Iluze života

2.Kapitola

O pár hodin později měl Lokiho tep zase normální frekvenci, dokonce dokázal vypustit z hlavy tu bandu tupců v čele s jeho bratrem včetně kvákající žáby. Žádný Odin se u dveří jeho pokoje neobjevil, což znamenalo, že si to naštěstí nechali pro sebe. S klidným svědomím si tedy napustil horkou lázeň, do které se na delší čas plánoval naložit. Což mu značně narušila ostrá bolet zad, poté co je ponořil do teplé vody.

K čertu s celým Thorem!

Po nakonec opravdu krátké koupeli se zabalil do ručníku a odebral zpátky do pokoje. Tam ho čekala menší zástava srdce, protože výše zmíněný seděl na jeho posteli.

„Co tu sakra děláš?!" Loki nevěřil vlastním očím. Thor se ho trochu lekl a trhnul s sebou.

„Loki" začal vážněji, než u něho bylo zvykem „je to už několik hodin a Hogun se pořád neproměnil zpátky"

„A co já s tím? Zasloužil si to a absolutně ti to nedává právo vejít do mého pokoje bez mého vědomí!"

„No, já klepal, ale nikdo se neozval a já myslel, že jsi prostě naštvaný tak jsem... vešel."

Loki jen protočil očima a jal se najít čisté oblečení.

„Vážně potřebuji, aby se vrátil zpátky do své podoby, než to někdo zjistí Loki" vstal z jeho postele a udělal několik kroků k bratrovi.

„A zkoušel jsi ho políbit? Třeba se z něj stane princezna" pronesl ironicky mladší bůh a po nalezení toho co hledal, stáhl ručník na boky, aby se oblékl.

„Ty jsi zraněný?!" opravdu bylo komické, jak moc vyděšeně najednou Thor zněl, když se mu naskytl pohled na táhlou ránu na bratrových zádech. Musela být několik dní stará, protože už se sama pomalu léčila, přesto musela stále bolet a potřebovala by ošetřit.

„Vypadni" pronesl najednou mladší bůh znovu čelem k bratrovi a poukázal prstem ke dveřím pokoje.

„Ty jsi... naštvaný?"

A ten má být jednou králem. Pomyslel si v duchu Loki. „Co myslíš?"

„Je to jen pošťuchování Loki, víš že to nemyslím vážně. Je to jen sranda..." Thor se odvážil udělat několik uvážlivých kroků směrem k bratrovi. Zalitoval hned když viděl pohled jeho smaragdových očí.

„Nemyslíš to máš pravdu... sranda je to pro koho? Pro tebe? Pro tu tvou bandu opic?!" Zatínal prsty do své dlaně, aby už poněkolikáté toho dne ovládnul svou magii. Jak by vysvětloval, že je žába i z Thora netušil.

„Jsou to moji přátelé!"

„A já jsem tvůj bratr, nebo to už neplatí?!" otočil se k bratrovi zády, založil své ruce na hrudi a udělal několik kroků k oknu odkud sledoval, jak se Ásgardská krajina halí v tmu. Ten pohled ho uklidňoval. Zachvěl se pod dotekem horké dlaně na svém rameni. Slíbil si, že tentokrát mu to tak snadno neodpustí přeci. Jakou mocí nad ním Thor vládnul, že ať udělal cokoliv tak mu vše až příliš snadno odpustil, odpouštěli mu všichni, včetně Lokiho. 

„Loki..." Thor musel více zatlačit do bratrových ramen, aby jej donutil se otočit k němu čelem a pohled dvou rozohněných smaragdů se tak nechal o několik stupňů schladit modří barvy nebes „omlouvám se, mám tě rád" důvěrné gesto kdy jej zachytil prsty za zátylek a nechal se unášet hloubkou bratrových očí. Cítil, jak Lokiho ramena mírně poklesla a napětí celého těla ho pomalu opouštělo, až nyní si dovolil zrušit minimální vzdálenost mezi nimi a stáhnout drobnější tělo do obětí svých paží. „Mám tě rád" zašeptal znovu do vodopádu černých havraních vlasů.

„Máš ještě tu bylinnou mast ...?" přerušil po dlouhé době hrobové ticho starší z bratrů a jen mimochodem se rozhlédl pokojem „Ta rána chce ošetřit" dodal pohotově protože Loki se nepohnul z místa. Už se netázal po důvodu rány na jeho bedrech, podvědomě tušil že důvod i místo kde ke zranění došlo, zná. Muselo se tak stát během té cesty, kterou Odin nařídil. Volstagg úmyslně zvolil cestu lesy, kterou znali všichni vyjma Lokiho a tak nebylo k podivu, když se mladý princ při cestě skalní dutinou neudržel v sedle svého koně. Thor nyní hořce litoval, že tedy namísto starosti nebo pomoci bratrovi, se nechal strhnout burácivým smíchem svých přátel. Znal důvody Lokiho hněvu.

Bratr byl příliš hrdý na to, aby tehdy nebo i teď zranění komukoliv přiznal, sám si ránu na zádech vyléčit pomocí magie nedokázal a rána byla příliš hluboká, aby se samoléčbou, jež poskytovalo tělo boha, vyléčila v tak krátkém čase. Thor s díky přijal malou nádobku, která v sobě ukrývala mast. Zatímco ji otvíral a čichal k její vůni, sledoval bratra, jak se posadil na kraj postele. Ostrá vůně bylinek, máty peprmintu a čehosi sladkého vábila jeho smysly. Znal tu vůni. O mnoho jemněji, ale přesto stejně, často voněl sám Loki.

Postel se mírně zhoupla, jak na ni doklekl Thor, aby zaujal pozici za bratrovými zády a nabral trochu léčiv na své prsty. Už nějaký čas neměl možnost být mu takto blízko. Oba dospívali a měnili se. Loki nebyl jako nikdo koho kdy Thor poznal. Byl mnohem drobnější než jakýkoliv muž z Ásgardu, elegantnější než kdejaká žena, hrdější než ti nejsilnější bojovníci. Sledoval jeho černé vlasy dosahující pod ramena. Bledou pokožku. Loki byl prostě jiný, a proto se mnohdy potýkal s problémy, posměšky. Přesto měl hlavu vždy hrdě vztyčenou.

S největší jemností, jakou v sobě dokázal najít začal přejíždět po nahé kůži v okolí rány. Všiml si, jak s sebou bratrova ramena trhla při doteku, myslel, že je místo okolo rány stále bolestivé a citlivé, netušil, že opak je pravdou, a to co způsobilo mírné zachvění jeho těla, byl ten dotek samotný.

Loki cítil zvláštní pocit mrazení, které přeběhlo jeho nitrem, a přesto jako by jeho spánky zachvátila horečka. Nechápal své pocity. Rozhodl se je, tak jako mnoho jiných uschovat do svého nitra pod pevné hradby jeho hrdosti, jež s každým dalším dnem stavěl na svou obranu.

V následujících dnech Frigga s potěšením sledovala, jak se vztah mezi bratry, jejími syny znovu ustálil, přesto už nikdy neměl být stejný. Jeden z bratrů se uzavíral do sebe a stavěl své hradby. Oba je milovala a byla si vědoma, že tohle byla jen jedna z mnoha bouří, které museli sourozenci zvládnout.

Další taková bouře měla přijít jen o pár let později, bylo to krátce před nadcházející Thorovou korunovací...