Broken [1D]

|~21~|

Druhý den

Niallův pohled

,,Tak o čem jsi chtěl mluvit Liame ?" zeptám se svého kamaráda když po škole dojdeme ke mně domů.

,,Vlastně o Car." řekne a já se na něj
nechápavě podívám.

,,Stalo se něco?" zeptám se.

„No tak trochu. Proč jsi před ní líbal s Lýdii? Možná si to neuvědomuješ,ale jí to celkem vzalo." skříží si ruce na prsou.

„Já si všimnul, ale to neměla vidět." povzdechnu si. Opravdu to vidět neměla.

„A můžeš mi říct proč jsi tu nánu vůbec líbal ? Já myslel, že jseš celej vedle z Car."

,,To je to tak vidět ?" jak mohl poznat, že jsem ze Car trohu víc vedle než bych měl ?

,,Jo Nialle je, ale ona si toho nevšimla buď v klidu. Každopádně tohle jsi posral. Nechápu proč jsi to vůbec udělal." zakroutí nechápavě hlavou.

,,Protože jsem..prostě jsem si myslel že když se budu líbat s nějakou jinou holkou tak zapomenu na Car." přiznám nakonec.

,,A zapomněl ?" pozvedne obočí načež já jen záporně zakroutím hlavou. Jak bych mohl.

,,Proč jsi na ní vlastně chtěl zapomenout?"

,,Protože se mi začíná moc dostávat pod kůži. Pořád na ní myslím, kdykoliv je mi nablízku tak z ní nespouštím zrak. Mám chuť jí políbit a nebo jí zkrátka jen obejmout a předevšema chránit. Už ani nemyslím na ostatní holky a nekoukám jim na prsa nebo tak. Car je pro mě moc nebezpečná. Mohl bych se do ní zamilovat, jestli se tak ještě nestalo a to já nechci. Už se nechci nikdy zamilovat." řeknu rozhodně.

,,Aha takže o tohle jde. Já myslel že už jsi se smířil s tím, že Silvie byla prostě jen blbka. Ne každá holka je taková jako ona a Car už vůbec ne. Měl by jsi se přes to přenést." poplácá mě rukou po zádech. Víte Silvie byla moje bývala a vlastně první pořádná přítelkyně. Miloval jsem jí moc, ale ona mě ne. Kluci mi to říkali, ale já jim nevěřil. Až jsem se splálil.

„Vím že není, ale stejně. Proč se snažit bejt skvělej přítel aby mi pak utekla za někým, lepším. Vždyt bych si ani holku jako je ona nezasloužil. A po tom co se stalo se Silvi....já nevím jestli chci vůbec s někým chodit."namítnu.

,,To už je tvoje věc ale měl by jsi se rozhodnout protože takhle tím níčíš jak jí tak i sebe. Jsou jen dvě možnosti. Buďto s ní chceš bejt nebo ne. Hodně štěstí při rozhodování, já už musím jít." věnuje mi bratrské obětí a poté opustí dům. Má pravdu musím se rozhodnout. jenže jak? Co vlastně chci ?

Carolin pohled

Poklidný večer. Je něco mezi osmou a devátou, venku už je tma, vítr lehce fouká a já si poklidně ležím v posteli a koukám na obrazovku své televize kde zrovna beží za dnešní večer již asi třicátá epizoda Průměrňákovejch. Ten seriál mě stejně nikdy neomrzí. Sofie už asi před dvěma hodinami odjela na letiště a odlítla na pracovní cestu a tak jsem tady sama až do neděle. Zítra mám jít vlastně na tu oslavu k Niallovi,ale upřímně vůbec netuším zda tam půjdu.

Zaprvé nemám pro něj dárek a nemám ani nejmenší tušení co by se mu mohlo líbit a za druhé, ten vážnější důvod, nevím jestli ho chci vidět. Jsem zmatená,ale to není žádná novinka. Z mého rozjímání mě probudí bouchnutí něčeho malinkého do mého okna. Co to sakra? Nejprve to ignoruji,ale když se zvuk opakuje trošku vystrašená dojdu k oknu a otevřu ho. Nemůžu uvěřit svým očím když vídím dole Nialla s hrstí malých kamíknů v ruce jak se na mě culí jak neviňátko.

,,Nialle co tady děláš proboha ?" trochu se zasměju.

,,Pojď ven." jeho úsměv se ještě rozšíří.

,,A proč si nezazvonil jako normální čověk ?"zeptám se nechápavě,ale přesto má tohle nějaký svoje kouzlo.

,,To je moc obyčejný." mrkne na mě. Fakt je že takhle jsem si přesně představovala že mě jednou kluk, kterýho budu milovat pozve někam ven nebo tak. Vždyt je to prostě hezký gesto. Zvonit u dveří umí každej. Takže tohle mě opravdu dost těší.

,,Tak půjdeš? Prosím prosím smutně koukám." dodá ještě a hodí na mě ten nejvíc štěněčí pohled, který jsem kdy viděla.

,,A co za to ?" zeptám se ze srandy samozřejmě, že půjdu. Nemohla bych ho odmítnout a moc dobře to vím. Jakobych úplně zapomněla na to s Lýdii.

,,Hezkej večer s tím nejskvělejším klukem pod sluncem ? To ti je snad málo ?" zasměje se a hrdě se poplácá po hrudi.

,,Egoisto. Jdi ke dveřím prosím tě jenom na sebe hodím něco teplejšího a jsem tam. " sdělím mu a on přikývne. Zavřu tedy okno a rychle se převleču do černých džín a černé mikyny. Hodím si do kapsy klíče, mobil a nějaký peníze kdyby náhodou a opustím svůj pokoj. V předsíni se rychle obuji než otevřu dveře.

,,Ahoj znovu." mávne na mě a poté ke mně přistoupí a na přívítanou mě obejme. Ta jeho voňavka, panebože.

,,Ahoj." oplatím mu pozdrav a poté za sebou zabouchnu dveře od domu.

„Tak kam jdeme máš nějakej plán ?" zeptám se když už se naší cestičkou k domu rozejdeme na chodník.

,,To si piš že mám" mrkne na mě.

,,Mám se bát ?" zeptám se vyděšeně ale nakonec se zasměju.

,,No myslím že ne. Navíc kdyby cokoliv tak tam s tebou budu přeci já a já nikdy nedovolím aby se ti něco stalo."

Ahojky, je tu další kapitola, chtěla bych se zeptat jestli nemůžete tento příběh třeba někomu doporučit nebo tak, protože bych byla moc moc za to šťastná. Děkuji těm kteří to udělaj ( stejně se asi nikdo nenajde ale to nevadí) vaše C*

<333