Broken [1D]

|~11~|

Po chvilkovém uvažování. Kdy si zkrátka jen koukáme do očí si tedy trošku povzdechnu, otevřu dveře na straně spolujezdce a nasednu zatímco on se jen spokojeně usmívá.

„Tak děkuju, ale dělat jsi to nemusel." řeknu zatímco se připoutám.

„Ale já chtěl." pokrčí rameny a opět nastartuje a rozjede se.

„Hezký auto." podotknu. Přesně takový bych jednou chtěla i já.

„Díky, rodiče mi ho z půlky zaplatili k o osmnáctinám." poplácá hrdě rukou trochu po volantu.

„A ta druhá půlka ?" zeptám se.

„Tu jsem si zaplatil já. Šetřil jsem si od patnácti peníze z brigád. nechtěl jsem totiž aby mi ho koupili rodiče celý. Neměl bych z toho pak radost kdybych pro to něco neudělal. Víš všichni si myslí, že jsem rozmazlenej kluk co má všechno na co si vzpomene jenom proto, že má bohatý rodiče s firmou,ale tak to není. Já od nich nechci peníze, naopak se snažím si šetřit. Jasně neříkám, že mě finančně vůbec nepodporují,ale drží to v normálních mezích. Jsem jim za to vděčný." pousměje se na mě než se dále věnuje řízení.

„Aha, no to mě mrzí.." usměju se.

,,No a, jak se tady cítíš, na nové škole?" koukne na mě zatímco už zahne do naší ulice.

„Já nevím. Zatím dobře. Ale jsem tady zatím jen pár dní." vysvětlím a on chápavě přikývne.

,,No a co jsi byla vlastně nakupovat ?" poukáže hlavou na tašky na mém klíně.

„Ale jen nějaký blbosti do pokoje. Jako svítíci nápisy, obrázky nějaký a tak. Znáš to, no holka. Akorát teda nevím kdo mi to přimontuje." uchechtnu se a on už zastaví u mého domu.

,,No já bych ti pomohl, ale upřímně nejsem na tohle moc šikovnej. Minule jsem si chtěl zatlouct hřebík do zdi abych si tam mohl něco pověsit no a skončil jsem na pohotovosti s dvěma zlomenými prsty" řekne načež se celým autem rozezní náš smích.

,,Tak to není moc dobrý,ale vše se dá naučit. Já třeba ještě tak před rokem ohřívala mlíko v konvici na vodu. No trošku mi to bouchlo a celá naše černá linka už byla bílá." sdělím mu pro změnu za se já můj trapas načež se opět oba rozesmějeme jak blázni. Má krásnej a o dost nakažlivej smích.

,,Takže k tobě na večeři nepůjdu." uchechtne se.

,,Hej náhodu teď už vařím jako profík. Musela jsme se to naučit tím že jsem byla na to sama, nebo zase Sofie byla pořád v práci a já bych jinak asi nejedla, ne že by to mojí postavě nebodlo alespoň bych něco zhubla, ale na to mám jídlo moc ráda." pokrčím rameny se zasmáním.

,,Prosím tě máš dokonalou postavu. Upřímně ? Nejlepší ze školy nic na ní neměn. Vychrtlý holky nejsou hezký a ty jsi tak akorát." mrkne na mě.

„Ehm tak děkuju, asi." sklopím na chvíli pohled na své nohy jelikož jsem možná trošičku v rozpacích. Čekala bych, že když už, tak řekne něco ve stylu,že jsem sexy, ale ne že řekne něco vlastně dost hezkýho.

„Nemáš zač já říkám jenom pravdu." mrkne na mě.

,,Jo a to říkáš všem těm holkám co taháš do postele ?" zeptám se a jeho výraz se z milého změní možná na trochu ublížený. Sakra asi jsem kopla do vosího hnízda.

,,Aha takže už jsi o mně slyšela to co se říká. Takže jsi další holka pro kterou jsem jen děvkař, to se dalo čekat." uchechtne se ironicky.

,,Ne tak to není. Já tě chci poznat i přes to co se o tobě říká. Chci si na tebe udělat vlastní názor,ale upřímně se nediv že věřím tomu co se říká. Obzvláš když jsem tě viděla s tou holkou na záchodech. Nebo ty tvoje perverzní narážky. Chceš mi snad tvrdit, že holky nestřídáš jak se ti zachce ?" pozvednu obočí.

„Neříkám, že to pravda není.J en mě nenapadlo, že zrovna ty mě budeš soudit nepřišla jsi mi jako ten typ holky." koukne na mě a jeho oči jsou stále celkem smutné.

„Vážně si myslíš,že tě soudím ?" uchechtnu se ironicky. Docela jsem naštvaná.

,,A ne snad ? Myslel jsem si, že jsi jiná ale jsi očividně stejná jako všichni ostatní. Jsem pro tebe jen debil, kterej využívá holky. Jenže tak to není. Za prvý ony semnou spí dobrovolně a za druhý nevíš proč jsem to začal dělat. Už mě fakt štve jak si všichni myslí, že mě znají přitom o mně nevědí nic." řekne naštvaně a rukou bouchne do volantu.

„Fajn tak si o mně mysli co chceš.
Mně to vlastně může bejt u prdele.
Ale řeknu ti jedno. Kdybych věřila
jenom tomu co se o tobě povídá a
neviděla na tobě i to dobrý tak bych
tady s tebou teď rozhodně neseděla a
už vůbec bych tě minule neobjímala,
když jsi to potřeboval. Vždycky si tak
hezky povídáme a nakonec se vždycky
pohádáme. Tak už si sakra uvědom
co vlastně chceš. Protože já na tohle
nemám nervy. Díky za odvoz. Čau."
řeknu a zatímco on mě jen pozoruje se odpoutám a vystoupím z auta.

,,Ahoj."slyším za sebou pouze než
zabouchnu dveře a rozejdu se k domu.
I když jsem na něj naštvaná musím se
trošku pousmát když jeho auto odjede
až poté co zalezu dovnitř. Nejspíš mu
koukal na zadek, to by na něj sedělo.
Nebo se chtěl třeba ujistit, že dorazím
v pořádku ? Achjo Nialle proč mě nutíš bejt tak zmatená.