křídla dveří, aby vpustil do pokoje čerstvý noční vzduch a udělal několik kroků vpřed. Nechal vítr cuchat jeho vlasy, nechal déšť dopadat na jeho tvář. Hluboce se nadechl. Bosý našlapoval chladnými kapkami, jen skrovně oděný. Ale zima mu nebyla. Proč asi... Krůpěje deště na jeho tvářích se začaly mísit s hořkostí slaných slz.

„Věděl jsem, že jednoho dne vyjdeš alespoň sem..."

Loki si povzdechl, ani se za tím hlasem nepodíval „Jak dlouho už tu jsi?"

„Každý den, několik hodin" přiznal popravdě Thor. Loki dokázal zabezpečit, aby se nikdo nedostal do jeho pokoje, ale otevřený prostor terasy ovládnout nemohl. Mohl tušit, že Thor se tak snadno nevzdává. Slyšel jeho neopatrné těžké kroky, jak se přibližují, zastavil se kus od něho, aby mu ponechal přeci jen část jeho soukromí.

„Jsem ledový obr."

„Jsi můj bratr."

Poprvé mu Loki věnoval pohled. Thora až vyděsilo jak zlomený, skelný a zničený ve skutečnosti byl. „Přestaň s tím Thore, NEJSI můj bratr."

„Pak mě nechej být alespoň tvým přítelem Loki!" Udělal několik naléhavých kroků až k němu. „Neměl jsem o tom tušení, ale nemění to nic na tom, co bylo! Bylo to skutečné! Mám tě rád!" Lehce se prsty dotkl jeho paže jako by se bál, aby se před ním nerozpadl v prach. „Prosím."

Loki učinil několik dalších kroků vpřed k zábradlí a opřel se o něho lokty. „Prý jsem bohem lží a iluzí, chaosu... no... mám dojem, že v mém případě to nebude titul jako spíš životní úděl." Hořce se pousmál.

„Ke mně jsi byl vždy upřímný, tak jako já k tobě..." Thor zaujal stejnou pozici jen o kousek dál a své modré oči vpíjel do jeho tváře. Loki jen přikývnul. Byla to pravda. Vždy vmetl Thorovi pravdu do tváře. A stejně tak teď věděl, že Thor byl jediný, kdo k němu byl skutečně upřímný.

„Mluvil jsem s Otcem..." začal velice opatrně a rozvážně Thor. Už to se bohu Lsti nelíbilo, protože on nebyl z těch, kteří by přemýšleli nad tím, co říkají. „Am... korunovace nebude, ne teď..."

Loki mu věnoval úšklebek. „Jsi blázen Odinsone, není co odkládat, jsi jediný následník."

„Možná, ale vzal jsem si k srdci slova jedné o něco moudřejší osoby, že se k tomu zrovna nehodím a rozhodl jsem se, že je asi na čase to změnit."

„O něco moudřejší? Urážíš mě, víš to, že jo?" Thor se musel pousmát. Poprvé z tváře jeho někdejšího bratra zmizel ten temný stín a viděl před sebou tu osobu vedle které vyrůstal.

Thor chvíli jen mlčky sledoval potemnělé město, než se rozhodl pokračovat. „Rozhodl jsem se, že by bylo asi moudré před tím, než na něco takového dojde... se vydat na výpravu, bez vojska a svých přátel. Bez bojů... a taky by ti asi prospělo na čas opustit Ásg..."

„Ehm..." přerušil ho v dalším pokračování Loki „Chtěl jsi říct, že Frigga ti tohle celé vnukla a poslala tě za mnou."

Hromovládce si jen povzdechl „Nadevše tě miluje Loki. Nemusíš věřit nikomu ale ona..."

„Ona mi lhala stejně jako Odin."

„Pojď se mnou, jen se mnou. Vanaheim, Niflheim, Midgard. Kam jen chceme." Loki zastavil další Thorova slova zdvižením ruky. Byl unavený. Promoklé vlasy se mu lepily k tváři. Narovnal se a vybral se zpět do svého pokoje.

Thor se nejistě vydal za ním. S potěšením zjistil, že dokáže projít do jeho komnat, tedy na něho už Lokiho kouzlo neplatilo. Tmavovlasý bůh mezitím někde sebral ručník, aby alespoň trochu osušil své vlasy i sebe, mohl se pokusit tak učinit magií, ale po posledních událostech byla tak nestabilní, že by se pravděpodobně mohl podpálit, naproti tomu staršího z princů očividně netrápilo, že z jeho ošacení i vlasů odkapává voda, usadil se na kraji postele kterouž tím zmáčel. Vysloužil si tím opravdu zlý pohled. Nastalo mezi nimi absurdní ticho.

Loki přecházel pomalu pokojem v pravidelných kruzích, jako by nad něčím horlivě přemýšlel. Thor seděl mlčky na svém zmáčeném místě na posteli a sledoval ho. Jeho kroky, bosá chodidla, jak tiše našlapují po podlaze, mokré vlasy, které měl mladý princ už téměř po lopatky a mokré oblečení jež se mu lepilo k tělu. Hlavou mu proběhla dávná vzpomínka.

„Jednou, je to už pár let, jsem se styděl za to, že ti říkám bratře" promluvil znenadání do ticha Thor. Loki se zastavil ve svých krocích a věnoval mu pohled. Hromovládce se nad podivnou vzpomínkou zasmál a snad ani na okamžik nezauvažoval o tom, že by mohlo být nevhodné mu to říkat. „Zdálo se mi o tobě" už jak to vyslovil se jeho tváře zbarvili do ruda. U Thora dost neobvyklý jev. „Bylo to takové zvláštní období, plné...dosti živých snů."

„Thore, nejsem si jist, jestli potřebuji poslouchat, že jsem byl aktérem v tvých ... nevím, jak to nazvat."

„Ne to... bylo to jen jednou, opravdu, a i já z toho pak měl opravdu divné pocity. Jen, jsem asi chtěl abys to věděl. Když už tedy tvrdíš, že nejsme bratři." Věnoval mu blonďák úšklebek.

„Nejsme bratři" odvětil ostře Loki.

„Pak by ti to nemělo vadit" pokrčil rameny Hromovládce a sebral ze stolku zdobenou místu s hroznovým vínem a po jednom je začal ujídat.

„Je mi to jedno." Pronesl s ledovým klidem. Thor si nikdy nebyl u Lokiho jist kdy to co říká, je skutečně pravda anebo jen maska. Nebyl bohem lsti jen tak zbůhdarma.

„Dokaž to"

„Co prosím?!"