Iluze života

18.Kapitola

Anthony udělal poslední potřebný krok. Nyní stojíc mezi nohama na stole sedícího boha Lsti, si užíval do té doby nepoznanou blízkost. Byli si tváří tvář, rovni, když bůh byl usazen na desce masivního nižšího stolu a ztrácel tak na své výškové převaze. Cítil prudké údery svého srdce do hrudní stěny, jak napětí v jeho těle rostlo. Dech se mu zadrhával v hrdle. Ještě stále měl čas na to vycouvat a vzít tyto neuvážené kroky zpět.

„Strach Starku?" Loki se předklonil svým tělem blíže k jeho, aby slova šeptána s trpkým úšklebkem v blízkosti jeho ucha, našla a zasáhla neomylně svůj cíl. Tony cítil horký dech na holé kůži svého krku, několik pramenů černých vlasů ho polechtalo na klíční kosti a spustilo tak lavinu vzrušení, která mu přiváděla závrať. Měl to být on kdo měl mít převahu, to on chtěl dostat boha na kolena a byl to on komu samotnému se nyní kolena podlamovala ve vlnách chladu a horka, jež se mu přelévaly jeho tělem při tom obyčejném gestu. Jako už mnohokrát se setkali pohledem očí, ve kterém dokázali zůstávat nekonečně dlouhý čas. Hledali odpovědi.

Loki mu věnoval další samolibý úsměv. Bavila jej ta hra, rozpoložení, ve kterém se smrtelník nacházel, napětí jeho vlastního těla, kterému po dlouhé absenci, člověk nebyl lhostejný.

Oba měli své ego, svůj vlastní pocit nadřazenosti a touhu ovládnout danou situaci. Anthony se v tomhle odmítal vzdát, nebýval tím poraženým. Probral se ze své euforické apatie a sevřel do prstů prameny havraních vlasů, aby ho donutil zaklonit hlavu, políbil ho, nebránil se. Dostal se jazykem do jeho úst, které započal hladově dobývat. Přijímal a dával vše, co mu onen okamžik poskytoval, plnými doušky. Místností se brzy nesly trhané nádechy, jak oběma pomalu docházel kyslík. Stále pevně svíral prsty jedné ruky v temném sametu vlasů, aby mu bůh ze záklonu neutekl, zatímco druhou se přesunul na jeho pas, boky a svou pouť zakončil na vnitřní straně jeho stehen. Cítil rozbouřené emoce proudící jeho tělem, dosahující vrcholu žádostivosti a chtíče. Bral si a pustošil jeho rty ve vášnivých polibcích, které mu byly opláceny. Neumožňoval mu nádechu a prsty započal svou cestu po jeho těle, čímž umožnil i bohu více pohybu. Ucítil jeho chladné dlouhé prsty na svém krku a zátylku, další proud ledového "potu" mu přeběhl po zádech a dostal jej do závratných výšin...

Prostor celé místnosti v okamžiku ozářil silný úder blesku. Budova se pod výbojem mírně otřásla a celá pohasla ve tmě. Loki zcela ustal ve svých pohybech a od smrtelníka se mírně odtáhl, těkajíc v absolutní tmě svýma očima. Nebyla slyšet žádná přicházející bouře. Ojedinělý blesk se snesl k zemi, aby zasáhl právě tuto věž svou silou.

„Promiň, budeme to muset nechat na jindy..."

Tělo boha, jež do nyní svíral v horkých dlaních, se před ním rozplynulo. To samé se ale nedalo povědět o jeho trvající erekci a vzrušení. Nepamatoval se, kdy naposledy by ho takto rozrušil jediný polibek. Zhluboka se nadechl a vydechl, aby alespoň částečně srovnal hladinu rozbouřených hormonů a vyhnal horkost ze svých tváří.

„Jarvisi?" Rozešel se z místnosti, zatímco zkoušel kolika škod výboj napáchal. Na okamžik se ozval jen šum, než elektronický přítel znovu naběhl.

„Madam?"

Stark si jen povzdechl. „Restartuj se."

...

Loki se mezitím přenesl do prostorného obývacího pokoje, odkud byl nejširší pohled na dálku města a ve kterém nyní vládla absolutní tma. Cítil své srdce, jak bije vysoko v jeho hrudi. Možná tomu skutečně jen přikládal příliš velký význam. Kdo ví, jak dlouho byli ve Starkově dílně a jestli se skutečně nad New Yorkem mezitím nevytvořila bouřková mračna. Doufal... jeho hrdlo svíral dusivý tlak a plíce stále zhluboka nabíraly životodárný kyslík do svých plic, po prožití těch několika intimních chvil. Místností se začaly ozývat zvuky znovu se zapínajících spotřebičů a elektroniky. Světlo párkrát zablikalo, než zcela naběhlo.

„Loki..."

Stál tam. Skutečně tam byl. Jeho srdce několikrát nepravidelně udeřilo a jeho tělo se najednou stalo těžkým jako z olova. Nebyl schopen jediného pohybu, jen své zelené oči upíral na vysokého boha, jehož blonďaté vlasy sahaly až po ramena a modř v jeho očích se přelévala jako klidné moře.

Stejně tak, trvalo příliš dlouhý čas i Thorovi, než mu došlo, že ho skutečně vidí. Živého, zdravého. Jako první přerušil tu vzdálenost několika kroků a pevně ho sevřel do objetí svých paží, vdechoval jeho vůni a ani se nesnažil zadržet emoce jež se draly na povrh a vpíjely se do černých vlasů jeho bratra. Přísahal by Norny, že i Lokiho oči se leskly pod přívalem emocí, avšak nedával nic z toho na sobě tolika znát. Vůbec se nezměnil.

Ani jeden z bohů si nyní nevšímal třetí osoby, která je ve vší tichosti sledovala zpovzdálí, opřena o jeden z nosných sloupů. Anthony cítil zvláštní klid a spokojení se s tím, že mladý Ásgardský bůh, mu přeci jen nelhal. Všechny tři vytrhl z apatie až robotický hlas Jarvise.

„Pane, zaznamenal jsem neobvyklý výboj energie." Tony, kterého si již oba bohové nyní všimli, jen uznale, s neskrývanou ironií, pokýval hlavou nad nenadálým výrokem jeho geniálního výtvoru. Bude muset udělat upgrade.

„Thore" pohynul hlavou na pozdrav příteli.

„Starku" věnoval mu Thor úsměv, ovšem se stále odmítal vzdát blízkosti a objetí bratra, kterému pomalu opět docházel v pevném sevření dech.

„Zkus ho ve svém něžném objetí nezabít, budeme ho ještě potřebovat." Tony přešel za bar, kde si v obvyklém gestu podal sklenici, aby ji naplnil zlatavým mokem. Pro tentokráte naplnil hned tři.

„Co se stalo? Jak to že jsi tu?... a Heimdall... on tě... neviděl. My mysleli že jsi..." chrlil bůh hromu jednu otázku za druhou.

„To je... opravdu na dlouho." Loki se konečně dokázal vysvobodil z objetí svého bratra, leč po dlouhých letech poprvé uznal, že mu skutečně chybělo. Společně přešli k rozsáhlému baru, kde Stark již upíjel ze své sklenky „jak jsi mě našel?" obemknul prsty svou skleničku.

„Já...netušil jsem ve skutečnosti, že jde o tebe. Od času kdy Chirauri napadli New York, jsme více ve střehu ohledně Midgardu. Zaznamenali jsme enormní nárust temné síly právě tady, ve Stark Tower, jen mi chvíli zabralo, než jsem přesvědčil otce... teda... Odina, než ..." Thor stále ze svého bratra nespouštěl zrak. Bylo to tak dlouho co jej viděl naposledy, co ho mohl sevřít v náruči a mluvit s ním.

„Slyšel jsem o tom útoku." Přitakal bůh Lsti.

„Událo se toho mnoho. Ásgard vede válku s Jotunmi. Také se znovu objevili temní elfové a do toho ty neustálé útoky. Devět říší ovládá chaos a strach." Napodobil svého bratra a upil hořké tekutiny, která ho pálila v hrdle.

„A matka?"

Thor byl příliš dlouho ticho. Nezvykle dlouho.

„Matka... ona je... Loki víš... bylo to..." Loki si až nyní uvědomil kolika stop času Thorova tvář na sobě nesla. Začal jej ovládat nepříjemný pocit.
„Co se je matkou?!" Nevydržel po další nekonečné chvíli ticha. Jeho vnitřnosti svíraly ty nejhorší pocity. Těžkly a jeho mysl zalévala mlha.

„Loki ona.... Je mrtvá."