Broken [1D]

|~13~|

Ještě jednou se zkouknu v zrcadle. Vyžehlené vlasy, upravené obočí, hnědé stíny, linky a řasenka zvýrazňující mé oči a růžová rtěnka podtrhující mé rty. No a nakonec krásné bordové šaty a boty na podpatku. No doufám, že takhle Sofii nebudu dělat ostudu,ale myslím, že vypadám celkem hezky. Vezmu si tedy kabelku a poté opustím svůj pokoj a mířím dolů do obýváku kde už na mě čeká.

,,Sluší ti to Carolin." usměje se na mě.

„Děkuju, taky vypadáš krásně Sof." pokývnu uznalecky hlavou a kouknu na ní v jejích černých společenských šatech. Co bych dala za to mít její postavu a celkově vypadat jako ona až mi bude tolik co jí.

,,Děkuju tak jedem ?" zeptá se a po mém přikývnutí opusítme dům a nasedneme do jejího auta vyjíždějíc na místo konání.

,,No a jak to tedy jde ve škole? Našla jsi si kamarády?" načne Sofie. Vlastně se mě za ten týden ještě na kamarády neptala. Jen se ptala jestli to je ve škole v pohodě a jinak se o to moc nezajímala. Tak my se přes týden moc nevídáme. Více méně si večer jen prohodíme dobrou noc.

,,Jo Char, je to fajn holka a myslím, že časem by z nás mohly bejt i nejlepší kamarádky, protože spolu fakt vycházíme i přes to že máme na něco odlišný názor. A pak tady je třeba Liam. Pamatuješ na Liama Payna co se mnou chodil až do druhý třídy ?" zeptám se a ona přikývne.

„Tak to je on. První den jsme se srazili a začali si povídat. Taky si s ním chodně rozumím a celkem i s jeho čtyřma kamarádama, ty taky jsou docela v pohodě." až tedy na Niallovi občasné, dobře časté, výkyvy nálad.

,,Tak to je skvělý, že jsi si takhle hned našla přátele." usměje se.

,,Jo je to fajn. Mimochodem jsem k nám pozvala Liama v neděli na oběd tak snad ti to nevadí."

,,Jasně, že ne. Ráda ho poznám, nebo vlastně spíše znovu uvidím,ale pochybuju že si mě pamatuje. Počkej je to ten polokudrnáč jak ti držel v první třídě první den školy místo, že jo, a pak jste si vyměnili svačinu?" ujistí se.

,,Jo to je on." zasměju se. Zbytek cesty se tedy tak nějak bavíme o škole a také o tom jak jí to jde v nové práci až zaparkujeme u místa kde se akce koná. Vystoupíme tedy za auta a vydáme se dovnitř. Páni vypadá to tady hezky. Sofie říkala že šéf pronajmul restauraci. Je tady několik stolů, zbytek asi někam odklidili a vytvořili tak menší taneční parket jelikož zde hraje hudba a opodál je také obrovský stůl s jídlem.

,,Sof." osloví někdo Sofii a my se otočíme na pár tak ve věku mojí mamky.

,,Bobby, Mauro ráda vás zase vidím."usměje se Sofie a poté dodá.

,,Tohle je moje jakoby dcera Carolin, Car tohle je můj šéf a jeho zástupkyně. Maura a Bobby Horanovi." seznámí nás a já při zaslechnutí toho příjmení nepatrně stuhnu. Horan to ne. Nemůžou to být přeci Niallovi rodiče. To bude určitě jen shoda jmen.

,,Těší nás Carolin moc ti to sluší" usměje se Maura a Bobby přikývne. Vypadají celkem sympaticky. Maura je hodně usměvavá stejně jako Sofie,ale ani Bobby nevypadá úplně jako morous.

„Děkuju,vám taky." oplatím jim úsměv a poté si s nimi zdvořile potřesu rukou.

,,My tady taky máme syna, zrovna si šel pro něco k pití. A támhel je. Nialle." zavolá na něj. Ne řekněte mi že to opravdu není pravda prosím. Třeba je to opravdu jen hodně velká shoda jmen.

Modlím se v duchu,ale jakmile
spatřím modrookého blondáčka v džínách, bílém tričku a přes něj přehozeném černém saku zjistím, ež o náhodu opravdu nejde. A co víc. Málem spadnu na zem, protože vypadá...fakt skvěle. Nevěřila bych že to někdy řeknu, ale moc mu to sluší. Vypadá slušně, ale zároveň v tom jsou znaky ležérnosti. Když dojde k nám s úsměvem mě sjede pohledem od paty až k hlavě jako je u něj zvykem a opět se upřeně podívá do mých oči.