Broken [1D]

|~9~|

,,Takže tě fakt čeká poškola s Horanem?" uchechtne se Char zatímco opouštíme jídelnu. Jo je viděť, že jí to moje neštěstí velmi mrzí.

„Jo." zabručím.

,,No tak se drž. pa." obejme mě.

,,Díky, a pa." oplatím jí rozloučení a poté se tedy velmi pomalým krokem vydám do učebny ruštiny. Díky bohu tady Niall ještě není. Zastavím se u první lavice, když mi dojde, že bych to měla napsat Sofii, mé ošetřovatelce. Vyťukám tedy rychlou zprávu, aby věděla, že jsem po škole a že jí to vysvětlím doma. Sofie je naštěstí v těhle věcech v pohodě. Upřímně ? Pochybuju, že si to vůbec v práci stihne přečíst.

,,Tak začneme." ozve se za mnou hlas učitelky a já se na ní otočím. Spolu s ní vstoupí do třídy i Niall.

,,Takže vaše úkoly. Perfektně smazat tabuli, zvednout všechny židle, zalít kytky a pak tady budete ještě nějakou dobu jen tak sedět. Máte štěstí, že musím za půl hodiny jet pryč. Tak se dejte do práce a já si du dělat věci do kabinetu, ale jestli vás tady uslyším dělat kraviny tak se klidně domluvím s jiným učitelem a budete tady sedět
celou hodinu jak máte." koukne na nás přísně a poté co oba přikývneme odejde. Beze slova tedy vezmu do ruky konev, do které napustím vodu a začnu zalévat kytky. Zatím co Niall se chopí houby a začne mýt tabuli. Poté spolu společně zvednem židle a po deseti minutách máme hotovo. Opřu se tedy o katedru zády a jen tak se rozhlédnu po třídě.

,,Car já...chtěl jsem se ti omluvit za to jak jsem se včera choval." řekne Niall, který stojí naproti mně a já na něj trochu překvapeně vykulím oči.

,,Cože?" zeptám se pro jistotu jestli jsem slyšela dobře.

,,No já.....ježiš já se nikomu neomlouvám a ty po mně chceš abych se ti omluvil ještě jednou. Bože….….........no prostě promiň za to jak jsem na tebe včera vyjel,vím, že jsi jen chtěla pomoc." podívá se mi zpříma do očí a já se trošku začnu utápět v jeho nebeských modřenkách.

„Páni ty se asi opravdu moc nikomu neomlouváš co ?" zeptám se.

,,No valstně ne, maximálně klukům,ale vím, že jsem to včera fakt posral. Jen toho na mě bylo nějak moc." povzdechne si. Že by i sám velký Niall Horan měl city ?

,,No dobře tak odpuštěno." řeknu nakonec, snad nedělám chybu. On se na mě usměje.

,,A co se teda stalo?" zeptám se opatrně.

,,Ale, rodiče se těď doma pořád hádají. Do toho na mě tlačí kvůli vejšce a já už toho mám zkrátka dost. Sakra proč ti to vlastně povídám." povzdechne si a stejně jako já se opře o kateru celkem blízko mě.

,,To je dobrý, určitě se to srovná." rukou ho trochu opatrně pohladím po rameni.

,,Doufám. Víš, všichni na škole, samozřejmě kromě kluků který mě znají, si myslí jakej jsem strašnej debil, klikař a frajer, ale nevědí jakej jsem doopravdy. Myslí si, že nemůžu mít žádný problémy jenom proto že moji rodiče mají peníze, občas to není jednoduchý. Ale to není nic." zdá se mi to nebo se mi právě Niall Horan otevřel? Já věděla, že je jiný, že není až takový blbec. Ani nevím jestli jsem o tom vůbec přemýšlela, ale zkrátka jsem se přiblížila k němu a přátelsky ho objala. Chvíli se zdál být zaskočený, ale poté se uvolnil a obmotal ruce kolem mého pasu přičemž si hlavu zabořil do mého ramene. Jen tak jsme takhle chvíli stáli, protože já zkrátka cítila, že to potřebuje. Po chvíli jsem se od něj tedy odtáhla. I když mi u něj bylo moc příjemně.

,,Jak často? Kde všude už jsi byla ?" zajímá se a tak se rozpovídám o všech místech kde jsem žila, jak dlouho jsem tam byla a tak. A on opravdu poslouchá a zdá se že ho to zajímá. I on mi vypráví o jeho rodině, o tom jak se z Irska přestěhovali sem a tak. Zkrátka si povídáme jako dobří přátelé.

„Víš, že takhle jsi strašně super ? Proč takovej nejsi vždy ?" zeptám se trochu opatrně. Nechci ho nějak moc naštvat, když to teď vypadá, že by z nás třeba mohli být i přátelé.

„Jsem, jenom to nikomu moc neukazuju. Takhle mě opravdu znají jenom kluci." uchechtne se.

,,A teď' i ty." dodá s úsměvem.

,,Toho si vážím." i já se na něj usměju.

„Díky, to jsem potřeboval.." věnuje mi úsměv a já jen přikývnu.

,,No a co ty a tvoje rodina ?" zajimá se. Páni já dneska nestačím žasnout.

„No já žiju jenom se Sofii. Táta odešel když mi bylo devět. Našel si mladší." povzdechnu si.

,,To mi je líto, nechápu jak tohle může něakej chlap udělat svojí rodině. Příjde mi to jako zbabělost. A jak to zvládáte ?" opět jsem překvapena jeho slovy. Není on ten co na záchodcích ojíždí každý den jinou holku ?

,,No ze začátku to bylo těžký hlavně vyjít finančně,a ale naštěstí se to pak dalo nějak vydržet." pokrčím rameny a svůj pohled opět zaměřím do jeho očí.

„Jak jsi v ty sukýnce děsně sexy." sjede mě pohledem. Zdá se, že starej Niall je zpátky.

,,Dej si pohov." uchechtnu se. On své záda odlepí od katedry a stoupne si naproti mně, dosti blízko.

,,Nebo co?" zeptá se a přiblíží se ke mně ješte mnohem blíž přičemž se rukama opře zamnou o katedru. Bez hnutí pozoruji každý jeho počin a můj tlukot srdce se dost zrychlí.

„Myslím, že se ti to líbí. Nedokázala by jsi mě odstrčit. Vsadil bych se s tebou o co chceš, že kdybych tě teď a tady chtěl ojet, nijak by jsi se nebránila." šeptne mi do ucha o které se lehce otře svými rty a mně naskočí husí kůže. Nejsem schopna žádného pohybu. Sakra co to se mnou ten kluk dělá?

,,Co mi na to řekneš ?" zeptá se s úšklebkem když se opět odtáhne tak aby se mi díval do oči. Seberu poslední kousek zdravého rozumu a odstrčím ho.

,,Fakt jsem si myslela, že jsi jinej, ale to ty asi nikdy nebudeš. A jak už jsem ti jednou řekla tohle si zkoušej na ostatní. Se mnou to je jenom ztráta času." řeknu trochu naštvaně a poodejdu kousek od něho. Nadechne se že něco řekne ale to už naštěstí přijde učitelka že můžeme jít. Rychle si tedy seberu věci a vypadnu ze školy jako namydlenej blesk. Když dorazím konečně domů opět musím přemýšlet. Opravdu ho zajímalo to o čem jsme si povídali ? Nebo na mě jenom zkoušel nějaký svoje techniky ? Takhle zmatená jsem snad ještě ze žádného kluka nebyla. A tak celý den jsem možná trochu mimo. Jelikož jediný kdo je momentálně v mé hlavě je Niall. Přestala jsem na něj myslet až večer když mi volal Li se kterým jsme si povídali asi hodinu. Toho mám ráda, alespoň že u někoho to mám jasný a vím co si o něm myslet a co k němu cítím. To, ale rozhodně u Horana neplatí...

Ahojky, máme tu další kapitolu a to devátou, kterou jsem obětovala 6km jízdy na kole k penny, pro WiFi, doufám že se aspoň trochu líbí, a že si užíváte prázdniny.
Vaše C*

<333