Broken [1D]

|~22~|

,,Co tady budeme dělat?" zeptám se zvědavě když asi po dvaceti minutách cesty dojdeme k nějaké řece .

„Uvidíš." opět se na mě tajemně usměje jako dnes již po několikáté.

,,Nechceš se jít koupat že ne?" uchechtnu se.

,,Ne, něco lepšího. Pojď." chytne mě za ruku a rozejde se směrem k půjčovně šlapadel. Já ho trošku překvapeně následuji zatím co naše ruce jsou stále spojené. Musíme vypadat jako pár. Uchechtnu se pro sebe v duchu,ale radši nad tou myšlenkou zakroutím.

„A dobrej večer můžu nějak posloužit?" usměje se postarší pán, který má nejspíše půjčování šlapadel na starosti.

,,Dobrej můžeme si ještě půjčit šlapadlo?" usměje se Niall, kerý stále drží mou ruku v té své. Ne, že by mi to vadilo.

,,Samozřejmě akorát na nich už můžete jezdit jen tady v určitém okruhu jelikož zde lodě neplují. Kdyby jste vyrazili někam dál tak by vás v té tmě nemusely lodě vidět" vysvětlí a Ni přikývne.

,,Dobře tak mi si jedno půjčíme na......hodku? "koukne na mě a já pouze přikývnu s pokrčením ramen Ještě, že jsem si vzala ty peníze. Prodavač tedy nadiktuje částku k zaplacení a já začnu vyndavat peníze z kapes, abych Niallovi dala půlku částky.

,,Neblázni proč jsi si vůbec brala peníze? Platím já když jsem tě vytáhl ven." vynadá mi ihned Niall a už pustí mou ruku,aby mohl zaplatit pánovi peníze.

„Ale já sebou peníze mám." namítnu. On už se zase připraví mi něco odpovědět,ale předběhne ho ten prodavač.

,,Jen ho nechte slečno je to gentleman tak má správnej muž vypadat. Toho se držte, sluší vám to spolu." usměje se zatímco ho následujeme k jednomu ze šlapadel.

„Ale my............." chci říct že nejsme pár,ale to bych tady vedle sebe nemohla mít toho blondatýho vtipálka.

,,Jo zlato slyšíš pána, nehádej se semnou." usměje se spokojeně a obmotá mi ruku kolem pasu přičemž já mu věnuji naštvaný pohled.Pomůže mi do šlapadla a poté už se plavíme dál od pevniny.

,,Páni to je krása." ukáži na osvícený big ben.

,,Jo to teda je. Miluju Londýn v noci. Všechna ty světla. Je to krása." vydechne a přestane šlapat. Napodobím ho a pořádně se zády opřu o sedátko.

,,Praha je taky krásná a večer je nádhernej. Ty světla a atmosféra. Má to něco do sebe stejně jako Londýn."usměji se.

,,Chceš se v budoucnu do České Republiky vrátit ?" zajímá s z ničeho nic.

,,Ráda bych. Přemýšlím že bych se zkusila přihlásit na vysokou v Praze ,ale ještě vůbec nevím jak to bude. Sofie mi může za měsíc oznámit,že se stěhujeme,a nebo že se mám vrátit k matce a sestře a moje plány budou v...." pokrčím s povzdechem rameny.

,,Taky jsem přemýšlel o dalším studiu, Mohl bych zkusit třeba s klukama i tu Prahu. To vážně mysíš že by tvoje Sofie mohla za chvíli přijít s tím že se stěhujete a nebo že se ?" odmlčí se a kouká nechápavím ale i přesto trošku smutným výrazem.

,,Jo. Kolikrát jsme někde byly a pak prostě jsme se museli vrátit. Už na to ale nemám sílu. Představa že ted když jsem si tady našla Char, Liama tebe a i kluky tak že bych se zase měla jen tak sbalit a odjet a už vás nikdy nevidět.....to je opravdu děsná představa. Sice vás neznám zas tak dlouho,ale docela jsem si vás oblíbila dokonc už i tebe." na konci se zasměju,ale přesto mě jen ta představa dost bolí. Je možné že vám někdo přiroste k srdci tak rychle ?

,,Taky si nedovedu představit, že by jsi odjela a já už té neviděl." koukne na mě. Chvíli na sebe jen tak koukáme než radši pokračujeme v povídání. Kupodivu si celou tu hodinu opravdu povídáme a poměrně i o vážných věcech ze kterých si neděláme legraci,. Jako je budoucnost a vše s tím spojené. Ta hodina tak rychle utekla.

„Proč jsi mě vlastně vytáhl takhle pozdě ven ?" zeptám se když už jsme jen kousek od mého domu.

„Já....chtěl jsem tě prostě vidět. Nevěděl jsem, že ti to bude vadit." koukne na mě smutným pohledem.

,,Ne tak jsem to nemyslela. Bylo to skvělý a já si to moc užila. Jen nechápu proč jsi vzal zrovna mě." vysvětlím a zastavím se před svým domem stejně tak on.

,,A koho jinýho bych měl brát?" pozvedne obočí.

,,Třeba Lýdii." nemůžu si nerýpnout. Cely večer se mi dařilo na ni nemyslet. Až doteď.

,,Car....já a Lýdie. Mezi náma nic není. Opravdu ne." zakroutí hlavou.

„Jo mezi tebou a žádnou holkou nic není. Jenom si užít a čau. Je mi to jasný." ironicky se uchechtnu a rozejdu se k domu. Jenže on mě chytne za zápěstí a opět si mě otočí zpět k sobě.

„Ale tak to není.....teda bylo ale to je složitý."

„Mně to vysvětlovat nemusíš. Je to tvůj život. Dělej si co chceš." pokrčím rameny, i když to vůbec nemyslím vážně.

,,Ale já ti to chci vysvětlit. Nechci aby jsi si o mně myslela že jsem jenom děvkař. Už ne. Bylo to jen takový období a měl jsem k tomu důvod." povzdechne si. To by mě zajímalo jakej důvod.

„Jakej důvod ?" zeptám se nahlas.

,,Já o tom nechci mluvit. Možná ti to někdy řeknu, ale teď ne." zakroutí hlavou.

„Fajn ale příště už to možná nebudu chtít slyšet." řeknu, vytrhnu svou ruku z jeho sevření a rozejdu se k domu. Rychle odemknu a zalezu dovnitř. Kouknu kukátkem ven. Ještě chvíli tady jen tak stojí a kouká na již zavřené dveře než si povzdechne a odejde. Už fakt nemám náladu na ty jeho výmluvy. Musím ho přestat milovat.

Jen kdyby to bylo tak jednoduché.....

Ahojky, kdyby jste měli nápady na příběh určitě se ozvěte, jenom bych se chtěla zeptat, bude tu více zajemců o čtení této knihy, že bych třeba udělala 70+ kapitol, nebo je to nudné? Děkuji za pravdu, vaše C*

<33