Iluze života

15.Kapitola

Na druhý den se Stark dostavil na základnu Shieldu. Překvapila ho přítomnost Kapitána, Hawkeye a vdovy. Tedy jak se zdá Fury již začal mobilizovat velkou část Avenegerů kvůli možné nadcházející hrozbě. Přetlumočil jim vše, co se o Tesseractu a kamenech dozvěděl od boha přetrvávajícího ve Stark Tower, kde jej zanechal pod dohledem Jarvise. Nedokázal zcela zodpovědět jejich otázky týkající se jeho důvěry v cizince poté co navrhl i variantu předat krychli onomu bohu, aby ji mohl vrátit zpět na Ásgard a zároveň s tím kontaktoval Thora. On sám nechápal, kde se vzala jeho důvěra v muže, jenž se pyšnil titulem boha lží. Po útrpně dlouhé diskusi, nenalezených řešeních a drobných hádkách se dohodli alespoň na několika budoucích experimentech které by mohli vést ke zničení schránky uchovávající jeden z kamenů nekonečna.

Slunce se tyčilo vysoko na modré obloze, kterou plulo jen pomálu nadýchaných obláčků. Bylo dávno po poledni, když se miliardář vrátil do svého domova. Už od momentu, kdy vystoupil ze svého vozu, se mu zdálo, že něco není, jak má. Všechny pokusy o to přivolat výtah, byli marné a stejně tak pozdější snaha o rozhovor s Jarvisem, zatímco vybíhal desítky schodů. Asi ve druhém patře to vzdal a dopomohl si vyšších pater svým oblekem. „Jarvisi, co se stalo ve věži?" Celá budova byla ve tmě a nikdo a nic mu zde neodpovídalo, naštěstí vedlejší systémy, jež fungovaly mimo budovu zůstaly stabilní.

„Provádím analýzu událostí posledních hodin ve Stark Tower." Ozvalo se uvnitř obleku a naběhlo nespočet dat. „Jak se zdá, budovou prošel energetický výboj o vysokém náboji a vyřadil z provozu veškeré elektronické systémy pane. Stalo se tak asi hodinu po Vašem odjezdu." Tohle nebylo dobré znamení. Netrvalo dlouho a Anthony Stark se dostal do nejvyšších pater věže. Ihned se odebral do pokoje, jež byl přidělen bohu, ale nebylo po něm ani stopy. Stejně tak ani v dílně, dalších zakázaných prostorech a na první pohled ani v obývacím pokoji kde občas trávil své volné chvíle. S hlubokým povzdechem vyšel ze svého obleku a spočinul pohledem na hubené postavě jež poklidně spala na gauči. „Ty se mi snad zdáš?!" začal dostatečně nahlas, aby boha probral. Loki doposud spící, se zvedl do sedu a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Jeho oči byli unavené, pohyby dezorientované.

„Co se tu proboha stalo?!"

Loki se setkal s mírně naštvaným, zato i velice udiveným pohledem oříškově hnědých očí. Promítl si v hlavě události posledních hodin, než se dobral k vysvětlení rozhořčení osoby před sebou. „Pokusil jsem se pomocí magie nějak spojit s Ásgardem, Thorem...kýmkoliv." Začal tiše a bylo na něm znát větší množství vyčerpání. „Nějak se mi to vymklo z rukou. Omlouvám se."

Tony si jen povzdychl. Doufal, že říká pravdu, ale trochu tomu nasvědčoval i fakt, že stále přebýval ve věži. „Jarve, pokus se nahodit generátory a zprovoznit všechny systémy." Přešel k baru, aby si nalil skleničku. Téměř se o něho pokoušel infarkt, měl ty nejstabilnější systémy jaké existovali a jeden bůh s magií je zcela bez problému vyřadil.

„Nehodlám tě nijak poučovat, ale nepřijde ti, že piješ až dost často?" vstal ze svého místa bůh lsti a došel do blízkosti miliardáře, nicméně naproti němu si nalil jen sklenku vody.

„S okamžitou platností máš zákaz užívat ve věži magii." Odpověděl Anthony hořce a otočil do sebe zbylý obsah skleničky. Po dlouhé minuty se nic nedělo, když se konečně světlo v obývacím pokoji rozblikalo a společně s ním naběhly všechny spotřebiče a následně i systémy a Jarvis. Díky bohu, pomyslel si Tony a spočinul pohledem na skutečném bohu. Měl za ten krátký čas kruhy pod očima, jeho tvář nabyla snad ještě bledější barvy než obvykle a jeho pohyby byly unavené. Otočil do sebe ještě jeden drink, než objednal s pomocí Jarvise pizzu, sundal si sako, jež ledabyle přehodil přes židli a stejně tak učinil s kravatou. Rozepl si několik svrchních knoflíčků u košile a jal se si nalít další sklenku. Jako obvykle nalil dvě a jednu přisunul blíže k druhé osobě.