Broken [1D]

|~4~|

,,Promiň." ozve se nademnou trochu ustaraný hlas a jeho majitel si hned podřepne a začne sbírat mé papíry.

,,Nic se nestalo." trošku se zasměju a konečně zvednu pohled k tomu dotyčnému. Ve stejný moment se i on podívá na mě. Sakra proč mi je tak povědomý? Ty oči, ten božský úsměv   a ty lehce kudrnaté vlasy. Stejně jako si já prohlížím jeho si i on prohlíží mě.

„Car ?" zeptá se po chvíli kdy jsme na sebe jen koukali. A v tu chvíli mi to dojde.

,,Li." usměji se a on přikývne. Páni to je Liam se, kterým jsem chodila do školy a taky do první a druhé třídy než se odstěhoval. Liam se i s mými papíry v ruce postaví a poté ke mně natáhne ruku, které se chytnu a za jeho pomoci se postavím.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se a předá mi papíry.

„Jo jsem,děkuju." usměji se na něj.Když o tom teď tak přemýšlím vlastně se moc nezměnil. Jasně tenkrát byl malinkej dokonce menší než já, kdežto teď je o pár centimetrů větší než já. Ale ten jeho kulišácký úsměv mu zůstal.

,,Páni a co ty tady ?" zeptá se a zdá se stále celkem překvapený, že mě vidí.

,,Ode dneška sem nastupuji." pokrčím rameny.

,,Tak to vítej na naší škole. Mimochodem vypadáš skvěle, málem jsem tě nepoznal." zasměje se a možná trochu flirtovně na mě mrkne.

„Tak to díky, že jsem se teda od druhý třídy změnila a co mě prozradilo ?" uchechtnu se. Bývali jsem hodně dobří kamarádi, ani si nedovedete představit jak ráda ho zase vidím.

„Tvoje oči, jsi jediná, která má stejně krásně hnědé oči jako já." mrkne na mě opět načež se oba zasmějeme možná o něco hlasitěji než bylo nutné a stočí se na nás několik pohledů.

,,Takovej egoista jsi nebýval." uchechtnu se.

„Neboj nejsem ani teď. Jinak vypadáš celkem ztraceně nechceš pomoc najít třídu ?" zeptá se a v tu chvíli mi spadne celkem kámen ze srdce, protože do začátku hodiny zbývají tak dvě minuty a já bych to určitě nestihla.

,,To by jsi byl hodnej. Mám mít ájinu s panem.....Brithenzem?" vykoktám jeho příjmení.

,,Jo, pojď to je hned tady." ukáže na dveře, které jsou opravdu kousíček od nás a stojí v nich nějaké tři holky, které pro mě už teď působí dost nesympaticky. Nevím proč,ale nemohu si pomoc. Ale jak se říká nesuď knihu podle obalu.

,,Aha tak to děkuju, já jsem dneska úplně mimo." uchechtnu se.

,,To chápu nová škola a tak. No hale musím jít do třídy,ale co kdyby jsme se nějak sešli a zašli třeba do Starbuks ? Popovídat si a tak, hodně dlouho jsme se neviděli." navrhne s úsměvem.

„Jo to bych ráda." přikývnu.

,,Tak já si tě během dneška ještě najdu a domluvíme se. Zatím ahoj." skloní se ke mně a lehce mě obejme přitom mi vlepý lehký polibek do vlasů.

Jak tohle mi chybělo...

„Ahoj."oplatím mu a opté už se tedy vydám k oné třídě, kde stále stojí ty tři blondýny a doslova mě propalují pohledem.

„Dovolíte ?" zeptám se když chci projít dveřmi,ale ony stojí přesně v nich.

„Ty se znáš s Liamem ?" zeptá se jedna z nich dosti kousavým tónem.

„A co ti je do toho?" zvednu nechápavě obočí. Pochopte normálně takováhle nejsem. Ke všem se snažím být milá,ale ona mi je zkrátak tak moc proti srsti už od prvního pohledu, že si nemohu pomoc.

,,Jak si to dovoluješ semnou takhle mluvit?" zeptá se dotčeně a já jí věnuji další nechápavý pohled.

,,Lýdie neprojevuj se hned jakmile tě poprvý vidí naše nová spolužačka." ozve se za tou tedy asi Lýdie holčičí hlas a já spatřím černovlásku s blonďatým melírem, která je mi hned mnohem sympatičtější.

,,S tebou se nikdo nebaví." odfrkne si ta přemalovaná blondýna, kterou každou vteřinou nesnáším víc a víc. Na druhou stranu ta černovláska se zdá být v pohodě.

„Já třeba jo." zastanu se tedy té neznámé co se valstně předtím tak trochu zastala mě. Lýdie už se nadechuje, že něco řekne,ale v tom se za mnou ozve hlubší mužský hlas a já leknutím trošku poskočím načež se ten dotyčný zasměje.

,,Běžte do lavic." řekne a já se na něj poté otočím.

„Ty budeš ta nová, že ?" lehce se na mě usměje.Musím přiznat, že má celkem hezký úsměv.

,,Ano Carolin Smith." představím se.

„Já jsem tvůj třídní učitel. Jsem Robbie a prosím tykej mi, tykají mi všichni žáci, myslím, že proto s nimi mám tak dobrý vztah." usměje se na mě. Tohle že je učitel? Páni asi mu není moc. No každopádně vypadá mile.

,,Dobře." přikývnu a on poté rukou naznačí abych jako prní vešla do třídy a on mě hned následuje. Celá třída se postaví a já tak čelím tváří v tvář svým novým spolužákům. Kromě neznámé sympatické černovlásky, a těch tří bárbín tady jsou ještě nějací kluci, kteří vypadají jako namystránkovaní blbečci a pak několik lidí, kteří se zdají zkrátka takoví normální. Robbie jim dá pokyn aby se posadili.

,,Tak třído tohle je vaše nová spolužačka Car. Řekneš nám o sobě něco málo ?" koukne na mě a já se tedy dám do povídání.

„Tak jmenuju se Carolin Smith, ale radši jsem když mi lidi říkají Car. Je mi sedmnáct a přicházím sem ze střední školy v Praze. Pocházím z České republiky, a mám sestru, ta bydlí tam." pokrčím rameny a stále se snažím vypadat dostatečně sebevědomě i když to není jednoduchý když cítím jak mě ty bloncky propalují pohledem.

,,Dobře Car tak si můžeš jít sednout kam chceš." usměje se na mě Robbie a já pohledem vyhledám onu černovlásku, která hned pochopí a s úsměvem přikývne uvolňujíc mi půlku lavice. S úsměvem se k ní tedy rozejdu a sednu si vedle ní.

,,Děkuju." usměji se na ní.

„Není za co, mimochodem jsem Charlotte,ale říkej mi Char." usměje se na mě i ona.

,,Car." představím se ještě jednou a poté se už věnujeme Robbiemu výkladu.

Ahojky! Nová kapitola na světě, tak co uhádli jste pana tajemného? Jestli ano tak jste skvělý, děkuji za podporu všech, za všechny komentíky a hvězdičky. Vaše C*

<3