Broken [1D]

|~19~|

Ráno mě probudí nepříjemné zvonění
budíku. Se zamručením se začnu
natahovat, abych ho típla,ale ten
otravný zvuk utichne než stačím něco
udělat. Otevřu oči a všimnu si že mám
hlavu zabořenou v něčí hrudi. Ajo já
jsem usla u Nialla. Trošku se od něj
odtáhnu a zvednu k němu pohled. Jeho modré oči mě pozorují a na obličeji mu pohrává lehký úsměv, který mě nutí se taky usmát.

„Promiň že jsem tady usla." omluvím se.Vlastně se cítím trochu trapně.

,,To je dobrý. Mně to nevadilo." mrkne
na mě a já nepochybně trochu zčervenám.

,,Jo jasně určitě ti nevadí když ti skoro cizí holky usínají v posteli." uchechtnu se.

,,Ty jsi vyjímka." pokrčí rameny a posadí se.

,,Rodiče už šli do práce a my by jsme měli vstát jestli chceme do školy přijít včas."vyleze z postele a já ho s přikývnutím následuji. Vezmu do ruky oblečení co jsem měla na sobě včera a v koupelně se převleču. Když se vracím tak Niall už v pokoji není a tak se vydám dolů do kuchyně kde Niall už na pánvičce smaží vajíčka. Páni je rychlej.

,,Doufám, že jíš vajíčka. "pousměje se zatímco dál míchá.

„Jasně že jo.Můžu ti nějak pomoc?" opřu se zády o linku a u něj. Načež on jen zakroutí hlavou a dál se věnuje vaření.

Mám tak konečně pořádnou možnost si ho prohlížet. Jeho rysy, vlasy, rty, oči vlastně je opradu dost hezký. Ne že bych to do teď neviděla, ale celkem chápu že na něj ty holky tolik letěj. Ovšem to na jeho povaze nic nemění. I když ani ta mi už nepřijde tak špatná když jsme ho poznala.

„Něco by jsi vlastně udělat mohla. Nekoukej na mě tak." zvedne ke mně svůj pohled. Ups, přistižena při činu.

„Snad tě to neznérvozňuje ?" uchechtnu se.

„Možná malinko, ale pšš." zasměje se a pokračuje ve vaření. Poté to nandáme na talíře a sedneme si ke stolu.

„Tvoje máma taky zítra odjíždí na tu pracovní cestu?" zeptá se Niall mezitím co tedy snídáme.

Sofie, né máma pomyslím si.

,,Jo málem bych na to zapomněla.No po těch letech už jsem si zvykla, že je víc v práci než doma." smutně se pousměju, ale víc se do toho nešťourám.

,,To mi povídej. Od tý doby co mají rodiče firmu mi přijde že je vídám jen na vánoce." přikývne.

,,Pozítří mám narozeniny, oni je semnou opět slavit nebudou. Už třetí rok posobě."trochu si povzdechne. Že by se mi konečně začínal trochu otevírat?

,,Chápu jak se cítíš, ten pocit znám. A jakto že nevím že budeš mít narozeniny?" zasměju se.

„Neptala jsi se,ale budu pořádat párty, jsi zvaná." věnuje mi krásný úsměv.

,,To je pro mě čest. Určitě dorazím." přikývnu. Když dosnídáme tak si Niall vezme tašku do školy, nasedneme do jeho auta a jedeme ke mně,abych se mohla převléct a vzít si učení.

,,Tak si jdi pro věci já tady počkám." usměje se, když zastaví u mého domu. Přikývnu a vystoupím tedy z auta. Doma se rychle převleču do volného krátkého bílého trička a šedé uplé sukně nad kolena ve sportovnějším stylu značky Puma. Ještě si rychle vyčistím zuby, čapnu batoh a opět dům opouštím. Niall mě z okénka pozoruje nic neříkajícím pohledem.

,,Sluší ti to." mrkne na mě když nastoupím do auta.

„Em, děkuju." usměji se a poté už se rozjedeme ke škole. Když vystoupíme z auta a vstoupíme na pozemek školy ihned se na nás všechny pohledy obracejí. Holky na mě koukají přímo nenávistně a kluci, si nás vlastně moc nevšímají. Všimnu si Char která stojí spolu s Louim, Liamem, Zaynem a Harrym v hloučku a mávají na nás.

,,Čau lidi co vy tady spolu ?" zeptá se trochu podezřívavě, ale se zasmáním Zayn.

,,To je nadlouho." uchechtnu se a čapnu za ruku Char se kterou se vydám do třídy.

„Vy jste spolu spali ?" zeptá se potichu.

„Nespali, teda jo ale jenom vedle sebe. Včera jsme u nich byly na večeři a pak jak byla bouřka tak jsme se u nich rozhodly přespat a my se koukali na film a já u něj usla. Nic víc v tom nebylo neboj." vysvětlím situaci.

„Páni tak to jsi jedna z mála holek, který spaly u něj v posteli aniž by sním měly sex. Vlastně celkově jedna z malá co spala v jeho posteli. Prej ani po sexu je tam nenechal spát, že to je pro něj už moc osobní nebo co." uchechtne se.

,,Aha, no tak vidíš." pokrčím rameny a zalezeme do třídy.

„Car já...myslím si ž se mu líbíš, jako víc než ostatní holky.. Neviděla jsem ho se k nějaký holce chovat tak jako k tobě už hodně dlouho."

,,No tak to pochybuju. Vždyt jě to Niall proboha." I přes to že jsem nad jejím nápadem nechápavě kroutila hlavou. Celý dne jsme přemýšlela o tom jestli něco takového vůbec může být pravda.

Právě jdeme celkem veselí z oběda. Celá naše"parta" kromě Nialla. Můj úsměv ovšem poklesne jakmile před sebou spatřím Lýdii která je natlačená na skřínku s můžskou postavou a dychtivě si vyměňují sliny.

Niall.

Aniž byh chtěla do očí se mi nahrnou slzy. Když se od sebe ti dva odtáhnou podívají se naším směrem. Na její tváři hraje vítězný výraz zatímco Niall na mě kouká pohledem ze kterého není nic co vyčíst. Jakoby se mi chtěl pohledem omluvit ale potlačoval to hodně v sobě. Vždyť proč by se měl omlouvat že ? Mezi námi přece nic není. Může si líbat koho chce. Je mi to jedno. Fajn není.

„Lidi pardon já musím domů,vzpoměla jsem si že musím ještě něco udělat." otočím se na osatní na které mávnu a ignorujíc Carolinin starostlivý pohled urychleně opustím školu zatímco už mi slzy stékají po tvářích. Doma za sebou zabouchnu dveře o které se zády opřu a sjedu ponich na zem. Já jsem fakt kráva proč mě tolik bolel ten pohled na ně dva ? To by přece neměl ne ?

Neměl by, ale bolel...ale bolel....